Ředitel Michal Lang

Divadlo pod Palmovkou znovu ožilo

Výběrové řízení na ředitele pražského Divadla pod Palmovkou vyhrál v roce 2013. Ale ještě než stačil divadlo převzít, zasáhla divadlo povodeň a dva roky pak procházelo náročnou rekonstrukcí. Herecký soubor hrál představení na různých pražských scénách, na Palmovce jen zkoušel, a to i v zimě bez fungujícího topení. I za těchto podmínek nastudoval devět nových představení a v letošní sezoně se dokázal vrátit ve velkém stylu. Divadlo pod Palmovkou uvádí nejméně jednu premiéru do měsíce a uspokojuje všechny diváky od mladých punkerů po nejnáročnější publikum.

MichalV jaké je dnes divadlo kondici?
Na tuto sezonu jsme naplánovali opravdu hodně premiér. Chtěli jsme dohnat ztracený čas a výrazně na sebe upozornit. Aby lidé zaregistrovali, že Palmovka zase hraje a že má co říct, protože za ty dva roky, kdy jsme hráli jen v omezené míře, se nahromadila spousta nápadů a témat, ke kterým jsme se chtěli vyjádřit.

Na repertoáru máte i náročné tituly jako SPOLUPRACOVNÍCI nebo LASKAVÉ BOHYNĚ. Co na to diváci?
Jsme příspěvková organizace a děláme veřejnou službu. To znamená, že se snažíme pokrýt široké spektrum témat a zaujmout všechny vrstvy publika. SPOLUPRACOVNÍCI od Johna Hodge o fiktivní spolupráci Bulgakova a Stalina vyprávějí až faustovský příběh, LASKAVÉ BOHYNĚ podle slavného románu Jonathana Littella v dramatizaci Daniela Majlinga přinášejí další silné téma, které rezonuje s dneškem, představení je neustále vyprodané. Vedle toho jsme ale uvedli v pražské premiéře například FUK! v režii Petra Zelenky v hlavní roli s Jiřím Langmajerem. Tato tragikomedie o problémech čtyřicátníků se rovněž setkala s velkým zájmem publika.

Přinesla dvouletá rekonstrukce divadla nějaké změny v hereckém souboru?
Největší změny nastaly už dřív, řešil jsem je hned poté, co jsem do divadla nastoupil. Přišla řada nových lidí – Ondřej Veselý, Tereza Dočkalová, Martin Hruška, Ondřej Volejník, Tomáš Dianiška či Zdeněk Kupka, ale zůstali i skvělí herci z původního souboru – Radek Valenta, Honza Teplý, Ivan Jiřík, Zuzana Slavíková, Hana Seidlová a další.

Jak se tehdy noví členové souboru Divadla pod Palmovkou vypořádávali s tím, že přicházejí do nového angažmá, které ale nemá zázemí?
Stoprocentně v tomto případě platí, že to, co člověka nezabije, to ho posílí. Zkoušeli jsme ve velmi náročných podmínkách, premiéry se odehrávaly ve spřízněných pražských divadlech. Nemohli jsme ale realizovat klasické předpremiérové týdny, kdy se odehrávají generálky, inscenace se nasvěcují, zvučí a tak dále. To všechno jsme museli zvládnout během jednoho dne v termínu premiéry.

Bylo to náročnější než současný stav, kdy od začátku sezony uvádíte minimálně jednu premiéru do měsíce?
To je zase náročnost jiného druhu. Někteří kolegové jdou doslova z role do role, ale všichni jsou šťastní, že jsme po dvou letech zpátky doma a že máme „svůj barák“. Příští sezona bude určitě klidnější. Diváci se k nám už rádi vracejí a některá představení jsou naprosto vyprodaná. Ale na druhou stranu jsme pořád ještě divadlo v záběhu, divadelní provoz si stále ještě nějakým způsobem „sedá“. Máme nové týmy osvětlovačů, zvukařů, techniků, a všichni se ladí dohromady.

Povodeň nepostihla v roce 2013 divadlo poprvé. Je po rekonstrukci proti povodním už lépe ochráněno?
Před povodní byla ve sklepě divadla umístěna kromě vzduchotechniky a plynových kotlů také zvukařská a osvětlovací zařízení. Ta jsou nyní přenesena do horních pater divadla. Stejně tak i hlavní rozvaděč elektřiny. Plynové kotle a vzduchotechnika ve sklepech musely zůstat. Nicméně kdyby se něco podobného, nedej bože, stalo znovu, dají se řídicí jednotky těchto zařízení odmontovat a před vodou zachránit. Voda by zaplavila „pouze“ železo. A to se dá poměrně rychle repasovat.

Jak se vám daří v letošní sezoně naplňovat koncepci, s níž jste vyhrál výběrové řízení?
Myslím, že se to daří. Nedávno jsem četl rozhovor s režisérem snímku RODINNÝ FILM, který říkal, že u nás chybí inteligentní mainstream. My kvalitní mainstream realizujeme na Velké scéně. Ta je určena pro klasickou činohru – velké příběhy a moderně pojatou klasiku, jako je například OTHELLO nebo VEČER TŘÍKRÁLOVÝ, Shakespearovy hry považujeme za jeden z absolutních vrcholů evropského divadla. Kromě toho máme na repertoáru inscenace současných textů, například již zmíněných SPOLUPRACOVNÍKŮ či LASKAVÝCH BOHYŇ. Zejména mladému publiku je určena nová verze klasického POPRASKU NA LAGUNĚ či halucinogenní divadelní „road movie“ DVA UBOHÝ RUMUNI, CO MLUVĚJ POLSKY. Nová koncepce také počítala s divadllem dotýkajícím se oblasti pop-kultury. To naplňujeme některými inscenacemi na Velké scéně i v rámci našeho „punkového“ Studia Palmoffka. Patří sem např. MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH, CELEBRITY, NÁMĚSÍČNÁ KOMEDIE, 1000 VĚCÍ, CO MĚ SEROU, PŘÍSNĚ TAJNÉ: HRUBÁ NEMRAVNOST či MLČENÍ BOBŘÍKŮ. Třetí je tzv. komunitní divadlo, které děláme ve spolupráci s Divadlem F. X. Kalby či s Cabaretem Calembour. Podařilo se také uvést do života variabilní divadelní prostor Studia Palm OFF. Slouží pro uvádění „divadelního punku“, nekorektního divadla, experimentů a původních autorských textů. Ohlas mezi diváky a uměleckou kritikou je mimořádně pozitivní.

Chodí na představení Studia Palmoffka jiní diváci než na Velkou scénu?
Chodí tam samozřejmě hlavně mladí lidé. Ale v jádru je divák vždycky stejný, očekává od divadla mimořádný zážitek a něco, co jej obohatí. Liší se pouze způsoby, jak divadlo může s diváky komunikovat. Na Velké scéně akcentujeme příběh a snažíme se vytvářet podmínky pro mimořádné herecké výkony. Ve Studiu s divákem komunikujeme hlavně prostřednictvím neobvyklých témat a zpracování. Tento „mix“ se daří, protože začali ve větší míře chodit i obyvatelé Prahy 8, takže naše rozkročenost a pestrost je pro diváky lákavá a poutá jejich zájem.

Pořádáte také divadelní festival…
Ano, Palm Off Fest 2016 probíhá od 23. května do 6. června a představí pražskému publiku úspěšná a pozoruhodná představení polských, českých a slovenských souborů, která znamenají bez nadsázky divadelní události. Divadlo pod Palmovkou reprezentují na Velké scéně inscenace LASKAVÉ BOHYNĚ. Ve Studiu pak Dianiškovo MLČENÍ BOBŘÍKŮ. Tato inscenace získala hodnocení Sukces měsíce v Divadelních novinách. Dále festival uvede úspěšnou hru Tomáše Vůjtka SLYŠENÍ v podání Komorní scény Aréna z Ostravy, která dostala v anketě Divadelních novin ocenění Inscenace roku 2015. Městské divadlo Žilina přiveze představení OPITÍ současného ruského dramatika Ivana Vyrypajeva v režii uměleckého šéfa Eduarda Kudláče. Zvlášť rád bych diváky pozval na představení polských divadel. Jejich představení patří k tomu nejzajímavějšímu a nejlepšímu v současném středoevropském divadle.

Na co konkrétně?
Legendární Teatr Stary z Krakova uvede inscenaci hry Henrika Ibsena NEPŘÍTEL LIDU. Také by si neměli nechat ujít představení PREZIDENTKY v podání souboru Teatr Polski a v režii světové divadelní ikony Krystiana Lupy. Inscenaci GAŁGAN, ověnčenou několika divadelními oceněními, uvede vratislavský Teatr Wspólczesny a představí polské divadelní mládí. Polskou účast pak završí vratislavský soubor Teatr Lalek, kde je uměleckým šéfem Jakub Krofta, český režisér, držitel řady ocenění. Já mám k polské kultuře silný vztah. Vyrostl jsem na Třinecku, mám v Polsku přátele, umím polsky… Odjakživa mě inspirovala a fascinovala kvalita tamní divadelní kultury a polského herectví. Myslím, že účast polských souborů se světovým přesahem velmi obohatí pražský kulturní život. Nabídne divákům zase jiný pohled. A nemusejí se bát – součástí všech představení budou samozřejmě titulky v češtině.
Jedním z cílů festivalu je ozvláštnění pražské divadelní scény o představení na „off“ témata. Kontroverzní, punková – prostě trochu odlišná od těch, na která jsou lidé zvyklí… Cílem také je přenést pozornost kulturního publika do Libně, aby více žila.

Jaké máte dramaturgické plány na nadcházející sezonu?
V příští sezoně plánujeme čtyři premiéry na Velké scéně a dvě ve Studiiu Palmoffka. Zahájíme Molièrovým DONEM JUANEM v mé režii. Pak se diváci mohou těšit na Ibsenovu NORU v režii Jana Nebeského a Flaubertovu PANÍ BOVARYOVOU v dramatizaci Ivy Klestilové. Sezonu doplní ještě jedna komedie, o které teď jednáme. Do Studia Palmoffka určitě přibude nový autorský projekt Tomáše Dianišky, a pokud vše dobře dopadne, tak také autentický příběh maminky herce a mého kamaráda Kostase Zerdaloglu z prostředí řeckého odboje. A jednáme se studenty DAMU o možnostech prezentace jejich inscenací na naší studiové scéně.

Michaela Rozšafná

XANTYPA 6/16 - výběr z článků

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

„Jmenuje se Rek,“ řekl tatínek. – „Fek,“ opakovala Ája, protože neuměla říct r. – „Rek, ne Fek, to už mu můžeš rovnou říkat Fík,“ povídá tatínek. – A tak začala Ája pejskovi říkat Fík. Vzpomínáte? Je to neuvěřitelné, ale 14. května uběhlo již čtyřicet let od chvíle, kdy se večerníček o Maxipsu Fíkovi vysílal poprvé. Vyvolal obrovský ohlas napříč společností. Povídali si o něm totiž nejen děti, ale i chlapi v hospodě nebo univerzitní profesoři, i ti byli zvědaví, co Fík ještě zažije.

O Hornickém muzeu v Příbrami

O Hornickém muzeu v Příbrami

Letos slaví Příbram osmisté narozeniny. Ale teprve když jí bylo v roce 1886 šest set sedmdesát, lekla se, že by mohla ztratit paměť, a rychle si založila muzeum. S nápadem přišel čtyřiadvacetiletý pan učitel Ladislav Malý a prvními exponáty byly minerály, hornické betlémy a štufnverky (modely dolů, které si havíři podomácku vyráběli pro svoji potěchu nebo jako hračky pro své ratolesti). Dnes je muzeem takřka celý březohorský revír. A Příbram je ráda, protože od roku 1991 už hornickým městem je i není, neboť tehdy skončila těžba uranu, a předtím i stříbra. Je hornickým městem na zaslouženém odpočinku a muzeum se jí teď, když už ji paměť občas zradí, velice hodí. Tak Zdař Bůh, hornické muzeum!

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Zpěvačku, skladatelku a instrumentalistku Lenku Lichtenberg znám ještě jako Lenku Hartlovou – v 60. letech jsme spolu alternovaly jako dětské partnerky Jiřího Suchého v divadle Semafor ve hře BENEFICE a později spoluúčinkovaly v semaforském sboru dorostenek (ČARODĚJKY, TEN PES JE VÁŠ). Pak se naše cesty na dlouhá desetiletí rozešly, až jsem, úplnou náhodou, zavítala na Lenčin pražský koncert v synagoze v Růžové ulici. Její hudba mě okouzlila a naše setkání mě přeneslo do sladkých let našeho dětství během zlaté éry Semaforu. Na Lenku můžeme být pyšní – svým talentem, pílí a dobrodružnou povahou dobyla svět, ale zůstala milou, skromnou a uchechtanou holkou z Pevnostní ulice.

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Přestože se český geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel taoistických a zenových textů zabývá především popularizací vědy, změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů. Poskytl nám několik svých myšlenek k současné společenské situaci.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Její facebookovou stránku sleduje přes třicet tisíc lidí a je svým způsobem opinion leader. Čekala jsem suverénní letenskou hipsterku, která má všechno na háku. Na rozhovor přišla milá, klidná ženská. Měla jsem cukání poprosit ji při rozhovoru o občanku, protože když předevčírem napsala na facebook, že je jí pětatřicet, musela jsem si to přečíst dvakrát, jestli to nemělo být spíš pětadvacet. Někomu mateřství vyloženě prospívá. I když Radce Třeštíkové nejspíš nejvíc prospívá to, že se moc nežere a že je k sobě osvěžujícím způsobem upřímná.

Novinář Marek Wollner

Novinář Marek Wollner

Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2015 získal letos v únoru Marek Wollner. Ve zdůvodnění stojí, že je to „za jeho přístup k žurnalistice, který vtiskl do pořadu REPORTÉŘI ČT“, jehož je dramaturgem. Kromě toho je také šéfredaktorem reportážní publicistiky v České televizi.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Chcete oslavit s královnou její devadesátiny? Vydejte se v červnu do Anglie na oficiální oslavy pro veřejnost a poznejte místa spjatá s královskou rodinou.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Kultura - výběr z článků

Josef Lada

Josef Lada

Na svět přišel v chudé hrusické chalupě místního ševce v zimě L. P. 1887. Odešel z něj na sklonku roku 1957 coby slavný umělec, jehož dílo bylo již v meziválečném období proslulé daleko za našimi hranicemi. Na číslici sedm, která ohraničila životní pouť malíře, ilustrátora, spisovatele, scénografa, karikaturisty a autora pohádek Josefa Lady, symbolicky odkazuje název reprezentativní výstavy v Galerii Tančící dům nazvaná SEDMIČKY JOSEFA LADY: 1887 – 1957 – 2017. V následujícím rozhovoru nás na ni zve jeden z kurátorů výstavy a zároveň jeden z nejpovolanějších, malířův vnuk Josef Lada.

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Earth: den na zázračné planetě

Earth: den na zázračné planetě

Fanoušci vynikajícího přírodovědného seriálu ZÁZRAČNÁ PLANETA, zbystřete, od 26. října zažijete v kinech DEN NA ZÁZRAČNÉ PLANETĚ. Dobrodružný snímek navazuje na druhou sérii ZÁZRAČNÉ PLANETY, která se na filmovém portálu ČSFD dlouhodobě drží na prvním místě v oblíbenosti mezi seriály.

Chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou

Nebýt terapeutického setkání pořádaného mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie, kterého se režisér a scenárista Alen Drljević zúčastnil, drama o následcích jugoslávské války by nejspíš nevzniklo.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vary ve vašem kině

Vary ve vašem kině

Nedostanete se letos na filmový festival do Karlových Varů? Nesmutněte, když ne­může Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, tedy v tomto případě do kina, a to díky akci Vary ve vašem kině, jejíž první ročník se osvědčil už loni.

Druhá strana naděje

Druhá strana naděje

Snímek DRUHÁ STRANA NADĚJE, le­tošní nositel Stříbrného medvěda za nejlepší režii, potěší od poloviny léta také české diváky. Nejznámější finský režisér, filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (1957) byl za své filmy oceněn mohokrát, v minulosti získal nominaci na Oscara či cenu Grand Prix v Cannes. Z letošního Berlinale si zaslouženě odvezl Stříbrného medvěda za režii příběhu stárnoucího podomního obchodníka s košilemi, který se rozhodne opustit ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče si pořídí restauraci na zapomenutém helsinském dvorku a nabídne práci mladšímu muži ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/16

XANTYPA Číslo 6/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne