Sbližováním Kuby se Spojenými státy končí jedna historická etapa

Když se 10. prosince 2013 na pohřbu Nelsona Mandely v jihoafrickém Sowetu ze zástupu hostů z řad předních světových státníků zničehonic vylouply dvě postavy – americký prezident Barack Obama a kubánský Raúl Castro – a vzájemně si potřásly rukou, znamenalo to, že se oba muži náhodou míjeli v davu a bylo jim hloupé předstírat, že se nevidí? Nikoli: v diplomacii neexistují náhody. Setkání bylo předem připraveno a pečlivě načasováno tak, aby se oba muži ve stejné chvíli ocitli na stejném místě. O propagaci historického stisku rukou se vzápětí postarala světová média.


Trvalo ovšem další rok, než existence intenzivních kuloárních jednání mezi oběma zeměmi, znepřátelenými na život a na smrt už od počátku šedesátých let, oficiálně stvrdili „náhodní kolemjdoucí“ z Mandelova pohřbu.

Ze státu podporujícího terorismus pokojným sousedem
Po vzájemném telefonátu prezidenti Obama a Castro 17. prosince 2014 souběžně vyhlásili počátek normalizace vzájemných vztahů, jež by měla vyústit v obnovení diplomatických vztahů.
Americký prezident mimo jiné vyhlásil uvolnění cestování mezi oběma zeměmi a ukončení restrikcí bankovních operací s Kubou. Havanský režim reagoval okamžitým propuštěním padesátky tamních politických vězňů. Do Spojených států mohli vycestovat Američan Alan Phillip Grosse, vězněný na Kubě od roku 2009, i Rolando Sarraff Trujillo, kubánsko-americký agent, propuštěný po devatenáctiletém žaláři.
První bilaterální setkání na nejvyšší úrovni se pak uskutečnilo 11. dubna v rámci celoamerického summitu ve středoamerické Panamě. Pouhé tři dny po summitu americký prezident oznámil vyškrtnutí Kuby se seznamu zemí podporujících terorismus, na němž se ocitla v roce 1982 kvůli podpoře baskické teroristické organizace ETA a kolumbijských povstalců z marxistického hnutí FARC.
Narovnání vztahů se zemí, v předlistopadovém Československu přezdívané „ostrov svobody“, se stalo jednou ze zahraničněpolitických priorit druhého funkčního období Baracka Obamy. Čím více však americký prezident o něco usiluje, o to výrazněji se mu republikány ovládaný Kongres snaží znepříjemnit život. To, že se američtí republikáni vůči narovnávání vztahů s Kubou ostře slovně vymezují, nelze vysvětlit jen ideologicky, nýbrž i čistě pragmaticky. Kubánská diaspora má v řadách republikánů velké slovo a její příslušníci jsou nejpočetnější ve státu Florida, kde se vzhledem k jeho lidnatosti i tradiční vyrovnanosti sil mezi oběma hlavními tábory čas od času rozhoduje o výsledku celostátních, zejména prezidentských voleb.

Kubánský socialismus s lidskou tváří
Přesto nezbývá než uznat, že Kuba dávno není strašákem, jímž byla pro Spojené státy na počátku šedesátých let. V roce 1959 Fidel Castro s partou mladých vousáčů (španělsky Barbudos), jejíž součástí byl jeho bratr Raúl i proslulý Ernesto Che Guevara, svrhli tuhou vojenskou diktaturu Fulgencii Batisty. Poté, co se Castro přihlásil ke komunismu, začal Washington vnímat nový kubánský režim jako nepřátelský element poblíž vlastních hranic. V roce 1961 se v Zátoce sviní na jižním pobřeží ostrova vylodili ozbrojení kubánští exulanti a pod taktovkou CIA se neúspěšně pokusili svrhnout Castrův režim. O rok později Sovětský svaz na kubánském území začal rozmísťovat jaderné střely středního doletu, namířené na USA. V reakci na to vyhlásily Spojené státy námořní blokádu Kuby a svět se v roce 1963 – do rozhodnutí Moskvy své rakety stáhnout – nakrátko ocitl na pokraji nové světové války.
Toto vše je dávnou minulostí. V Havaně jsou, pravda, stále u moci komunisté, dokonce přibližně titíž jako před půlstoletím, dříve obávaná šelma má však dávno vylámané tesáky.
Raúl Castro, který v roce 2008 převzal otěže po svém nemocném bratrovi, tehdy 82letém Fidelovi, činí vše pro to, aby Spojené státy odvolaly hospodářské embargo uvalené na zemi v šedesátých letech. Pokud z něho plynoucí ztráty do počátku let devadesátých kompenzoval Sovětský svaz intenzivní hospodářskou pomocí, od jeho rozpadu a uzavření moskevských kohoutků se Kuba, ponechaná sama sobě napospas, potýká s obrovskými potížemi.
Kubánský prezident proto už před pár lety povolil v zemi soukromé podnikání. Letos zahájil reformy politické a připustil opoziční protikandidáty v místních volbách. Takhle daleko jsme nedospěli ani v roce 1968 za vlády Alexandra Dubčeka…
Sbližováním mezi Kubou a Spojenými státy nesporně končí jedna etapa dějin. Svět – a s ním Washington – má dnes jiné naléhavé problémy, jež musí řešit, především islámský extremismus v Asii a severní Africe.

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 6/15 - výběr z článků

Spisovatel Josef Hausmann

Spisovatel Josef Hausmann

Leckdo by si mohl myslet, že nejznámější český šovinista RNDr. Josef Hausmann, CSc. žije po rozvodu sám a straní se žen, vždyť by se sotva našla nějaká, která by s ním vydržela. Jenže – na rozhovor přijel v doprovodu krásné štíhlé blonďaté lékařky. Chová se k ní dvorně, s respektem, bere ji s sebou i do jinak ryze mužské party a rád s ní diskutuje i o svých knížkách, většinou bestsellerech, vyprodaných během několika měsíců. Nabízí se tedy otázka, proč toho milého chlapíka ženy, hlavně feministky, tolik nenávidí.

Herečka a malířka Kim Novaková

Herečka a malířka Kim Novaková

Americká herečka českého původu Kim Novaková žije již mnoho let v ústraní své farmy v Oregonu. Letos se konečně nechala přemluvit a ozdobila svou přítomností pražský filmový festival FEBIOFEST. Ač osmdesáté narozeniny oslavila již před několika lety, je stále půvabná a její mírně chraplavý hlas dodnes působí velmi smyslně. Kdo by ale očekával hvězdné manýry, byl by překvapen. Kim je nesmírně přátelská, otevřená a vyzařuje „dobrou energii“. A její náklonnost a obdiv ke všemu českému našince, přiznejme si to, hřeje u srdce.

Mordy na Modravě

Mordy na Modravě

V populárním televizním seriálu POLICIE MODRAVA se vraždí každý týden. Skutečnost na Modravě, perle Šumavy, je však jiná. Naposledy se tam vraždilo v 30. letech minulého století. Četníci tehdy vyšetřovali tři vraždy v jedné rodině.

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Scénografka Kristina Novotná napsala knížku o své mamince, herečce Ireně Kačírkové. „My dvě jsme byly svoje holky. V dobrém i zlém. Až do konce. Vím, že mámě něco dlužím. Chci ten dluh splatit. Chci vyprávět o setkávání. O setkávání s lidmi, kteří nás poznamenali. Byli s námi roky nebo jen okamžik. Přesto jsou nezapomenutelní. Vnesli do našeho času na tomhle světě světlo nebo tmu, smích nebo slzy, nebo obojí. Ti lidé zanechali stopu v mé mysli, v mém srdci, protože si je spojuju s maminkou. Bez ní bych je nikdy nepoznala,“ vysvětluje, proč se rozhodla sepsat svoje vzpomínky. Při této příležitosti bych na tuto skvělou herečku chtěla zavzpomínat i já.

Kubismus

Kubismus

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Paul Rusesabagina, předobraz hrdiny ze slavného hollywoodského filmu, který zachránil stovky lidí před mačetami, jednadvacet let po genocidě ve středoafrické zemi žije v zahraničí, protože se stal nepohodlným pro současného prezidenta.

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Už rozsáhlé dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé; ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod: žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem jak vyprávět. Naposled projevila tuto svou mohutnost v knize DOPIS CYRANOVI.

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

Co se děje… v New Yorku

V minulém roce se na Broadwayi představilo třicet pět nových muzikálů. Některé s hvězdným obsazením, některé s velkolepou výpravou a některé s nevídaným rozpočtem. Nominací na výroční muzikálové ceny Tony se dočkalo pouze několik z nich. Radost měl nejspíš zpěvák Sting, který získal nominaci za hudbu k představení POSLEDNÍ LOĎ, jež bylo mezitím pro malý zájem staženo z repertoáru. Dočkala se i Helen Mirrenová za ztvárnění královny Alžběty II. v představení AUDIENCE a Bradley Cooper za SLONÍHO MUŽE. Vítězové budou vyhlášeni sedmého června během tříhodinové ceremonie v newyorské Radio City Music Hall. Z letošní produkce zatím vyčnívá stále vyprodaný rapový muzikál HAMILTON, který se stal představením, jež musejí všichni vidět. Z dlouhé řady známých tváří se v publiku objevily například Julia Robertsová, Michelle Obamová nebo Madonna. Té producenti vyčetli příliš dlouhé „esemeskování“ během druhého dějství.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/15

XANTYPA Číslo 6/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne