Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Český prezident se sešel s papežem Františkem a také s ruským autoritářem Putinem

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

kngoe

Další čerstvá novinka už není tak dobrá, i když ji řada řidičů zřejmě přivítá: na vyznačených úsecích skvělých českých dálnic se budeme moci hnát stopadesátkou v hodině. Zřejmě to je věc, která nám v zemi zdejší nějak zásadně, osudově chyběla.
Na začátku května u nás, jakož i v celé Evropě probíhaly oslavy 70. výročí konce druhé světové války. Poklonit se památce ruských vojáků, kteří padli při osvobozování Československa, jel do Moskvy Miloš Zeman. Po nátlaku českých médií a zřejmě i díky postoji vlády se tam nezúčastnil vojenské přehlídky, kterou pořádal jeho vzor Vladimir Putin. I toto vítězství nad Zemanem považujme za plus.
V Moskvě se sešel s Putinem. Opět zdůraznil, že on stál proti zavedení sankcí Evropské unie vůči Rusku. Putin zas ocenil Zemanovu „nezávislou pozici“. Zeman tvrdohlavě pokračuje ve své zahraniční politice, jež se liší jak od české, tak evropské.

Jak nacpat Forejta papežovi
„Svatý otec přijal pozvání na Velehrad. A protože přijetí takových pozvání bývá někdy pouze diplomatickou zdvořilostí, slíbil, že se tak stane v blízké budoucnosti,“ oznámil Miloš Zeman po setkání s papežem Františkem ve Vatikánu. Pontifex by k nám měl údajně zavítat nejpozději do jara 2018. Zemanovi v tu dobu končí první funkční období a možná se bude chystat na druhé. Papež si prý vybral, že k nám zavítá na ekumenické setkání s patriarchy ortodoxních církví. „Já jsem proto požádal kardinála Duku, aby zaslal pozvání oněm patriarchům, aby se uskutečnila tato ekumenická schůzka na Velehradě,“ pravil Zeman.
Svatý otec na žádost prezidenta požehnal základní kameny dvou českých hospiců. Ty jsou Zemanovým velkým pozitivním tématem již delší dobu. Nutí katolickou církev, aby se u nás ještě více starala o staré, osamělé ženy a muže a aby na to vydala maximum peněz z církevních restitucí. „Spolu s těmito kameny s sebou odvážím také osudy řady lidí, kteří budou vysvobozeni ze ztráty lidské důstojnosti,“ pravil prezident.
Papežovi přivezl kopii sošky Pražského Jezulátka a pět aktovek. „Nejenom klasickou aktovku, která je trochu podobná té, kterou tak rád nosí, ale – a v tom je taková trochu nadnesenost – čtyři další aktovky ve čtyřech liturgických barvách církevního kalendáře: zelenou, bílou, červenou a fialovou,“ popsal podivný dar Jindřich Forejt, šéf hradního protokolu.

Celý názor Martina Fendrycha si přečtete v tištěné Xantypě...

Martin Fendrych

XANTYPA 6/15 - výběr z článků

Spisovatel Josef Hausmann

Spisovatel Josef Hausmann

Leckdo by si mohl myslet, že nejznámější český šovinista RNDr. Josef Hausmann, CSc. žije po rozvodu sám a straní se žen, vždyť by se sotva našla nějaká, která by s ním vydržela. Jenže – na rozhovor přijel v doprovodu krásné štíhlé blonďaté lékařky. Chová se k ní dvorně, s respektem, bere ji s sebou i do jinak ryze mužské party a rád s ní diskutuje i o svých knížkách, většinou bestsellerech, vyprodaných během několika měsíců. Nabízí se tedy otázka, proč toho milého chlapíka ženy, hlavně feministky, tolik nenávidí.

Herečka a malířka Kim Novaková

Herečka a malířka Kim Novaková

Americká herečka českého původu Kim Novaková žije již mnoho let v ústraní své farmy v Oregonu. Letos se konečně nechala přemluvit a ozdobila svou přítomností pražský filmový festival FEBIOFEST. Ač osmdesáté narozeniny oslavila již před několika lety, je stále půvabná a její mírně chraplavý hlas dodnes působí velmi smyslně. Kdo by ale očekával hvězdné manýry, byl by překvapen. Kim je nesmírně přátelská, otevřená a vyzařuje „dobrou energii“. A její náklonnost a obdiv ke všemu českému našince, přiznejme si to, hřeje u srdce.

Mordy na Modravě

Mordy na Modravě

V populárním televizním seriálu POLICIE MODRAVA se vraždí každý týden. Skutečnost na Modravě, perle Šumavy, je však jiná. Naposledy se tam vraždilo v 30. letech minulého století. Četníci tehdy vyšetřovali tři vraždy v jedné rodině.

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Scénografka Kristina Novotná napsala knížku o své mamince, herečce Ireně Kačírkové. „My dvě jsme byly svoje holky. V dobrém i zlém. Až do konce. Vím, že mámě něco dlužím. Chci ten dluh splatit. Chci vyprávět o setkávání. O setkávání s lidmi, kteří nás poznamenali. Byli s námi roky nebo jen okamžik. Přesto jsou nezapomenutelní. Vnesli do našeho času na tomhle světě světlo nebo tmu, smích nebo slzy, nebo obojí. Ti lidé zanechali stopu v mé mysli, v mém srdci, protože si je spojuju s maminkou. Bez ní bych je nikdy nepoznala,“ vysvětluje, proč se rozhodla sepsat svoje vzpomínky. Při této příležitosti bych na tuto skvělou herečku chtěla zavzpomínat i já.

Kubismus

Kubismus

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Paul Rusesabagina, předobraz hrdiny ze slavného hollywoodského filmu, který zachránil stovky lidí před mačetami, jednadvacet let po genocidě ve středoafrické zemi žije v zahraničí, protože se stal nepohodlným pro současného prezidenta.

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Už rozsáhlé dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé; ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod: žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem jak vyprávět. Naposled projevila tuto svou mohutnost v knize DOPIS CYRANOVI.

Sbližováním Kuby se Spojenými státy končí jedna historická etapa

Když se 10. prosince 2013 na pohřbu Nelsona Mandely v jihoafrickém Sowetu ze zástupu hostů z řad předních světových státníků zničehonic vylouply dvě postavy – americký prezident Barack Obama a kubánský Raúl Castro – a vzájemně si potřásly rukou, znamenalo to, že se oba muži náhodou míjeli v davu a bylo jim hloupé předstírat, že se nevidí? Nikoli: v diplomacii neexistují náhody. Setkání bylo předem připraveno a pečlivě načasováno tak, aby se oba muži ve stejné chvíli ocitli na stejném místě. O propagaci historického stisku rukou se vzápětí postarala světová média.

Co se děje… v New Yorku

V minulém roce se na Broadwayi představilo třicet pět nových muzikálů. Některé s hvězdným obsazením, některé s velkolepou výpravou a některé s nevídaným rozpočtem. Nominací na výroční muzikálové ceny Tony se dočkalo pouze několik z nich. Radost měl nejspíš zpěvák Sting, který získal nominaci za hudbu k představení POSLEDNÍ LOĎ, jež bylo mezitím pro malý zájem staženo z repertoáru. Dočkala se i Helen Mirrenová za ztvárnění královny Alžběty II. v představení AUDIENCE a Bradley Cooper za SLONÍHO MUŽE. Vítězové budou vyhlášeni sedmého června během tříhodinové ceremonie v newyorské Radio City Music Hall. Z letošní produkce zatím vyčnívá stále vyprodaný rapový muzikál HAMILTON, který se stal představením, jež musejí všichni vidět. Z dlouhé řady známých tváří se v publiku objevily například Julia Robertsová, Michelle Obamová nebo Madonna. Té producenti vyčetli příliš dlouhé „esemeskování“ během druhého dějství.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/15

XANTYPA Číslo 6/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne