Kovolitec Pavel Hřebíček

Venkovský kovolitec z Ketkovic

Pavla Hřebíčka a jeho bronzové figurky jsem poprvé viděl v roce 2005 v Brně, v Divadle U stolu. Pořad se jmenoval 12 HODIN PRO PAVLA HŘEBÍČKA. Na konci Hřebíčkova vystoupení na téma HLUČNÁ SAMOTA Bohumila Hrabala jsme všichni dostali malou bronzovou figurku. Poté jsem na dlouhých deset let na Pavla Hřebíčka nějak pozapomněl. Jen ta podivná bronzová figurka stála přede mnou na stole u počítače…

PavelJakub Deml v jedné ze svých knih popisuje, kterak při jakési farské hostině v Tasově (tehdy byl ještě bohoslovcem) přistoupil k němu pan farář Hřebíček, zadíval se mu dlouze do očí, snad jej i pohladil a usmívaje se, tiše pravil: „Tito zde nevědí, poněvadž nevidí, ó dítě, co tě čeká! Pamatuj na mne.“ Když si tohle přečetl kovolitec Pavel Hřebíček, byl sdělením natolik zasažen, že faráře Hřebíčka po svém zvěčnil do bronzu. Farář tu má sedm prstů a strniště tváře se rty afrických masek. Ale nejen to, onu ztišenou větu lze pomocí kliky, ozubeného kola a úzkého proužku papíru z artefaktu přímo vytisknout.

Světci a Kristus
Pavlu Hřebíčkovi na nějakém tom prstu navíc u jeho bronzových postav ostatně nezáleží. „Šest nebo sedm prstů je spíše ideální. Ta dlaň pak má lepší rozměr a lze ji snáze uchopit.“
Nelze si tak nepřipomenout malíře a grafika Josefa Jíru. Jeho jednooké bytosti z řad světců, možná právě proto lépe vidoucí a vědoucí, patří mezi stálice českého výtvarného umění. Ke světcům má Pavel Hřebíček zvláštní vztah. V jejich životních příbězích, namnoze krutých osudů vidí Hřebíček ještě dimenzi navíc. Nesou v sobě i jistou nadsázku a humor. „Svatý Josef Kupertinský, jak uslyšel něco krásného, hned se začal vznášet. Takže já ho vidím takhle naležato – dlouhého, levitujícího. Ten má prstů osm.“ A svatý Josef (pěstoun Ježíšův)? V Hřebíčkově ztvárnění postava skloněná nad starým truhlářským ponkem. „Josef se dívá na ten svůj ponk a v těch vrypech na něm vidí Marii, krásnou ženskou, kterou by si rád vzal,“ říká Hřebíček.
Malých postaviček světců má Pavel Hřebíček na zaprášené skříni bezpočet. Svatí Augustin, Lukáš, Martin a mnohé další. Každá z těch postav ve zkratce o sobě vypovídá. Svět víry a umění. Zatvrzelého katolíka může přepadnout myšlenka, že takto pojaté ztvárnění je svým způsobem až znevažující.
„Proč bych si nemohl dovolit šáhnout takhle na toho svatého, já, kterej nejsem nic, proč bych si tu drzost až nemravnou nemohl dovolit? A pak, já dělám jen ty svaté, které umím udělat a patří tak nějak sem do českého prostředí. Postupně se ale rozrostli,“ připouští Hřebíček jako by s omluvou. „Víte, krása může někdy i zavalit. Jako toho svatého Pavla. Takže jí stačí jen trocha.“
Jedním z velkých témat Pavla Hřebíčka je i Ježíš na kříži. Král židů. Co postava, to svérázný originál. Dlouhé, poněkud větvovitě rozpažené ruce, dlaně s různým počtem prstů, nejasná podoba tváře, oka, nohy pravděpodobně někomu připomínající „betony“ hokejového brankaře. „Já jsem katolík, já Krista neznevažuji. Jen jdu po odlitku, aby byl něčím zajímavý, ozvláštněný. Ale někdy jsou s tím potíže,“ s úsměvem říká Hřebíček. „V Jaroměřicích u Jevíčka si kdysi objednali Krista na kříži, ale olomoucký arcibiskup ho nakonec nechal z kostela odstranit. Připadalo mu, že se tělo Krista jako by rozkládá, nohy příliš hubené. Naštěstí dnes už je tam znovu zpět. V Hradčanech u Přerova si také objednali Krista, návrh viděli, dokonce i zaplatili předem. Ale pak znejistěli, když jej měli umístit v kostele. Vadil jim počet prstů na jedné z rukou, nohy zase že má jako hokejista. A tak s ním dojížděli zase na arcibiskupství do Olomouce, co tam tomu říkají? No, nevrátili ho do kostela.“ Obdobnou zkušenost má i výtvarnice Juliana Jirousová. Církevní otcové nakonec odmítli objednaný pastelový obrázek Panny Marie. Důvodem byla chybějící, nenamalovaná svatozář. „Tito zde nevědí, poněvadž nevidí,“ stačí připomenout slova faráře Hřebíčka.
„Pro farnosti, pro kostely jsem dělal dlouhá léta zakázky díky olomouckému architektovi Tomáši Černouškovi. Nikdy ode mě nechtěl žádné návrhy. ,Hlavně neprojektovat,´ říkal. Dělal jsem všechno možné podle svých představ. Lustry, svícny, tabernákly, kliky u dveří.“ Ostatně bronzovou, neuvěřitelně dlouhou a tenkou kliku má Pavel Hřebíček i u vstupních dveří svého ketkovického domku. Udělal ji kdysi pro své malé děti, aby se jim dobře otevíralo. „Syn Jan, když končil studia, tak jako téma diplomové práce měl kliku u dveří.“

Haňťa na sto způsobů
Kromě neuvěřitelných tvarů rozličných figurek zvířátek, psů a jiných, kterými jako by Pavel Hřebíček sám byl překvapen a zaskočen, je tu ještě jedno velké téma – postava Haňti z knihy PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA Bohumila Hrabala.
„PŘÍLIŠ HLUČNOU SAMOTU jsem četl na vojně, bylo mi osmnáct let. Všichni kluci kolem mě byli vzdělanci, tak mi ten tehdy strojopis podstrčili a já jej po nocích četl. A až po letech jsem ten strojopis znovu našel a s velkým zaujetím znovu přečetl. Jak ten Haňťa byl tou prací a džbány piva každý den zbědován a k smrti unaven. Prvního Haňťu jsem udělal někdy v roce 2000.“ Dnes má Hřebíček doma v Ketkovicích Haňťu ve všech možných podobách a reinkarnacích. Haňťa lisující papír, Haňťa cyklista, motorkář, aviatik, hokejista, Haňťa jako kdokoliv, dokonce Haňťa jako hlavní cena Radia Proglas „Za krásu slova“.
„Jestli je Haňťa pro mě intelektuál? Spíše samorostlý filozof. A že mu v ústech chybí zub, nebo že má brýle jen s jedním sklem? Tak já jej rozhodně nechci znedůstojnit. Haňťa je ale zároveň i taková krysa, která se musí vohánět, poprat o život.“

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Tomáš Mazal

XANTYPA 5/16 - výběr z článků

Kam se v květnu vydat do Evropy?

Kam se v květnu vydat do Evropy?

Jaro je ideální dobou k poznávání evropských metropolí. Evropa začíná kvést, vonět a zelenat se, aprílové počasí ustává a davy turistů ještě nedorazily. Které z festivalů a kulturních akcí si nesmíte nechat ujít?

Starosta Jindřich Vařeka

Starosta Jindřich Vařeka

Příbramská radnice je reprezentativní i sympatická. Její architekt Vojtěch Ignác Ullmann, který ve městě strávil poslední léta života, nezapřel svůj um zvyšovat vznosnost měst impozantními veřejnými budovami. Připomeňme, že pro Prahu ve druhé polovině 19. století navrhl mj. Letenský zámeček i Prozatímní divadlo, Templ v Dušní ulici, dnes zvaný Španělská synagoga i palác České spořitelny, nynější budovu Akademie věd ČR. Centrum Příbrami je pak ve výčtu jeho prací zastoupeno také novorenesančním, tzv. novým arcibiskupským konviktem v Jiráskových sadech. Radnice i konvikt se stavěly v letech 1890–1893. Zásluhu na tom, že Příbram získala tak působivou radnici, má Karel Hail, nejvýznamnější starosta tehdy bohatého hornického města. Mě v jejích prostorách přijal Ing. Jindřich Vařeka (57 let, hnutí ANO), který žije starostenskými starostmi od podzimu roku 2014.

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Jsou zvířata, která zevšední, a mnohdy se přistihnu, že je až arogantně míjím. Nosorožci, hroši, buvoli plní mých několik hard disků už více než dvacet let a ve skříni se práší na šanony dnes již nepoužitelných diapozitivů. Jsou ale chvíle a místa, kdy rád zabrzdím a připravím si fotoaparát i v příliš ostrém poledním slunci. Je čas fotit i tolikrát zdokumentované slony. Zvláště, když se jedná o mohykány pouště.

Příliš krátké štěstí

Příliš krátké štěstí

Frances Ježková, manželka slavného jazzového skladatele Jaroslava Ježka, který je neodmyslitelně spjat s Osvobozeným divadlem, je české veřejnosti až na výjimky neznámá. Přitom jde o ženu, která se mu poté, co s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem v roce 1939 emigrovali do Spojených států, stala velkou oporou. Kdyby „Ježura“ nepoznal v Americe Frances, její obětavost a lásku i skvělé kuchařské umění, zemřel by mnohem dřív, říkával o ní Jan Werich. Po válce žila v Československu a byla mou vzácnou přítelkyní.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Spisovatel a filmař  Edgar Dutka

Spisovatel a filmař Edgar Dutka

O mimořádný čtenářský zážitek z poslední doby se postarala náhoda. Kamarádka mi přibalila do kufru tři útlé knížky, a já pak, daleko od domova, zjistila, že Edgar Dutka, dlouholetý dramaturg a scenárista animovaných filmů, který bravurně ovládá taktiku neviditelného a bezvýznamného muže, je Pan Spisovatel.

Politolog a komentátor Petr Robejšek

Politolog a komentátor Petr Robejšek

Petr Robejšek, český politolog, ekonom, komentátor a publicista žijící v Německu se přes dvacet pět let zabývá analýzou hospodářských a politických procesů. Zastává názor, že je potřebné vidět svět takový, jaký je, a nikoliv takový, jaký bychom si přáli, aby byl. Na této bázi lze formulovat spolehlivé předpovědi pravděpodobného hospodářského a politického vývoje a odvodit praktická doporučení. Pomocí této metody se mu (v rozporu s naprostou většinou odborníků) podařilo předpovědět zánik komunismu čtyři roky předtím, než k němu došlo.

Fotograf Jan Šibík

Fotograf Jan Šibík

Lidé se snaží válce a živelným katastrofám vyhnout. Fotograf Jan Šibík jim naopak odjíždí vstříc, aby zachytil to, čeho se většina z nás bojí. Od roku 1985 se vydal na více než dvě stě zahraničních cest, většinou na místa, kde se rozhodovalo o osudech, životě a smrti bezpočtu lidí. Odváží se odhadnout vývoj ve světě v příštích dvaceti letech? A dokážou nás chřadnoucí tištěná média kvalitně informovat o důležitých událostech?

Rudyard Kipling a jeho literární syn Mauglí

Rudyard Kipling a jeho literární syn Mauglí

Do čských kin právě přišlo nové filmové zpracování světoznámého literárního díla KNIHA DŽUNGLÍ amerického režiséra Jona Favreaua, jehož hrdinou je Mauglí. Na předposlední prosincový den loňského roku připadlo stopadesáté výročí narození duchovního otce Mauglího, britského spisovatele Rudyarda Kiplinga, letos v lednu jsme si připomněli osmdesát let od jeho úmrtí.

Tiché odhodlání Jejího Veličenstva

Tiché odhodlání Jejího Veličenstva

Filmový dokumentarista Vaughan Gething, jenž strávil ve společnosti britské panovnice uplynulých dvanáct měsíců, byl prý předem varován. Řeč není o nástrahách královského protokolu, ale o Alžbětině neutuchajícím smyslu pro humor. „Nebyl jsem vůbec připraven na to, že bude tak suchý,“ přiznává tvůrce dokumentu o devadesátileté královně Alžbětě. 

Kultura - výběr z článků

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Konstanty a proměny, jak je vidí

Konstanty a proměny, jak je vidí

Zatímco v létě mnohé „kulturní stánky“ spíše podřimují, galerie se těší nebývalému zájmu návštěvníků. Zejména ti, kteří přijíždějí zdaleka, v nich hledají koncentrovanou podobu regionu, jeho kulturních tradic i současných uměleckých aktivit. Lidé, kteří do výstavních síní zajdou mnohokrát za rok, tu zase vítají nové a nezvyklé dotyky s uměním, výrazně překračující obrysy dotyčné oblasti. Ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press považuje právě službu návštěvníkům za jednu z priorit.

Klavírista Lukáš Klánský

Klavírista Lukáš Klánský

Festival Dvořákova Praha se každoročně chlubí jmény předních světových sólistů i orchestrů. Nezapomíná ale ani na výrazné mladé talenty, kteří se mohou pyšnit celou řadou úspěchů na mezinárodní scéně a mají nakročeno k zářné kariéře. Tzv. Den D Dvořákovy Prahy bude 14. září ve Dvořákově síni Rudolfina tentokrát patřit společnému koncertu klavíristy Lukáše Klánského a korejské houslistky Bomsori Kim. Koncert by neměl ujít vaší pozornosti, o těchto muzikantech ještě hodně uslyšíme.

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Předchází jej pověst velmi avantgardního muže – koneckonců jeho zjev nezapře fakt, že je umělcem tělem i duší. Přiznám se proto, že mě poněkud překvapilo, když do mých dveří vešel muž sice s fialovou kšticí, ale s tradiční kyticí a podnosem báječných českých dvojctihodných koláčků. Povídání s ním bylo velmi příjemné, ale rozkvetl teprve tehdy, když přišla řeč na jeho lásku – fusionismus. Jeho přirozená plachost byla najednou ta tam, zaníceně mi vyprávěl o všem, co se svým milovaným uměním zažil, zažívá a ještě plánuje zažít. Koneckonců, vždyť mu bylo teprve sedmdesát…

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Již klasické snímky jako VRCHNÍ, PRCHNI!, DÍVKA NA KOŠTĚTI nebo PANE, VY JSTE VDOVA! patří mezi důvěrně známá díla československé kinematografie. Téměř sedmdesát slavných filmů, seriálů a pohádek z 60. až 90. let, včetně zde uvedených, si připomeneme ve čtyřech patrech Tančícího domu, kde je od května na půl roku vystaveno přes dvě stě originálních kostýmů doplněných filmovými rekvizitami a fotografiemi.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Lukáš Vondráček

Lukáš Vondráček

Navzdory mládí patří dvaatřicetiletý Lukáš Vondráček do absolutní špičky světových pianistů. V roce 2016 zvítězil na nejnáročnější pianistické soutěži Queen Elisabeth v Bruselu a jeho život dostal hvězdné obrátky.

Newyorské metro

Newyorské metro

Pán, kterému se otevřel kufr a pronásleduje úprkem své odlétající stránky rukopisu, červený zajíc, plastický podmořský svět s hejny drobných rybek a oranžových hvězdic, květy a sytě červené bobule ptačího zobu ve velikém zvětšení, sloni dovádějící na zdi, pánské a dámské klobouky, rojící se včely, liliputánské bronzové postavičky, např. žena, která si čte knihu a přitom sedí na mrtvém byznysmenovi podloženém hromadou peněz… To vše a mnohé další je zde k vidění, takže pokud jste chtěli jet metrem do umělecké galerie, nemusíte nasedat na vlak, protože už jste v ní.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/16

XANTYPA Číslo 5/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne