Šťastný malíř Boris Jirků

Ač chlap jako hora, tento miláček studentů působí vlastně dost křehce. Při našem rozhovoru se mi z nějakého důvodu stále vybavovala postava „něžného“ pistolníka Bernarda z filmu SEDM STATEČNÝCH. V umělcově ateliéru v pražských Dejvicích stylově voněl terpentýn a bohémskou atmosféru umocňovaly barvami hýřící plátna a plastiky. Bylo to opravdu krásné odpolední povídání s tímto čerstvě šedesátiletým „tulákem po hvězdách“ a já si s obdivem a trochou závisti uvědomuji, že Boris Jirků má klid v duši…

Boris JirkůJak vzpomínáte na své moravské dětství?
Su Zlíňák od babičky Marie s rubínovýma naušnicema. Moje dětství bylo naplněno láskou a sluncem. Doteď jsem se díval spíš do budoucnosti, čím jsem ale starší, tím víc se ohlížím a vybavuju si dávné vůně, chutě, barvy…

Měl jste rád školu?
Hrozně mě nebavila, i když jsem měl výsadní postavení – byl jsem největší a taky jsem byl třídní šašek. Pořád jsem něco čmáral, karikoval pedagogy a četl si pod lavicí.

Dostal jste někdy doma nařezáno?
Otec byl „mladomuž“ (tak se u Bati označovali zaměstnanci, kteří chodili dopoledne do práce, odpoledne studovali obchodní akademii a byli vychováváni na internátě s přísnými pravidly jako elita – pozn. red.) a používal spartánskou výchovu. Dneska se fyzické tresty nenosí, se mnou to ale jinak nešlo. Byli jsme s bráchou vždycky pro řešení: ručně-stručně. Když mi otec dal po hubě, vždycky mi pak podal ruku a zeptal se: „Bratři?“

Co vás na základní škole nejvíc štvalo?
Byla pro mě statická. Chlapi od věků reagují na fyzickou sílu, autoritu a obdiv k alfa samci. U nás probíhá výuka po žensku, my chlapi ale potřebujeme dynamiku, akci, pohyb, lov, boj. Ožil jsem až na střední, kde se začalo malovat.

Kdy jste se rozhodl pro uměleckou dráhu?
Otec přišel s tím, že existuje škola, kde se maluje. „Tam se nepracuje?“ divil jsem se. Přihlásil jsem se na přijímačky do Hradiště a byl jsem druhý nejlepší, což tenkrát bylo něco, protože podobné školy byly v republice jen čtyři.

Bylo to pro vás šťastné rozhodnutí?
Existuje slavná kniha o tom, že život je vlastně hra – třeba na alkoholika, na politika. Pro mě si „Nejvyšší architekt“ vymyslel hru na umělce. Ten se ale trefil! Já vám su tak rád, že v té hře na malíře můžu být…

Jste ze Zlína, kde u Bati pracoval alespoň jeden člen z každé rodiny. Jaký jste k Baťovi měli za totality vztah?
Učitelky nám ve škole říkaly, že všichni kapitalisti jsou špatní, a abychom se zeptali doma! Tak jsme se zeptali a ve škole jsme se potom učili: „Všichni kapitalisti jsou špatní, až na Tomáše Baťu!“

Nás ve škole učili, že Gottwaldov se dřív jmenoval Zlín, protože Baťa byl zlý… Odkud se vlastně vzal název města?
Možná protože tam byla taková hlína, které se říká slín, po valašsku zlín, zlínovica.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě...

Magdalena Šebestová

XANTYPA 5/15 - výběr z článků

Básník, výtvarník, hudebník  Pavel Zajíček

Básník, výtvarník, hudebník Pavel Zajíček

Pavel Zajíček je nepřehlédnutelnou postavou českého umění. Bývá samozřejmě nejčastěji zmiňován v souvislosti s prostředím českého undergroundu, který formoval jeho vztah k životu a tvorbě, a k jehož nejvýraznějším postavám nepochybně patří, ale svým dílem hranice této subkultury už dávno přesáhl. To víme až s takřka čtyřicetiletým odstupem od chvíle, kdy byl za svou uměleckou činnost uvězněn a pak vyštván z rodné země.

Víla Iva Bittová stále v pohybu

Víla Iva Bittová stále v pohybu

Dostaly se mi do ruky nové fotografie Ivy Bittové, na nichž pózuje pro mladé české designéry. Právě v době, kdy legendární muzikál BALADA PRO BANDITU slaví čtyřicet let od svého prvního uvedení v brněnském divadle Husa na provázku. Role Eržiky tehdy Ivu, mladičkou studentku konzervatoře a debutantku, proslavila. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem ji neviděla ani neslyšela, a položila jí přes oceán pár otázek.

Českem projel konvoj. Bez spojenců bychom byli jak nazí v trní

Největší událost za poslední měsíce? Událost, která byla středem pozornosti nejen médií, ale o které lidé vášnivě debatovali? Americký konvoj. „Amíci“ přijeli v neděli 29. března a strávili u nás tři dny. Ještě než se objevili, začaly debaty. Vypadalo to, že půlka národa stojí proti „přítomnosti cizích vojsk“, kdežto druhá polovina je vítá. A člověka z toho lehce mrazilo: skutečně polovina lidí odmítá spojence? Odmítá NATO? Nebo dokonce polovina tíhne k Rusku?

Co se děje… v New Yorku

S jarem se newyorský divadelní repertoár rozšířil o představení CLINTON, což je muzikál, který na jevišti New World Stages pojednává život a skutky čtyřicátého druhého prezidenta Spojených států Billa Clintona a jeho ženy Hillary. Postřeh, že prezident občas připomínal dvě zcela rozdílné osoby, charismatického lídra a ne zcela férového hráče, je hned v úvodu potvrzen komentářem, že opravdu dvěma osobami byl, a slibuje se jevištní ztvárnění muže mnoha tváří.

Co se děje… v Londýně

Barry bydlí v anglickém přímořském letovisku Brighton. Před časem mu lékaři diagnostikovali rakovinu plic, dlouhá léta totiž pracoval s azbestem. Přes drastický chirurgický zákrok a chemoterapii se mu zhoubné bujení vrátilo. Klukovský sen o tom, že si na stáří zrenovuje automobilového veterána Audi UR Quattro Turbo z roku 1984, se rozplynul jako mlžný opar nad Lamanšským kanálem.

Co se děje… v Paříži

Událostí sezony je výstava TUDOROVCI v Muzeu v Lucemburské zahradě (Musée du Luxembourg). Slavný královský rod se stal již nejednou inspirací mnoha uměleckých děl snad všech žánrů (výtvarné umění, literatura, film i televize). Aktuální expozice představuje jejich význam a velkolepost zejména na malbách-portrétech, nechybějí ani vzácné dokumenty z archivů či osobní věci. Anglický rod vládl po tři generace od roku 1485 do roku 1603. Nejslavnější panovnicí se stala Alžběta I. (1558–1603), jež podporovala umění, nastolila anglikánské náboženství, rozvíjela mořeplavbu a následnou kolonizaci. Rozsáhlá výstava je k vidění až do 19. září 2015.

Co se děje… ve Vídni

U našich rakouských sousedů je během jara v centru pozornosti Egon Schiele (1890–1918). Leopoldovo muzeum ve Vídni nabízí výstavu věnovanou jeho múze Wally.

Co se děje… na Slovensku

NOC MUZEÍ A GALERIÍ proběhne na Slovensku 16. května. Během ní mohou zájemci navštívit muzea a galerie v netradičních nočních hodinách, a to za snížené vstupné nebo zcela zdarma. Aktivity muzeí se během této noci soustředí na činnosti, které bývají vnějšímu světu skryté. Návštěvníci se tudíž mají možnost blíže seznámit s prací těchto institucí i jejich významem při ochraně kulturního a přírodního dědictví.

O čen se mluví... na Moravě

Rozsáhlá výstava HORIZONTY MODERNISMU. ZDENĚK ROSMANN (1905–1984) v Moravské galerii v Brně seznamuje s tvorbou významného představitele české modernistické architektury a designu. Expozice prezentuje jeho osobnost činnou v mnoha oborech – scénografii, typografii, plakátové tvorbě, knižním designu a pochopitelně architektuře. Uměleckoprůmyslové muzeum Brno 15. května – 13. září.

O čem se mluví… v Čechách

Stěžejní událostí sezony v Egon Schiele Art Centru Český Krumlov je MYSTERIUM ŠUMAVA – výstava umělců, které spojuje právě Šumava. V pěti samostatných expozicích představuje tvorbu klasiků jako jsou Josef Váchal (1884–1969), Josef Seidel (1859–1935) a jeho syn František (1908–1997) a také umělce dnešní generace – Katharinu Dietlingerovou (nar. 1983) z Německa, Karin Pliemovou (nar. 1963) z Rakouska a Ondřeje Malečka (nar. 1977) z České republiky. Mezi exponáty nechybí ani proslulá Váchalova kniha ŠUMAVA UMÍRAJÍCÍ A ROMANTICKÁ nebo unikátní Seidelovy autochromy – sto let staré barevné snímky, které dosud nebyly veřejně prezentovány. Výstava potrvá do 1. listopadu.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/15

XANTYPA Číslo 5/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne