Českem projel konvoj. Bez spojenců bychom byli jak nazí v trní

A bez svobodných médií se naše stále ještě slabá demokracie rychle rozplyne

Největší událost za poslední měsíce? Událost, která byla středem pozornosti nejen médií, ale o které lidé vášnivě debatovali? Americký konvoj. „Amíci“ přijeli v neděli 29. března a strávili u nás tři dny. Ještě než se objevili, začaly debaty. Vypadalo to, že půlka národa stojí proti „přítomnosti cizích vojsk“, kdežto druhá polovina je vítá. A člověka z toho lehce mrazilo: skutečně polovina lidí odmítá spojence? Odmítá NATO? Nebo dokonce polovina tíhne k Rusku?

Doma se to ale také pěkně mele. Nové hnutí Andreje Babiše má velké ambice a ostré lokty. Nechce být kritizováno. Babišův Agrofert zřejmě zaznamenal, že Miloš Zeman útočí na veřejnoprávní televizi (poté, co opustil veřejnoprávní rádio a „odňal“ mu Hovory z Lán). Holding se přidal. Podal stížnost na pořad Reportéři ČT. Čtyři jejich reportáže prý měly „poškodit Ing. Andreje Babiše a poškodit koncern Agrofert“.
Riskantní je i střet Miloše Zemana s americkým ambasadorem v Česku Andrewem Schapirem. Prezident mu zakázal vstup na Hrad. Důvod? Schapiro považuje za „možná takové prekérní“, že se Zeman účastní jako jediná hlava ze zemí Evropské unie 9. května vojenské přehlídky v Moskvě. Na tribuně s Vladimírem Putinem a také severokorejským despotou Kim Čong-unem. Pořád se hraje o totéž: jestli budeme svobodná, demokratická země, nebo ne. A jak dlouho. A střet se Schapirem probírala světová média.

„Antikonvojáři“ utrpěli drtivou porážku
Začněme konvojem a okolnostmi, které ho provázely. Šlo o americké vojáky 2. mechanizovaného pluku. Jeli na základnu Rose Barracs v bavorském Vilsecku. Konvoj vyrazil z Estonska. Vracel se ze cvičení NATO v Pobaltí a v Polsku, jež reagovalo na válku na Ukrajině a na přítomnost ruské vojenské techniky a ruských vojáků v Donbasu i na Krymu. Pobaltské země, ale také Polsko a další státy, se cítí ohroženy.
Proruské servery – a že jich u nás není málo – jely na plné pecky. Americký konvoj nazývaly okupační armádou a jeho zastánce „válečnými štváči“. Komunisté tvrdili, že není možné, aby u nás „cizí vojáci“ podle Ústavy prodlévali bez souhlasu parlamentu, pouze se souhlasem vlády, déle než 48 hodin. Což platí „zpravidla“. Česká televize denně přenášela debaty. Je povinna poskytovat vyvážené pohledy, zvala „obě strany“, „antikonvojáře“ i zastánce našeho členství v NATO.
Vytvořila tak optický klam. Právě díky oné „vyváženosti“ to začalo vypadat, že u nás polovina lidí Američany (NATO) zásadně odmítá. Pravdou ovšem je, že se na obrazovce objevovaly stále stejné tváře (Jiří Vyvadil především, dříve poslanec a senátor za ČSSD). Agentura STEM/MARK pak provedla průzkum mínění pro Českou televizi. Ukázalo se, že průjezd amerického konvoje přes Česko nevadí 82 procentům dotázaných. Nesouhlasilo s ním 17 procent. Nejvíc, jak jinak, vadil voličům KSČM.
Samotný přesun konvoje ale ukázal, že odpůrců je u nás uboze málo a jsou to spíš tlučhubové, kteří nevylezou z domu nebo z hospody. Lidé konvoj zdrcující většinou vítali. Zjevně byli nejen v Praze, ale třeba i na severní Moravě vybuzeni promoskevskou propagandou a řekli si, že nezůstanou doma. Pekli Američanům koláče, nosili jim pivo, fotili se s nimi. Odpůrců bylo skutečně poskrovnu. „Antikonvojáři“ utrpěli zdrcující porážku.

Špatný je Putin i Obama? Nesrovnatelné
Stojí za to zastavit se u protikonvojové argumentace. Ta je de facto odmítáním NATO a Spojených států. Putinovci tvrdí, že Rusové žádnou agresi nepáchají, pouze chrání zájmy své a rusky mluvících občanů (viz Čečensko, Jižní Osetie, Krym, Donbas). Kdežto Spojené státy expandují a páchají škody po celém světě. V Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi, ale taky v Srbsku, kde NATO zastavilo krvavé represe proti kosovským Albáncům, atd. Prý jsou USA odpovědny za více než dva miliony mrtvých.
Tato podivná argumentace využívá faktu, že kupříkladu v Afghánistánu nebo Iráku se Američanům nepodařilo prosadit demokracii. V podstatě prohráli. Nemají sílu změnit tamní tradici a poměry. Jimi (ale i Evropskou unií) podporované tzv. arabské jaro nevedlo k výsledkům, jaké by si Západ přál. A tak „za všechno můžou Američani“.
Do toho se míchá okupace Československa Rusy a „naše špatná zkušenost s cizími vojsky“. Jako by NATO a armády Varšavské smlouvy byly to samé. Výsledek: velká část Čechů například odmítá základnu NATO u nás. Základna (dříve šlo o radar) už je „moc“. To bychom se příliš zapletli. S čím vlastně? – Spojené státy dělají moře chyb. Každý je umí vyjmenovat. Ale jednou z jejich snah je šířit demokracii. Jistě, taky a v nemalé míře jde o cíle amerického byznysu.
Má se demokracie šířit? Bylo by na světě bezpečněji, kdyby nebyly totalitní a autoritářské režimy? Bylo. Dobře je to vidět na Rusku. Režim přitvrzuje, svoboda médií je drsně omezována, Kreml vládne pomocí státních médií a propagandy. Tajně posílá vojáky na Ukrajinu a v neotevřené společnosti riskuje svobodu i život každý, kdo to kritizuje (viz Boris Němcov).
Část českých občanů tedy říká: špatný je Putin, ale i Obama. Přitom Rusko a USA nelze srovnat. Jeden stát uzavřený, agresivní, krutý, nesvobodný. Druhý postavený na svobodě jednotlivce, na lidských právech a na byznysu.
Platí: My jsme po demokracii čtyřicet let toužili a po revoluci jsme si ji vybrali. A demokracie je pro nás jediná přijatelná, byť nedokonalá cesta, jak organizovat věci veřejné.
Celý názor Martina Fendrycha si přečtete v tištěné Xantypě...

XANTYPA 5/15 - výběr z článků

Básník, výtvarník, hudebník  Pavel Zajíček

Básník, výtvarník, hudebník Pavel Zajíček

Pavel Zajíček je nepřehlédnutelnou postavou českého umění. Bývá samozřejmě nejčastěji zmiňován v souvislosti s prostředím českého undergroundu, který formoval jeho vztah k životu a tvorbě, a k jehož nejvýraznějším postavám nepochybně patří, ale svým dílem hranice této subkultury už dávno přesáhl. To víme až s takřka čtyřicetiletým odstupem od chvíle, kdy byl za svou uměleckou činnost uvězněn a pak vyštván z rodné země.

Víla Iva Bittová stále v pohybu

Víla Iva Bittová stále v pohybu

Dostaly se mi do ruky nové fotografie Ivy Bittové, na nichž pózuje pro mladé české designéry. Právě v době, kdy legendární muzikál BALADA PRO BANDITU slaví čtyřicet let od svého prvního uvedení v brněnském divadle Husa na provázku. Role Eržiky tehdy Ivu, mladičkou studentku konzervatoře a debutantku, proslavila. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem ji neviděla ani neslyšela, a položila jí přes oceán pár otázek.

Šťastný malíř Boris Jirků

Šťastný malíř Boris Jirků

Ač chlap jako hora, tento miláček studentů působí vlastně dost křehce. Při našem rozhovoru se mi z nějakého důvodu stále vybavovala postava „něžného“ pistolníka Bernarda z filmu SEDM STATEČNÝCH. V umělcově ateliéru v pražských Dejvicích stylově voněl terpentýn a bohémskou atmosféru umocňovaly barvami hýřící plátna a plastiky. Bylo to opravdu krásné odpolední povídání s tímto čerstvě šedesátiletým „tulákem po hvězdách“ a já si s obdivem a trochou závisti uvědomuji, že Boris Jirků má klid v duši…

Co se děje… v New Yorku

S jarem se newyorský divadelní repertoár rozšířil o představení CLINTON, což je muzikál, který na jevišti New World Stages pojednává život a skutky čtyřicátého druhého prezidenta Spojených států Billa Clintona a jeho ženy Hillary. Postřeh, že prezident občas připomínal dvě zcela rozdílné osoby, charismatického lídra a ne zcela férového hráče, je hned v úvodu potvrzen komentářem, že opravdu dvěma osobami byl, a slibuje se jevištní ztvárnění muže mnoha tváří.

Co se děje… v Londýně

Barry bydlí v anglickém přímořském letovisku Brighton. Před časem mu lékaři diagnostikovali rakovinu plic, dlouhá léta totiž pracoval s azbestem. Přes drastický chirurgický zákrok a chemoterapii se mu zhoubné bujení vrátilo. Klukovský sen o tom, že si na stáří zrenovuje automobilového veterána Audi UR Quattro Turbo z roku 1984, se rozplynul jako mlžný opar nad Lamanšským kanálem.

Co se děje… v Paříži

Událostí sezony je výstava TUDOROVCI v Muzeu v Lucemburské zahradě (Musée du Luxembourg). Slavný královský rod se stal již nejednou inspirací mnoha uměleckých děl snad všech žánrů (výtvarné umění, literatura, film i televize). Aktuální expozice představuje jejich význam a velkolepost zejména na malbách-portrétech, nechybějí ani vzácné dokumenty z archivů či osobní věci. Anglický rod vládl po tři generace od roku 1485 do roku 1603. Nejslavnější panovnicí se stala Alžběta I. (1558–1603), jež podporovala umění, nastolila anglikánské náboženství, rozvíjela mořeplavbu a následnou kolonizaci. Rozsáhlá výstava je k vidění až do 19. září 2015.

Co se děje… ve Vídni

U našich rakouských sousedů je během jara v centru pozornosti Egon Schiele (1890–1918). Leopoldovo muzeum ve Vídni nabízí výstavu věnovanou jeho múze Wally.

Co se děje… na Slovensku

NOC MUZEÍ A GALERIÍ proběhne na Slovensku 16. května. Během ní mohou zájemci navštívit muzea a galerie v netradičních nočních hodinách, a to za snížené vstupné nebo zcela zdarma. Aktivity muzeí se během této noci soustředí na činnosti, které bývají vnějšímu světu skryté. Návštěvníci se tudíž mají možnost blíže seznámit s prací těchto institucí i jejich významem při ochraně kulturního a přírodního dědictví.

O čen se mluví... na Moravě

Rozsáhlá výstava HORIZONTY MODERNISMU. ZDENĚK ROSMANN (1905–1984) v Moravské galerii v Brně seznamuje s tvorbou významného představitele české modernistické architektury a designu. Expozice prezentuje jeho osobnost činnou v mnoha oborech – scénografii, typografii, plakátové tvorbě, knižním designu a pochopitelně architektuře. Uměleckoprůmyslové muzeum Brno 15. května – 13. září.

O čem se mluví… v Čechách

Stěžejní událostí sezony v Egon Schiele Art Centru Český Krumlov je MYSTERIUM ŠUMAVA – výstava umělců, které spojuje právě Šumava. V pěti samostatných expozicích představuje tvorbu klasiků jako jsou Josef Váchal (1884–1969), Josef Seidel (1859–1935) a jeho syn František (1908–1997) a také umělce dnešní generace – Katharinu Dietlingerovou (nar. 1983) z Německa, Karin Pliemovou (nar. 1963) z Rakouska a Ondřeje Malečka (nar. 1977) z České republiky. Mezi exponáty nechybí ani proslulá Váchalova kniha ŠUMAVA UMÍRAJÍCÍ A ROMANTICKÁ nebo unikátní Seidelovy autochromy – sto let staré barevné snímky, které dosud nebyly veřejně prezentovány. Výstava potrvá do 1. listopadu.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/15

XANTYPA Číslo 5/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne