Vladimír Jiránek

Kreslené vtipy, erotika i králíci z klobouku

Vladimír Jiránek (1938–2012) byl vynikající ilustrátor a glosátor, autor mnoha kreslených vtipů a dětských animovaných příběhů. Pražská Galerie Tančící dům připravila první ucelenou výstavu jeho díla. Expozice je rozmístěna ve třech poschodích, nese název VČERA A DNES a představuje tři sta originálů postaviček z populárních příběhů o Patovi a Matovi, o Bobu a Bobkovi a mnohé další kreslené příběhy pro děti. Druhou část výstavy tvoří výběr z Jiránkových nejlepších kreslených vtipů, je jich tu sto padesát. Aby mohly výstavu navštěvovat celé rodiny, kresby s erotickou tematikou jsou umístěny v odlehlé místnosti a zavěšeny vysoko, aby na ně děti nedohlédly. Ty se na výstavě zabaví také u Jiránkových promítaných pohádek nebo kreslením animovaných postaviček světelným paprskem.

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek byl pro svého mladšího bratra, malíře Miroslava Jiránka jakousi životní inspirací. V jakém směru, to se dozvíte v rozhovoru s ním (také v této Xantypě). Miroslav právě probíhající výstavu svého staršího bratra zahájil slovy: „V České republice bychom jen těžko našli někoho, kdo by neznal Vladimírovu tvorbu. Celé rodiny od dětí až po prarodiče zbožňují jeho nadčasové příběhy o králících z klobouku Bobu a Bobkovi a kutilech Patovi a Matovi. Bratrovo dílo je geniální svou jednoduchostí, nadsázkou i osobitým humorem. Jeho celoživotní tvorba je velmi pestrá a rozsáhlá. Zahrnuje desítky krátkých filmů, seriálů, knih a tisíce kreslených vtipů. Vladimír byl velice skromný a miloval svou práci, přistupoval k ní zodpovědně a s vášní.“

A ještě připojujeme vzpomínku Miroslava Jiránka na bratra Vladimíra:

Nedávno jsem hledal něco ve starých lejstrech na půdě a narazil jsem při tom na složku, pocházející někdy z počátku šedesátých let. Obsahovala Vláďovy skici, čmáranice a různé poznámky. Při pohledu na jeden list jsem si uvědomil, že držím v ruce dokument s hodnotou přímo historickou. Vláďa, kterému tehdy bylo něco přes dvacet, si na něm vytyčil svůj tvůrčí program pro následující desetiletí. Dal si tam sám sobě jednoznačné pokyny, které se snažil vždy svědomitě plnit. „Nesmí tam být nic zbytečnýho! Musí to být jenom čistá, lapidární linka, žádný blbosti!“ Takovéhle věty tam byly, doprovázené jednoduchými kresbičkami. Někdy v té době se mu dostaly do ruky kvalitní tenké fixy, a tato tehdy nová výtvarná pomůcka mu svou jednoduchostí a pohotovostí dokonale vyhovovala. Fixům už zůstal věrný a brzy dospěl i k nezaměnitelnému rukopisu a stylizaci. Zvolil si tím paradoxně dost náročnou výtvarnou polohu, protože dokázat jednoduchou linkou vyjádřit složitou psychologii postav není vůbec snadné. Stačí trochu víc přitlačit na fix třeba při kresbě oka a výraz postavičky se naprosto změní. Do koše tak odlétaly list po listu nepovedené kresby a byly tam doprovázeny dost neurvalým nadáváním. Zato když ho napadlo něco vtipného, lomcovaly s ním nezvladatelné záchvaty smíchu, svou práci hodně emočně prožíval. Zároveň s výtvarnou technikou se samozřejmě rozvíjel i jeho smysl pro odhalení směšných, absurdních situací, a brzy v tom dosáhl mistrovství. Obdivoval jsem jeho schopnost několika čarami zobrazit konkrétní lidi; nebyly to karikatury v tom tradičním smyslu, kdy se přehnaně zdůrazní nějaké charakteristické rysy zobrazované osoby, on vytvářel spíše hodně minimalizované portréty a dokázal přitom zachytit hlubší podstatu těch postav, jejich psychologii, náladu, povahové rysy. Jeho kresby se samy vzpíraly nějakému dalšímu zasahování do těch lapidárních linek, pamatuji si, jaké problémy měl Vláďa s použitím barvy u večerníčků, kde byla barva požadována. Film pro děti je samozřejmě úplně jiná kategorie než novinářská kresba, a tak se s tím musel vyrovnat, samozřejmě to zvládl, ale dost se u toho navztekal.

Začátkem šedesátých let se udála ještě jedna drobná událost, která ovšem měla dalekosáhlé následky. Nějaký zlotřilec nám z králíkárny ukradl samici, která zrovna měla mladé. Dvě z těch osiřelých králičích nemluvňat se mámě trpělivým vypipláváním podařilo zachránit. Bydleli s námi v bytě a původní záměr, že se časem vrátí do naší králíkárny sdílet osud svých spolubydlících, nebylo samozřejmě možné uskutečnit. Milí králíci se k nám totiž chovali přátelsky a přítulně jako nějací psí oříšci. Pohybovali se volně po celém bytě, většinu bobků způsobně odkládali na jednu hromádku na dlaždičky a jiné škody celkem nepáchali. Těšil jsem se na ně, když jsem se vracel ze školy, vždycky mě uvítali u dveří a hopkali za mnou. Byli to úplně bílí králíci, jeden větší, druhý menší. Pojmenovali jsme je Vašek a Frantík, takže pokud byli předobrazem pro Boba a Bobka, a já jsem přesvědčený, že byli, i když jsem o tom s Vláďou nikdy nemluvil, tak musím konstatovat, že Bob a Bobek jsou jména umělecká – Bob je vlastním jménem Václav a Bobek je František.“

Výstavu v Tančícím domě můžete navštívit až do 5. června.

XANTYPA 4/16 - výběr z článků

Film Boj

Film Boj

Strhující válečné drama o vině a svědomí, které hned po svém prvním uvedení na filmovém festivalu v Benátkách sklidilo ovace publika i slova uznání od filmových kritiků. Jeho autorem je výrazný dánský režisér a scenárista Tobias Lindholm (1977), který má na svém kontě tak vynikající filmy, jako jsou ÚNOS (2012) o přepadení nákladní lodi somálskými piráty nebo HON (2012) o lidské štvanici na učitele, křivě nařčeného ze sexuálního zneužívání dítěte.  

Hobojista Vilém Veverka

Hobojista Vilém Veverka

Patří k evropské hobojové špičce. Loni na podzim vydal cédéčko VIVALDI, BACH, TELEMAN: HOBOJOVÉ KONCERTY, které podle kritik posouvá hranice interpretace barokní hudby. Vilém Veverka však do škatulky interpreta klasické hudby příliš nezapadá. Když jsem viděla, jak ke kavárně v centru Prahy, kde jsme se měli sejít k rozhovoru, přijíždí na kole ošlehaný urostlý chlapík, který vypadá jako horský vůdce na dovolené, v poklidu jsem dál pila kávu. Ale byl to on, a jak jsem později zjistila, s těmi horami jsem se docela trefila.

Klavírista Maksim Mrvica

Klavírista Maksim Mrvica

Chorvatský klavírista Maksim Mrvica není velký jen vzrůstem (bez tří centimetrů měří dva metry). Na svém kontě má osm úspěšných studiových alb, kterých se prodalo v sedmapadesáti zemích světa více než čtyři miliony kusů. Po loňském koncertě v Praze ho můžeme vidět 16. dubna v brněnském Sono centru a o den později v pražské Hybernii.

Umělecký ředitel Daniel Špinar

Umělecký ředitel Daniel Špinar

Již skoro celou první sezonu ve funkci šéfa činohry Národního divadla má za sebou Daniel Špinar (*1979). Jeho první režii jsem viděl v roce 2005 a od té doby jsem navštívil tři desítky inscenací (zdaleka ne všechny, pod nimiž je podepsán) tohoto pilného tvůrce. Drtivá většina z nich se mi jevila jako kvalitní, objevná, smělá.

Film Příběh lesa

Film Příběh lesa

Po úchvatných filmech MIKROKOSMOS, PTAČÍ SVĚT a OCEÁNY přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s PŘÍBĚHEM LESA. Natáčeli ho čtyři roky v evropských lesích. „Každý z nás viděl působivé záběry divokých zvířat v Africe. Ale víte, jak to vypadá uvnitř liščího doupěte? Běželi jste někdy sto metrů lesem spolu s divočákem a smečkou vlků? Stáli jste někdy dva metry od skotačícího kolouška? Když jsme poprvé viděli záběry středoevropské přírody v PŘÍBĚHU LESA, říkali jsme si to samé co recenzent The Hollywood Reporter: ,Neuvěřitelné. Jak vůbec bylo možné vše natočit?‘ Už dlouho jsme neviděli dokument, u kterého by se dětem i dospělým tolik tajil dech. Film nás uhranul o to víc, že nepopisuje vzdálenou realitu, ale tajemství, která jsou skryta kousek od nás, a přesto jsme je doposud nepoznali,“ nešetří chválou Jan Noháč z distribuční společnosti Aerofilms.

Francouzské úřady odstraňují „calaiskou džungli“

Že je v Evropě možné narazit na džungli? Nesmysl, řeknete; my, kdo jsme v zeměpisu dávali pozor, víme, že se džungle nacházejí výhradně v tropickém pásmu! Svět ale dnes prochází převratnými proměnami, a jedna džungle tak nedávno vznikla poblíž severofrancouzského města Calais. Nebují tu žádná tropická vegetace, zato se lokalita zaplnila uprchlíky z Asie a Afriky. Podobně jako na okraji opravdové džungle si zde černí osadníci postavili chýše z klacků a slámy, zatímco jejich arabští sousedé dali přednost stanům. Vysněné dovolené u moře je ovšem tohle kempování na hony vzdáleno; nelíbí se ani francouzským úřadům, které se tábor rozhodly zbourat.

COCO a přátelé

COCO a přátelé

Jaká byla Coco Chanel? Kdo byli její skuteční přátelé a milenci? Jaký vztah měla k umění a co ji vedlo k tomu, aby tajně financovala uvedení Stravinského Svěcení jara? Tyto otázky a mnohem více vyjasní přední odbornice na dějiny módy a kulturní historii Jana Máchalová.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Co se děje… v New Yorku

Hvězdná ruská sopranistka Anna Netrebko pravidelně září na pódiu newyorské Metropolitní opery. Sólový recitál je dalším logickým krokem na její stoupající dráze. Za doprovodu pianisty Malcolma Martineaua zavítá do světa romantických skladeb a prestižním operním sálem zazní opusy Rimského-Korsakova, Čajkovského a Rachmanina. Netrebko je prvním člověkem z prostředí klasické hudby, kterého časopis Time zařadil na svůj seznam sta nejvlivnějších lidí světa. Je rovněž držitelkou dvou cen Grammy.

Co se děje… v Londýně

Co se děje… v Londýně

Smrt v ledových stopách V uniformě příslušníka britských speciálních jednotek, známých pod zkratkou SAS, absolvoval nebezpečné mise v afghánském Helmandu, Bosně a také v Severním Irsku (než zde zavládlo v devadesátých letech příměří). Ani působení v nich, ani extrémně náročný fyzický trénink členů elitního komanda ovšem nedokázalo Henryho Worsleyho připravit na útrapy a vyčerpání z patnáctisetkilometrového osamělého pochodu Antarktidou. Po sto letech chtěl uskutečnit dobrodružný plán slavného britského polárního badatele Ernesta Shackletona a přejít Antarktidu napříč.

Z aktuálního čísla - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury. Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

CHCETE BÝT KRÁSNÁ?

CHCETE BÝT KRÁSNÁ?

RNDr. Iva Hošková, Ph.D. Dobrý den, paní doktorko, co si myslíte o peelingu obličeje, je nutné ho provádět? Má efekt? Případně jak často se může dělat a kdy nejlépe? Zajímal by mě názor přímo od odborníka. Děkuji. Saša K. z Telče, 41 let
Dotazy zasílejte na sekretariat@xantypa.cz.

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Jsme zvyklí spojovat býčí zápasy se Španělskem, kde jejich tradice přetrvává dodnes. Kořeny tohoto souboje však sahají hluboko do historie lidstva. Pojem "tauromachie", tedy boj s býkem, se váže k pradávnému rituálu, při němž člověk, reprezentující racionalitu a dobro, vyhrává nad býkem, který naopak představuje hrubou iracionální sílu zla. Jde o mýtus nekonečného zápasu mezi dobrem a zlem, mimo jiné znázorněný již v řecké mytologii příběhem Thesea a Minotaura.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/16

XANTYPA Číslo 4/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne