Etiopské Velikonoce

Velikonoce jsou jedním z hlavních svátků v kalendáři etiopské pravoslavné církve, která ve své ortodoxní podobě sdružuje největší počet věřících v Etiopii (asi 45 procent populace). Lidé se v postní době vydávají i z těch nezapadlejších vesnic do větších měst, aby se zúčastnili procesí a bohoslužeb. Putují pěšky celé dny či dokonce týdny, zdolávají horské masivy a poctivě se postí dlouhých padesát šest dnů. V jejich jídelníčku se nesmí objevit žádné maso či živočišné výrobky, tedy ani mléko a máslo. Ostatně strava je na severu země poměrně skromná i v mimopostním období, takže zdejší domorodci jsou velmi štíhlí.

Etiopie
Příležitost k hodování přichází až s pašijovým víkendem. Předcházejí mu od Velkého pátku modlitby v kostelech. Oblíbeným cílem poutníků bývá starobylá Lalibela, často označovaná za div světa. Místní podzemní kostely, vyhloubené do kamene a propojené labyrintem tunelů a chodeb, byly zapsány i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Většina pochází z 10. – 13. století, kdy zde vládla dynastie Zagwe.

Tajemný zahalený sloup
Nejstarší kostel Bet Maryam je zasvěcen Panně Marii, a snad právě proto je nejpopulárnější. Na Velký pátek se sem vydáváme brzy zrána. Nádvoří je plné věřících, zahalených do obrovských bílých šálů, kteří zde stráví i několik nocí. A ty jsou na jaře vzhledem k nadmořské výšce zdejšího horského města (2 630 metrů) pěkně chladné. Lidé však nedbají na nepohodlí a odříkání, to je naopak přibližuje Kristu a jeho utrpení. Modlí se uvnitř kostela i mimo něj, a když jim dojdou síly, v klidu se posadí a rozjímají.
Kostel má bohatě zdobený interiér. Uvnitř skrývá tajemný sloup, který je zahalen závojem. Podle místních kněží je na něm popsána historie zdejších kostelů a zároveň je na něm zobrazen i počátek a konec světa. Do 16. století prý sloup zářil. Kněží věří, že by bylo nebezpečné vzít sloupu jeho tajemství, a proto zůstává zahalen ochrannou látkou, a žádosti vědců o jeho prozkoumání zamítají.
Místní církev má velmi silné a na státu poměrně nezávislé postavení. Pro mnohé nemá pochopení, a tak např. cenné ručně psané a kresbami zdobené bible chátrají v tzv. kostelních muzeích, i když by potřebovaly zrestaurovat a fotograficky zdokumentovat pro budoucí generace. Kněží je zájemcům ukážou jen skrze zamřížované okno, pokryté silnou vrstvou prachu je vytáhnou z polorozpadlé skříně.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Jana Chaloupková

XANTYPA 4/15 - výběr z článků

Zdeněk Burian

Zdeněk Burian

Na naší planetě snad není přírodní oblast, kterou by na svých obrazech a ilustracích nezachytil malíř Zdeněk Burian, od jehož narození uplynulo letos 11. února 110 let. Hluboké lesy, řeky a jezera Evropy, asijské velehory a tundry, australská buš, pampy Jižní Ameriky, tajemné africké džungle, severoamerické prérie i bílé sněhové pláně Antarktidy a Arktidy. A nesmíme zapomenout na moře, oceány a jejich svět. Do všech těchto cizokrajných enkláv můžeme proniknout očima Zdeňka Buriana. Některé jsou dnes už jiné, ale některé můžeme i nyní spatřit v podobě, jak ji zachytila malířova ruka.

Nejen Deep Purple a Rainbow

Nejen Deep Purple a Rainbow

Ritchie Blackmore se v poslední anketě časopisu Rolling Stone z roku 2011 o nejlepších rockových kytaristech všech dob umístil na slušném padesátém místě. Ale jako by všichni rockoví pamětníci z předlouhé hudební kariéry tohoto muzikanta stále stereotypně vyzdvihovali hlavně léta 1970–1973, kdy celý svět okouzloval svou hrou jakožto člen klasické sestavy Deep Purple, včetně jeho autorského podílu na nesmrtelném riffu ve skladbě SMOKE ON THE WATER. A také několik následných alb z jeho projektu Rainbow (Ritchie Blackmore’s Rainbow), a přitom opomíjeli jeho mladistvé koketování s popem i jeho současné angažmá ve folk-rockové sestavě Blackmore’s Night. Kytarista s mimořádně hbitými prsty a osobitým stylem hry oslaví 14. dubna sedmdesáté narozeniny.

Vděční příživníci klubáci

Vděční příživníci klubáci

Nedávno jsem si povídal s fotografem divoké africké přírody a shodli jsme se, že fotit ptáky je sice pěkná ‚disciplína‘, ale ani jednoho z nás to nebaví. Nějak víc inklinujeme k šelmám, kočkám spícím na stromech, či ještě lépe trhajícím nebohou oběť. Jsou ale chvilky, kdy přece jen neposednými a přelétavými opeřenci nepohrdneme.

São Paulo

São Paulo

Brazilské São Paulo udává trendy planetárního graffiti. Představitelé megapole to na jednu stranu vítají a nasprejovaná díla vydávají za atrakce pro turisty, jindy je, jako malůvky chuligánů, nařizují přebarvit na původní šeď.

První dáma Hana Benešová

První dáma Hana Benešová

Od narození Hany Benešové, manželky druhého československého prezidenta, uplyne letos sto třicet let. Historika a novináře Petra Zídka zaujal její životní příběh natolik, že mu věnoval tři roky života. Výsledkem jeho bádání je odborně fundovaná, ale zároveň čtivá kniha, která nám neobyčejný osud této ženy detailně přibližuje.

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Pod okny kavárny Slávia se třpytila řeka a budovu Národního divadla „zdobilo“ už kolikátý rok lešení. Kavárna, z níž se genius loci pomalu vytrácí, byla poloprázdná a tichá k povídání. Profesor Dvořák seděl zády k oknu, šálu kolem krku ležérně přehozenou, na stolku rozečtené noviny.

Babiš absolutně ovládl sněm svého ANO. A Sobotka zcela opanoval sjezd ČSSD

Několik událostí máme za sebou. Jednu čerstvou: v polovině března volební sjezd sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka neměl soupeře a vyhrál. Do vedení si protlačil všecky místopředsedy, které před sjezdem vyjmenoval. A prosadil 40procentní kvóty pro ženy.
Sjezd ČSSD následoval jen čtrnáct dní po sněmu ANO, který též volil vedení. Někteří komentátoři sněm hnutí popisovali jako setkání sekty Andreje Babiše. Když se na ten podnik díváte z galerie, protože novináři jsou drženi odděleně, neunikne vám, jak se vše točí okolo Babiše.
Stalo se v Česku něco strašného, na co nejsme zvyklí. V Uherském Brodě (24. února) vtrhl do restaurace Družba muž, začal pálit a popravil osm obědvajících lidí. Po více než hodině a půl, během útoku speciální zásahové jednotky z Brna, potom zastřelil sám sebe. Ta hrůza nám prozradila leccos o naší policii.
Čilý je prezident Miloš Zeman. Letěl do Washingtonu na konferenci AIPAC (American Israel Public Affairs Committee), vlivné proizraelské lobby. Vyzval už podruhé za sebou k tvrdé válce s „Islámským státem“ a sklidil ovace ve stoje.

Co se děje… v New Yorku

Pomíjivá krása vtělená do řezaných květin zdobí budovu Viacom na newyorském Times Square. Šestnáct tisíc čerstvých růží, hortenzií, pivoněk a bodláků pomalu usychá pod dohledem londýnské výtvarnice Rebeccy Louise Law, která věnovala několik svých posledních projektů proměně veřejných prostor prostřednictvím zavěšených květin.

Co se děje… v Londýně

Nejdřív Paříž a hned na to Londýn vzdaly poctu muži, bez kterého mohli francouzští impresionisté zůstat partou zkrachovalých pošetilců, pro něž byla nálada odrážejícího se slunečního paprsku důležitější než kánony uměleckých akademií. „Bez něj bychom prostě nepřežili,“ konstatoval lakonicky Claude Monet na adresu Paula Duranda-Ruela (1832–1921), který od malíře v roce 1872 koupil třiadvacet obrazů. Rozprodával je pak dalších třicet let.

Co se děje… ve Vídni

Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního jara mimořádnou výstavu děl francouzských mistrů 19. století, a to v úzké spolupráci s prestižním pařížským Musée d’Orsay.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/15

XANTYPA Číslo 4/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne