Andrea Bartošková o Budči

Vloni vyšla v Nakladatelství Lidové noviny v ediční řadě Archeologica kniha Andrey Bartoškové BUDEČ – VÝZNAMNÉ MOCENSKÉ CENTRUM PRVNÍCH PŘEMYSLOVCŮ. Nenechte se, prosím, zmást edicí ani názvem, nejedná se o suchou a pro laika obtížně stravitelnou odbornou publikaci. Jestli vás od čtení knih o archeologii už kdysi odradily tlustospisy plné nesrozumitelných a (se vší úctou ke koryfejům archeologie) nekonečně nudných černobílých kreseb nic neříkajících střepů, tato kniha může povzbudit váš zájem o archeologické vykopávky a z nich plynoucí závěry o naší dávné minulosti, neboť je napsána tak, že se čte jedním dechem.

Andrea BartoškováPřitom jde o publikaci odbornou, založenou na mnohaletém výzkumu, opatřenou všemi nezbytnostmi vědeckého textu, tedy anglickým resumé, odkazovým aparátem, seznamem literatury, a i milovníci vyobrazení archeologických nálezů si přijdou na své. Knížka pojednává nejen o historickém vývoji jednoho z nejstarších přemyslovských hradišť, ale zároveň i o událostech týkajících se formování raného českého státu na samém prahu mocenské expanze knížete Boleslava I. Máte pocit, že toto období, do kterého spadá vláda svatého Václava a jeho bratra a vraha Boleslava, je natolik zmapované, že není možné se o něm dozvědět nic nového? Nechte se překvapit…

Vaše kniha mění pohled na to, co se o budečském hradišti vědělo…
Při vší skromnosti se to dá říct. Vyvrátila jsem totiž původní, všeobecně přejímané schéma jeho sídelně-historického vývoje a při náležité argumentaci jsem předložila nové datování a 
interpretaci vzniku, vývoje a zániku tohoto výjimečného opevněného sídla, o jehož významu v první třetině 10. století, tj. v době vlády knížete Spytihněva I. (894/5–915), Vratislava I. (915–921) a sv. Václava (921–935), informují nejstarší svatováclavské legendy. Podle původních představ měla Budeč po první třetině 10. století, kdy byla na vrcholu svého mocenského postavení, ztratit veškerý politický význam a fungovat již jen ekonomicky. Panoval názor, že od druhé třetiny 10. století zde nedošlo k žádným historicky významným událostem. Výrazným posunem v poznání je proto zjištění, že v průběhu druhé třetiny 10. století, tj. v době vlády knížete Boleslava I. (935–972), došlo na Budči k radikálním událostem, které vypovídají o násilném vpádu spojeném s ovládnutím a následnou obnovou hradu. Tyto události historicky souvisejí s mocenskou politikou Boleslava I. a vydávají konkrétní svědectví o charakteru státotvorného procesu naší země.

Jak na vaše závěry zareagovala odborná veřejnost?
Publikace, o níž se bavíme, je vyústěním dlouhodobého vědeckého studia. Snažila jsem se ji však koncipovat tak, aby byla přístupná i pro zvídavého laika. Pochopitelně jí předcházely vědecké práce publikované v odborných recenzovaných časopisech, v nichž jsem předkládala nejen výsledky vlastního terénního výzkumu na budečském předhradí, ale i výsledky revizních analýz archeologického výzkumu mých starších kolegů na budečské akropoli. S žádnou relevantní oponenturou mých závěrů jsem se v odborných kruzích nesetkala. Reakce jsou zatím pro mě lichotivé.

Jak se díváte na genderové složení archeologické obce? Je tam přece jen převaha mužů. Když jste studovala v Brně, kolik vás tam bylo žen?
My byli v ročníku tři, já byla jediná žena. Přestože mají muži v archeologické branži převahu, působí v ní i dost žen. S jejich podceňováním jsem se nikdy nesetkala. Nerozhoduje, zda jste muž či žena, ale jak jste dobrá v oboru.

Když jste v roce 1981 začínala s vykopávkami na Budči, tušila jste, že tam můžete přijít na něco nového, nebo byla lokalita už prozkoumaná předtím?
K prvním výkopům na Budči došlo již v druhé polovině 19. století, jejich zdokumentování však bylo zcela nedostatečné. Teprve v 30. a 40. letech minulého století byly provedeny první dostatečně zdokumentované archeologické odkryvy. Hlavní archeologický výzkum, který přinesl nejvíce poznatků, se však uskutečnil až v letech 1972–1990 pod hlavičkou Archeologického ústavu ČSAV v Praze. V době, kdy jsem nastoupila na Budeč, byl v plném rozběhu výzkum akropole, který vedli Miloš Šolle a Zdeněk Váňa. Já jsem v roce 1981 zahájila výzkum předhradí, které do té doby bylo vykopávkami nedotčené. Prostor k novým objevům tak byl nedozírný. První dva roky jsem se sice dost trápila, ale pak začala odkrytá nálezová situace dávat smysl a postupně vedla k objasnění charakteru, provázanosti a datování základních horizontů vývoje na budečském předhradí. Samozřejmě mě zajímal vztah mezi předhradím a akropolí. Při studiu publikovaných prací o výzkumu budečské akropole jsem však přicházela na závažné nesrovnalosti. To mě přimělo k tomu, že jsem prezentované výsledky výzkumu na akropoli začala postupně porovnávat s jejich původní terénní dokumentací a souvisejícími archeologickými nálezy. To pak ve výsledku vedlo k novému nazírání na vývojové etapy budečského hradiště.

Vy jste kopala i na Pražském hradě. Myslíte, že se tam dá ještě objevit něco významného? Může někdo vykopat třeba žiži, kamenné korunovační křeslo českých knížat?
„Žiži“ je podle Kosmovy kroniky označení pahorku, na němž stál kamenný stolec, na který až do 12. století vždy usedal nově zvolený panovník. Tento pahorek se měl nacházet někde uprostřed Pražského hradu, tj. v místech dnešního 3. nádvoří. Rozsáhlé archeologické výzkumy v tomto prostoru však jeho existenci dosud nepotvrdily. Pražský hrad je ovšem od svého založení kontinuálně osídlený a každou novou dobu provázela nová zástavba, která velmi často zlikvidovala tu starší. Z nejstarších situací, souvisejících s prvními etapami vývoje hradu, se tak většinou zachovaly jen fragmenty. Nicméně k významným objevům může dojít vždycky.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě...

Anna Huliciusová

XANTYPA 3/15 - výběr z článků

Herec Ondřej Kavan

Herec Ondřej Kavan

Ondřej Kavan býval typické herecké dítě. Dnes ho můžete vidět především v Divadle v Řeznické v nové inscenaci LENI.

Ocenění Marmeládová královna

Ocenění Marmeládová královna

Sedmatřicetiletá rodačka z Plzně, absolventka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, pracovala jako administrativní síla v obchodě s nábytkem. V roce 2010 se odstěhovala do Srní na Šumavě, kde si otevřela cukrárnu/kavárnu. Sama pekla, vařila kávu, prodávala. Tam také potkala svého muže a posléze se přestěhovali na samotu Pohoří v Novohradských horách. Dřív tady žilo třináct set obyvatel, dnes je tu Blančina rodina zcela osamocena. Od roku 2012 se Blanka živí tím, že vyrábí originální marmelády, za které již získala řadu ocenění.

Baletní mistr a pedagog Jan Kodet

Baletní mistr a pedagog Jan Kodet

ČARODĚJŮV UČEŇ a HUMAN LOCOMOTION. Nedávné baletní premiéry Národního divadla a Laterny magiky. Nápady a precizností nabitá režisérská dvojice SKUTR, pánové Lukáš Trpišovský & Martin Kukučka, s dokonalým týmem spolupracovníků předvedli, jak má vypadat moderní taneční divadlo. Jasný názor, čistota stylu. A pak se v kavárně Nona potkáte se spoluautorem a choreografem obou inscenací JANEM KODETEM a během pár vět zjistíte, že boj o jistý úspěch je u těchto umělců jaksi samozřejmý. U Jana Kodeta jde totiž o zúročení letité práce ve vyspělé a kulturu podporující Evropě. V Evropě, která má peníze, ale nikomu nedaruje nic zadarmo.

Filmař Fero Fenič

Filmař Fero Fenič

Režisér a producent Fero Fenič rozhodně nenechá člověka chladným – jeho filmy i jeho aktivity vždy budily silné emoce. Zosobňuje spojení citlivého umělce a obratného manažera, což v umělecké branži nebývá tak časté. Často cítí „díru na trhu“ dříve než ostatní a také reaguje pružněji než ostatní. K jeho vlastnostem patří pracovitost, řídí se celoživotním krédem „Co si neudělám sám, nemám“. Lituje jen toho, co díky minulému režimu nestihl, závidí dnešním mladým lidem možnost studovat v cizině, rozhodovat o sobě svobodně. Nedokáže být lhostejný a nevyjadřovat se k věcem veřejným…

Zachraňme slony!

Zachraňme slony!

Pytláctví, jehož obětí jsou zejména afričtí sloni, v posledních letech graduje. Ročně je nelegálně zastřeleno 30 až 40 tisíc divokých slonů. Mezinárodní obchod se slonovinou je sice od roku 1989 zakázaný, ale v některých zemích, jako je např. Čína, se slonovina – údajně legální, ze starších zásob – stále volně prodává. Její cena roste každým dnem, nyní dosahuje až padesát tisíc korun za kilogram.

Sochař Jan Koblasa

Sochař Jan Koblasa

Potkali jsme se před dvaceti lety. V Hamburku jsem Jana Koblasu navštívil mnohokrát, jeho ateliér byl pokaždé velký zážitek, promluvit si o české a německé situaci zrovna tak. Do jisté míry jsme měli podobné zkušenosti a rozuměli jsme si i přesto, že on se díval na svět skrze víru, zatímco já z pozice kritického levičáka západního ražení. Jan Koblasa zná světovou literaturu a obdivuje se starému a starověkému umění. Možná proto se s ním stále a znovu měří, bere si z něj inspiraci, interpretuje ho a tím nám ho přibližuje.

JATKA78

JATKA78

V pražské holešovické tržnici byl loni na podzim otevřen nový divadelní prostor JATKA78. Vchod do tohoto impozantního komplexu, v němž našel působiště populární CIRK LA PUTYKA, leží mezi prodejnami, jen pár desítek metrů od tamější myčky. Listopadové zahájení provozu vzbudilo mimořádný zájem příznivců souboru i nonkonformní veřejnosti. Vznik a budoucnost projektu JATKA78 líčí jeho manažer ŠTĚPÁN KUBIŠTA.

Řeč věcí Antonína Střížka

Řeč věcí Antonína Střížka

Opona ve Státní opeře Praha, kterou Antonín Střížek (* 1959) maloval v roce 2002, má rozměry 9 x 16 metrů, pět barevných linorytů, jimiž loni doprovodil bibliofilské vydání Hrabalových POSTŘIŽIN, má formát 220 x 160 milimetrů. David vedle Goliáše, a přece výraz stejného myšlení, stejné imaginace, která Střížkovy výjevy posouvá od skutečna k nadskutečnu, od banality k zázračnosti, od opisu k vědomě tvořené kráse.

Vítězství antikapitalistů v Řecku mění politickou mapu Evropy

Když v prosinci řecký parlament ani na třetí pokus nedokázal zvolit nového prezidenta, vedlo to dle tamní ústavy automaticky k rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných parlamentních voleb. Uplynul pouhý měsíc a to, čeho se obávala většina Evropy, se stalo realitou: pravicovou Novou demokracii vystřídala u moci radikálně levicová Syriza zpochybňující závazky zadluženého státu vůči mezinárodnímu společenství.

Strach má velké oči.

Rok nám vládne kabinet Bohuslava Sobotky. Můžeme být spokojeni? A z čeho spokojenost vlastně plyne? Většina z nás hledá jistotu, záruku, že se věci budou vyvíjet „normálně“. Mezi to patří tisíc věcí, důležité však je, aby se (moc) nekradlo, nerostla nezaměstnanost, abychom neztráceli to, co máme. Chceme se cítit bezpečně.
Jenomže naše bezpečnost je náhle méně vnitřní věcí a víc záleží na vnějších okolnostech. Jak se bude vyvíjet Evropská unie? Víme, že v Řecku drtivě vyhrála extrémní levice, uskupení Syriza. Chce snižovat dluh Řecka a vymanit se z politiky škrtů, která zemi škrtí, roste jí dluh a má čtvrtinu lidí bez práce. Podobně se situace vyvíjí ve Španělsku, kde prapor revoluce třímá levicová strana Podemos.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/15

XANTYPA Číslo 3/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne