Baletní mistr a pedagog Jan Kodet

Moje cesta baletní Evropou

ČARODĚJŮV UČEŇ a HUMAN LOCOMOTION. Nedávné baletní premiéry Národního divadla a Laterny magiky. Nápady a precizností nabitá režisérská dvojice SKUTR, pánové Lukáš Trpišovský & Martin Kukučka, s dokonalým týmem spolupracovníků předvedli, jak má vypadat moderní taneční divadlo. Jasný názor, čistota stylu. A pak se v kavárně Nona potkáte se spoluautorem a choreografem obou inscenací JANEM KODETEM a během pár vět zjistíte, že boj o jistý úspěch je u těchto umělců jaksi samozřejmý. U Jana Kodeta jde totiž o zúročení letité práce ve vyspělé a kulturu podporující Evropě. V Evropě, která má peníze, ale nikomu nedaruje nic zadarmo.

KodetProtože tanečníci, a Jan Kodet (46) původem tanečník je, toho na scéně moc nenamluví, vynahrazují si to v civilu. Stačilo položit první otázku a „čtvrtúvazkový“ baletní mistr Národního divadla a pedagog HAMU se nadechl k hodinovému monologu. Proto nehledejte otázky a začtěte se do jediné poutavé i poučné odpovědi. O tom, jak šel Honza z Čech do světa, jak se stal čarodějovým učněm, pak tovaryšem a nakonec mistrem, kterého bere Evropa za svého coby prvotřídního odborníka na současný tanec.

Potkávání měst a lidí…
…začalo v jednadevadesátém roce, po absolvování Taneční katedry HAMU. Jako pedagog moderního tance jsem měl o své budoucnosti jasno: se svou specializací a roky odtančenými ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy chci do zahraničí. Cítil jsem, že v moderním tanci se u nás, kde se pěstoval sice na jisté úrovni, ale vždy na amatérské bázi, realizovat nemůžu. V té době jsem dělal taneční projekt s Monikou Rebcovou a s představením jsme se dostali na festival do Mulhouse. A právě tam jsem poprvé potkal člověka, který měl výrazně ovlivnit můj další profesní život. Všeuměla Ruie Hortu, portugalského choreografa, režiséra, světelného a jevištního designéra, opravdu komplexně založeného divadelního tvůrce. Jeho komorní soubor se jmenoval S.O.A.P. Dance Theater Frankfurt, sídlila totiž ve staré továrně na výrobu toaletních mýdel, a když jsem viděl jejich triptych MADE TO MEASURE (VYTVOŘENO NA MÍRU), byl jsem fascinovaný. Představení mě naprosto oslnilo, netušil jsem, že takové fyzické taneční divadlo může v Německu vůbec existovat!
Do Hortovy práce jsem se přímo zamiloval, a hned jsem se zajímal, jaká by byla šance tančit u něj, a nemají-li vyhlášen nějaký konkurs. Nakonec jsem dělal konkurs soukromý, ale do S.O.A.P. jsem se nedostal. O návratu domů už ale nebyla řeč a na rok jsem odešel tancovat do malého moderního souboru Dance Berlin. Splnil mé představy, měli jsme fůru úspěšných představení a především jsem se u nich hodně naučil. Když jsem se pak po roce objevil na Hortově workshopu, Rui už sám projevil zájem přijet se na mě podívat do Norimberka, kde jsme hostovali. Hned po představení mi řekl, že mě bere. Mělo to ovšem háček, my, jeho vytipovaní adepti, jsme museli s napjatými nervy čekat na výsledky konkursů, které dělal po evropských městech. Absolvovalo je šest set tanečníků a bral jich sedm. Že se dostanu až k podpisu smlouvy, jsem nevěřil. Ale nakonec se to splnilo! Se smlouvou v kapse jsem byl tehdy doslova v sedmém nebi.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Pavel Cmíral

XANTYPA 3/15 - výběr z článků

Herec Ondřej Kavan

Herec Ondřej Kavan

Ondřej Kavan býval typické herecké dítě. Dnes ho můžete vidět především v Divadle v Řeznické v nové inscenaci LENI.

Ocenění Marmeládová královna

Ocenění Marmeládová královna

Sedmatřicetiletá rodačka z Plzně, absolventka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, pracovala jako administrativní síla v obchodě s nábytkem. V roce 2010 se odstěhovala do Srní na Šumavě, kde si otevřela cukrárnu/kavárnu. Sama pekla, vařila kávu, prodávala. Tam také potkala svého muže a posléze se přestěhovali na samotu Pohoří v Novohradských horách. Dřív tady žilo třináct set obyvatel, dnes je tu Blančina rodina zcela osamocena. Od roku 2012 se Blanka živí tím, že vyrábí originální marmelády, za které již získala řadu ocenění.

Filmař Fero Fenič

Filmař Fero Fenič

Režisér a producent Fero Fenič rozhodně nenechá člověka chladným – jeho filmy i jeho aktivity vždy budily silné emoce. Zosobňuje spojení citlivého umělce a obratného manažera, což v umělecké branži nebývá tak časté. Často cítí „díru na trhu“ dříve než ostatní a také reaguje pružněji než ostatní. K jeho vlastnostem patří pracovitost, řídí se celoživotním krédem „Co si neudělám sám, nemám“. Lituje jen toho, co díky minulému režimu nestihl, závidí dnešním mladým lidem možnost studovat v cizině, rozhodovat o sobě svobodně. Nedokáže být lhostejný a nevyjadřovat se k věcem veřejným…

Zachraňme slony!

Zachraňme slony!

Pytláctví, jehož obětí jsou zejména afričtí sloni, v posledních letech graduje. Ročně je nelegálně zastřeleno 30 až 40 tisíc divokých slonů. Mezinárodní obchod se slonovinou je sice od roku 1989 zakázaný, ale v některých zemích, jako je např. Čína, se slonovina – údajně legální, ze starších zásob – stále volně prodává. Její cena roste každým dnem, nyní dosahuje až padesát tisíc korun za kilogram.

Sochař Jan Koblasa

Sochař Jan Koblasa

Potkali jsme se před dvaceti lety. V Hamburku jsem Jana Koblasu navštívil mnohokrát, jeho ateliér byl pokaždé velký zážitek, promluvit si o české a německé situaci zrovna tak. Do jisté míry jsme měli podobné zkušenosti a rozuměli jsme si i přesto, že on se díval na svět skrze víru, zatímco já z pozice kritického levičáka západního ražení. Jan Koblasa zná světovou literaturu a obdivuje se starému a starověkému umění. Možná proto se s ním stále a znovu měří, bere si z něj inspiraci, interpretuje ho a tím nám ho přibližuje.

JATKA78

JATKA78

V pražské holešovické tržnici byl loni na podzim otevřen nový divadelní prostor JATKA78. Vchod do tohoto impozantního komplexu, v němž našel působiště populární CIRK LA PUTYKA, leží mezi prodejnami, jen pár desítek metrů od tamější myčky. Listopadové zahájení provozu vzbudilo mimořádný zájem příznivců souboru i nonkonformní veřejnosti. Vznik a budoucnost projektu JATKA78 líčí jeho manažer ŠTĚPÁN KUBIŠTA.

Andrea Bartošková o Budči

Andrea Bartošková o Budči

Vloni vyšla v Nakladatelství Lidové noviny v ediční řadě Archeologica kniha Andrey Bartoškové BUDEČ – VÝZNAMNÉ MOCENSKÉ CENTRUM PRVNÍCH PŘEMYSLOVCŮ. Nenechte se, prosím, zmást edicí ani názvem, nejedná se o suchou a pro laika obtížně stravitelnou odbornou publikaci. Jestli vás od čtení knih o archeologii už kdysi odradily tlustospisy plné nesrozumitelných a (se vší úctou ke koryfejům archeologie) nekonečně nudných černobílých kreseb nic neříkajících střepů, tato kniha může povzbudit váš zájem o archeologické vykopávky a z nich plynoucí závěry o naší dávné minulosti, neboť je napsána tak, že se čte jedním dechem.

Řeč věcí Antonína Střížka

Řeč věcí Antonína Střížka

Opona ve Státní opeře Praha, kterou Antonín Střížek (* 1959) maloval v roce 2002, má rozměry 9 x 16 metrů, pět barevných linorytů, jimiž loni doprovodil bibliofilské vydání Hrabalových POSTŘIŽIN, má formát 220 x 160 milimetrů. David vedle Goliáše, a přece výraz stejného myšlení, stejné imaginace, která Střížkovy výjevy posouvá od skutečna k nadskutečnu, od banality k zázračnosti, od opisu k vědomě tvořené kráse.

Vítězství antikapitalistů v Řecku mění politickou mapu Evropy

Když v prosinci řecký parlament ani na třetí pokus nedokázal zvolit nového prezidenta, vedlo to dle tamní ústavy automaticky k rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných parlamentních voleb. Uplynul pouhý měsíc a to, čeho se obávala většina Evropy, se stalo realitou: pravicovou Novou demokracii vystřídala u moci radikálně levicová Syriza zpochybňující závazky zadluženého státu vůči mezinárodnímu společenství.

Strach má velké oči.

Rok nám vládne kabinet Bohuslava Sobotky. Můžeme být spokojeni? A z čeho spokojenost vlastně plyne? Většina z nás hledá jistotu, záruku, že se věci budou vyvíjet „normálně“. Mezi to patří tisíc věcí, důležité však je, aby se (moc) nekradlo, nerostla nezaměstnanost, abychom neztráceli to, co máme. Chceme se cítit bezpečně.
Jenomže naše bezpečnost je náhle méně vnitřní věcí a víc záleží na vnějších okolnostech. Jak se bude vyvíjet Evropská unie? Víme, že v Řecku drtivě vyhrála extrémní levice, uskupení Syriza. Chce snižovat dluh Řecka a vymanit se z politiky škrtů, která zemi škrtí, roste jí dluh a má čtvrtinu lidí bez práce. Podobně se situace vyvíjí ve Španělsku, kde prapor revoluce třímá levicová strana Podemos.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/15

XANTYPA Číslo 3/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne