Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury. Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

GHMP

Díky mnohaletému hledání a zkoumání tisíců fotografií, archivních pramenů i prostředí, v němž se Groll pohyboval, si dnes dokážeme udělat nejen detailní představu o jeho životní dráze, šíři a dosahu jeho produkce, ale můžeme například objasnit i důvody do očí bijícího kolísání technické kvality dochovaných fotografií.

O Grollovi dnes můžeme bez nadsázky hovořit jako o průkopníkovi fotografie. Jakožto synovi zahradníka a pomocného kuchaře mu sice sociální okolnosti zprvu nepřály, díky své ctižádosti, touze experimentovat a neustálému prohlubování si znalostí fotografické technologie, k čemuž zásadně přispělo jeho osmileté působení v chemické laboratoři vídeňského Polytechnického ústavu (byť v poněkud podřadné funkci laboratorního sluhy), dokázal tuto bariéru překonat a v roce 1853 si ve svých čtyřiceti letech zařídit vlastní fotografickou živnost.

Na rozdíl od většiny svých kolegů se ovšem nenechal zlákat komerčními úspěchy ateliérové portrétní fotografie. Většinu své fotografické kariéry prožil naopak na cestách – vlakem, povozem či lodí, vybaven rozměrným cestovním fotoaparátem, přenosnou temnou komorou a několika bednami plnými fotografického materiálu, včetně velkoformátových skleněných desek a nezbytných chemikálií.

Cílem těchto cest do blízkého i vzdáleného okolí byla především dokumentace městských novostaveb, architektonických památek, uměleckých děl a v neposlední řadě i výdobytků průmyslu a techniky. Konkrétní výběr se zpravidla odvíjel od zájmu objednavatelů, mezi nimiž najdeme nejčastěji architekty, stavitele, historiky a archeology, ale i šlechtu a také průmyslové a dopravní společnosti. Díky těmto objednavatelům vznikly například nejstarší dochované fotografie Prahy, hradu Rožmberk, zámku Lednice, dělnických osad v rumunském Banátu a mnoha dalších míst.

Výstava přibližuje nejen pozoruhodný příběh průkopníka fotografie Andrease Grolla (1812–1872), jenž se z domácího sluhy vypracoval mezi tehdejší fotografickou elitu, ale i příběh počátku středoevropské fotografie jako takové. Přibližuje nám éru tzv. mokrých kolodiových negativů, kdy fotograf musel spoléhat sám na sebe a na práci svého pomocníka a kdy, pakliže nechtěl zůstat zajatcem portrétního ateliéru, musel přijímat rozmanité zakázky a se svou fotografickou laboratoří podnikat náročné výpravy, často na odlehlá či obtížně dostupná místa.

Výstavě předcházel mnohaletý výzkum archivních a muzejních sbírek u nás i v zahraničí, na jehož počátku bylo několik desítek fotografií architektury a reprodukcí uměleckořemeslných děl. Dnes známe tisíce exemplářů, rozprostřených ve sbírkových institucích napříč zeměmi někdejší habsburské monarchie.

Přestože se hlavně v posledních letech objevují v různých sbírkách další a další Grollovy práce, tím největším zůstává konvolut uložený v Ústavu dějin umění AV ČR, kam se dostal prostřednictvím pozůstalosti předního českého historika umění Zdeňka Wirtha – ne náhodou Grollova prvního životopisce. Stejně jako v případě většiny ostatních fotografií Andrease Grolla i existence těchto byla na několik desetiletí zapomenuta a znovuobjevena až v roce 2008. Nález tohoto souboru, čítajícího přes pět set fotografií, se stal důležitým impulzem pro další výzkum, potažmo upořádání výstavy v Galerii hlavního města Prahy a ve Wien Museum a také vydání jeho první monografie. Velká část fotografií z této i dalších sbírek je nyní veřejnosti představena vůbec poprvé.

Petra Trnková

Vstupné: 120 Kč plné (dospělí) / 60 Kč snížené (studenti) / 30 Kč (senioři)

Další informacewww.ghmp.cz

XANTYPA 2/16 - výběr z článků

Lékař a pedagog  Pavel Klener

Lékař a pedagog Pavel Klener

Vyzařuje z něj vyrovnanost, moudrost a klid, přestože se v životě potkal s drsnou tváří své profese, když šlo nejen o zdraví lidí, ale i o jejich život. Snažil se však nepodléhat beznaději. Léta praxe úročí na vrcholu života prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. jako vysokoškolský pedagog, nadále pracuje v oboru hematologie a onkologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Mezinárodní den štěstí připadá na 20. března a byl vyhlášený Organizací spojených národů v létě 2012, kdy se na něm usneslo všech 193 členských států OSN na základě iniciativy Bhútánu, malého himálajské království. V Bhútánu se od roku 1972 měří tzv. domácí štěstí místo ve světě používaného hrubého domácího produktu. A co štěstí a Češi?

Politolog a sociolog Pat Lyons

Politolog a sociolog Pat Lyons

Pro knihu, shrnující popularizační formou nejnovější výsledky bádání o tom, jací jsou dnešní Češi, kterou připravil s týmem svých kolegů ze Sociologického ústavu, zvolil záměrně provokativní a chytlavý název 47 ODSTÍNŮ ČESKÉ SPOLEČNOSTI. S jasným cílem – aby po ní sáhli nejen vědci, ale i běžní čtenáři. A ti se v ní přístupnou formou dozvědí spoustu zajímavého nejen o tom, jací jsme, ale i jaké jsou metody sociologovy práce. Mnohem víc, než se nám mohlo vejít do tohoto rozhovoru.

Herec Stanislav Zindulka

Herec Stanislav Zindulka

Seděli proti sobě, jeden zaujatější než druhý. Neskákali si do řeči. Poslouchali se, vedli dialog. Téma Shakespeare. Herec Stanislav Zindulka z pohledu interpreta Shakespearova díla, kunsthistorik profesor František Dvořák z pohledu znalce. Nezapomenutelné čtvrteční dopoledne v profesorově pracovně, kdy byl Shakespeare nejen geniálním dramatikem, ale především člověkem s klady i zápory svých postav.

ISLAND – země ledu a ohně

ISLAND – země ledu a ohně

Když jsem se loni chystala se skupinkou fotografů na Island, náš odlet znejisťovala sopka Bárgarbunga. Hrozil nejen výbuch, ale také možnost podledovcové erupce, což by znamenalo záplavy a emise sopečného prachu. Zpráva vyvolala představy z roku 2010, kdy erupce ledovcového vulkánu s úžasným jménem Eyjafjallajökull chrlila tuny popílku a páry a dočasně ochromila leteckou dopravu nad značnou částí Evropy. Naštěstí se situace neopakovala, a tak jsme v září přistáli v Reykjaviku, kde nás očekával minibus a dva zkušení průvodci – fotografové, kteří měli terén dobře prozkoumaný.

Herečka Angelina Jolie

Herečka Angelina Jolie

Bisexuální pletky, krvavé fetiše i morbidní hrátky s noži. Ale také humanitární mise po celém světě a adopce exotických sirotků. Skandální svatby, překvapivé rozchody a manželství s obdivovaným hollywoodským hezounem. Opakovaná tetování a mnohamilionová angažmá v akčních velkofilmech. Ale také drásavé příběhy o skutečném lidském utrpení. Preventivní operace prsou a vaječníků kvůli obavám z rakoviny… To vše a ještě mnohem víc zosobňuje americká superstar ANGELINA JOLIE.

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

J. H. Krchovský (1960, vlastním jménem Jiří Hásek), mytická postava českého podzemí, je už dlouhá léta znám zejména jako kultovní básník, jemuž dokonce „již zaživa“ vyšly sebrané spisy (v roce 2010 vydal BÁSNĚ SEBRANÉ brněnský Host). Autorovi, jehož tvorba se pohybuje v omamném oparu dekadence a nihilismu, přesto nechybí jemný humor a sarkasmus. Morbidnost jeho básní je vyvážena neskrývanou (sebe)ironií.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

K zapalování ohňostrojů nemá Evropská unie důvod

Vyvrcholením každé řádné silvestrovské oslavy je ohňostroj. Na letošní Nový rok je ve dvou evropských metropolích – Paříži a Bruselu – zrušili, údajně z bezpečnostních důvodů. Toto rozhodnutí mělo však i svůj symbolický rozměr: v průběhu loňského roku francouzské hlavní město zakusilo hned několik „ohňostrojů“, při nichž se střílelo ostrými a do živých terčů, a tak by zakončení roku ohněm petard mohl leckdo považovat za projev nevkusu. Zrušená silvestrovská show dokládají, jaká nervozita panuje na kontinentu. Důvod k oslavám ostatně nemá ani celá Evropská unie.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Z aktuálního čísla - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek (1938–2012) byl vynikající ilustrátor a glosátor, autor mnoha kreslených vtipů a dětských animovaných příběhů. Pražská Galerie Tančící dům připravila první ucelenou výstavu jeho díla. Expozice je rozmístěna ve třech poschodích, nese název VČERA A DNES a představuje tři sta originálů postaviček z populárních příběhů o Patovi a Matovi, o Bobu a Bobkovi a mnohé další kreslené příběhy pro děti. Druhou část výstavy tvoří výběr z Jiránkových nejlepších kreslených vtipů, je jich tu sto padesát. Aby mohly výstavu navštěvovat celé rodiny, kresby s erotickou tematikou jsou umístěny v odlehlé místnosti a zavěšeny vysoko, aby na ně děti nedohlédly. Ty se na výstavě zabaví také u Jiránkových promítaných pohádek nebo kreslením animovaných postaviček světelným paprskem.

CHCETE BÝT KRÁSNÁ?

CHCETE BÝT KRÁSNÁ?

RNDr. Iva Hošková, Ph.D. Dobrý den, paní doktorko, co si myslíte o peelingu obličeje, je nutné ho provádět? Má efekt? Případně jak často se může dělat a kdy nejlépe? Zajímal by mě názor přímo od odborníka. Děkuji. Saša K. z Telče, 41 let
Dotazy zasílejte na sekretariat@xantypa.cz.

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Jsme zvyklí spojovat býčí zápasy se Španělskem, kde jejich tradice přetrvává dodnes. Kořeny tohoto souboje však sahají hluboko do historie lidstva. Pojem "tauromachie", tedy boj s býkem, se váže k pradávnému rituálu, při němž člověk, reprezentující racionalitu a dobro, vyhrává nad býkem, který naopak představuje hrubou iracionální sílu zla. Jde o mýtus nekonečného zápasu mezi dobrem a zlem, mimo jiné znázorněný již v řecké mytologii příběhem Thesea a Minotaura.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/16

XANTYPA Číslo 2/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne