Politolog a sociolog Pat Lyons

Jací jsme?

Pro knihu, shrnující popularizační formou nejnovější výsledky bádání o tom, jací jsou dnešní Češi, kterou připravil s týmem svých kolegů ze Sociologického ústavu, zvolil záměrně provokativní a chytlavý název 47 ODSTÍNŮ ČESKÉ SPOLEČNOSTI. S jasným cílem – aby po ní sáhli nejen vědci, ale i běžní čtenáři. A ti se v ní přístupnou formou dozvědí spoustu zajímavého nejen o tom, jací jsme, ale i jaké jsou metody sociologovy práce. Mnohem víc, než se nám mohlo vejít do tohoto rozhovoru.

Pat LyonsŘíká se, že Češi si v každé době stále stěžují, brblají, že se mají špatně a málokdo řekne, že je vlastně šťastný. Jsme opravdu ti největší nespokojenci? Jak jsou na tom jiné národy?

Vím, co máte na mysli. Když v ČR nastoupíte do vlaku, můžete nabýt dojmu, že polovině pasažérů právě zabili matku. Vypadá-li ale někdo jako neustálý stěžovatel či reptal, neznamená to, že je nutně nešťastný. Podle výsledků výzkumu World Happiness Report, který roku 2015 zjišťovala OSN, se Češi řadí na 33. místo ze 158 zkoumaných zemí. Patří tak do skupiny nejšťastnějších zemí. V rámci střední a východní Evropy vykazují Češi nejvyšší skóre štěstí. V poměru k západní Evropě stojí Češi mezi Španěly a Francouzi. Musím ale zdůraznit, že štěstí, o němž píšeme v knize a které měří OSN (jde o tzv. Cantrilovu stupnici), reflektuje společenský a ekonomický úspěch, neodráží pocit štěstí spojovaný s emocemi nebo se vztahy. Sociální vědy používají různé druhy měření štěstí. Cantrilova stupnice měří, jak je jedinec spokojený se svým nynějším postavením ve společnosti.

Jsou nyní Češi spokojenější se svým životem, než byli za socialismu?

To je těžko říct. Údaje z průzkumů v roce 1967 a 2014 dokládají, že Češi jsou stejně spokojeni nyní, jako byli na konci šedesátých let. Lidé v obou případech určovali spokojenost se životem (hodnocenou dle společenských a ekonomických kritérií) v poměru k tomu, co je za daných okolností možné. V létě 1967 byla osobní svoboda Čechů v mnoha ohledech omezena, ale mnoho Čechů mělo pocit, že jejich materiální životní poměry a očekávání jsou dobré. V roce 2014 se dospělo ke stejné hodnotě. Ale vzhledem k tomu, že se podobné průzkumy nedělaly v 50. letech nebo po invazi v roce 1968 (otázka je, jak by byly objektivní, zda by se lidé nebáli odpovídat upřímně – pozn. red.), tak jednoduchá odpověď na tuto otázku neexistuje.

Jaká je průměrná očekávaná délka života dnešních dětí? A jaká byla před sto lety?

Teoreticky by dnešní novorozenci mohli žít věčně, vezmeme-li v úvahu veškeré medicínské vymoženosti. Ale buďme realističtí. Ve zprávě Světové zdravotnické organizace za rok 2015 Česká republika obsadila v očekávané délce života čtyřicáté místo z více než dvou set zkoumaných zemí světa. Dnes narození Češi se v průměru dožijí zřejmě 78 let. Rozdíl je samozřejmě mezi muži (75 let) a ženami (81 let). Tato odlišnost mezi pohlavími však existuje na celém světě. Od roku 1989 se očekávaná délka života u mužů prodloužila o 7 a u žen o 6 let. Dlouhověkost se začala rapidně prodlužovat hlavně díky zvýšení výdajů na kvalitu lékařské péče.

Na začátku 20. let 20. století byla průměrná očekávaná délka života při narození 47 let. Ta se zvýšila na 56 let těsně před druhou světovou válkou (r. 1937).

Panuje kult mládí, stáří jako bychom chtěli vytěsnit. Je známo, že starých lidí si u nás společnost příliš neváží. Ale šokovalo mě, že evropský sociologický výzkum, který v knize zmiňujete, prokázal, že se k seniorům chováme úplně nejhůř z třiceti zkoumaných zemí. Že jsme v tomto na úrovni Ruska, kde se k lidem nad sedmdesát let chovají podobně špatně jako my. Nejlépe se k seniorům naopak staví společnost v Norsku, Velké Británii a ve Švýcarsku. Proč je u nás tak nepopulární být starý?

Staří lidé jsou nepopulární, protože se zdá, že stojí spoustu peněz. Mladí lidé mají pocit, že senioři si užívají penze, kterou mladí platí. A dnešní mladší generace vědí, že je nic takového nečeká. Budou platit mnohem vyšší daně a budou pracovat mnohem déle. Co se týče zkušeností, pak je pochopitelné, že v zemích, které prošly komunistickým režimem, zkušenosti a znalosti starých lidí nejsou v současné době důležité. Existuje také rozpor v tom, jak mladí a staří svět vidí. Čeští senioři si vytvořili návyky za komunismu. Hodnoty mladých utváří zcela jiné prostředí. Zjednodušeně řečeno: senioři jsou zaměřeni na domov a rutinu, mladí na kariéru a cestování.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě...

Pavlína Kourová foto: Filip Habart

XANTYPA 2/16 - výběr z článků

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury. Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

Lékař a pedagog  Pavel Klener

Lékař a pedagog Pavel Klener

Vyzařuje z něj vyrovnanost, moudrost a klid, přestože se v životě potkal s drsnou tváří své profese, když šlo nejen o zdraví lidí, ale i o jejich život. Snažil se však nepodléhat beznaději. Léta praxe úročí na vrcholu života prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. jako vysokoškolský pedagog, nadále pracuje v oboru hematologie a onkologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Mezinárodní den štěstí připadá na 20. března a byl vyhlášený Organizací spojených národů v létě 2012, kdy se na něm usneslo všech 193 členských států OSN na základě iniciativy Bhútánu, malého himálajské království. V Bhútánu se od roku 1972 měří tzv. domácí štěstí místo ve světě používaného hrubého domácího produktu. A co štěstí a Češi?

Herec Stanislav Zindulka

Herec Stanislav Zindulka

Seděli proti sobě, jeden zaujatější než druhý. Neskákali si do řeči. Poslouchali se, vedli dialog. Téma Shakespeare. Herec Stanislav Zindulka z pohledu interpreta Shakespearova díla, kunsthistorik profesor František Dvořák z pohledu znalce. Nezapomenutelné čtvrteční dopoledne v profesorově pracovně, kdy byl Shakespeare nejen geniálním dramatikem, ale především člověkem s klady i zápory svých postav.

ISLAND – země ledu a ohně

ISLAND – země ledu a ohně

Když jsem se loni chystala se skupinkou fotografů na Island, náš odlet znejisťovala sopka Bárgarbunga. Hrozil nejen výbuch, ale také možnost podledovcové erupce, což by znamenalo záplavy a emise sopečného prachu. Zpráva vyvolala představy z roku 2010, kdy erupce ledovcového vulkánu s úžasným jménem Eyjafjallajökull chrlila tuny popílku a páry a dočasně ochromila leteckou dopravu nad značnou částí Evropy. Naštěstí se situace neopakovala, a tak jsme v září přistáli v Reykjaviku, kde nás očekával minibus a dva zkušení průvodci – fotografové, kteří měli terén dobře prozkoumaný.

Herečka Angelina Jolie

Herečka Angelina Jolie

Bisexuální pletky, krvavé fetiše i morbidní hrátky s noži. Ale také humanitární mise po celém světě a adopce exotických sirotků. Skandální svatby, překvapivé rozchody a manželství s obdivovaným hollywoodským hezounem. Opakovaná tetování a mnohamilionová angažmá v akčních velkofilmech. Ale také drásavé příběhy o skutečném lidském utrpení. Preventivní operace prsou a vaječníků kvůli obavám z rakoviny… To vše a ještě mnohem víc zosobňuje americká superstar ANGELINA JOLIE.

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

J. H. Krchovský (1960, vlastním jménem Jiří Hásek), mytická postava českého podzemí, je už dlouhá léta znám zejména jako kultovní básník, jemuž dokonce „již zaživa“ vyšly sebrané spisy (v roce 2010 vydal BÁSNĚ SEBRANÉ brněnský Host). Autorovi, jehož tvorba se pohybuje v omamném oparu dekadence a nihilismu, přesto nechybí jemný humor a sarkasmus. Morbidnost jeho básní je vyvážena neskrývanou (sebe)ironií.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

K zapalování ohňostrojů nemá Evropská unie důvod

Vyvrcholením každé řádné silvestrovské oslavy je ohňostroj. Na letošní Nový rok je ve dvou evropských metropolích – Paříži a Bruselu – zrušili, údajně z bezpečnostních důvodů. Toto rozhodnutí mělo však i svůj symbolický rozměr: v průběhu loňského roku francouzské hlavní město zakusilo hned několik „ohňostrojů“, při nichž se střílelo ostrými a do živých terčů, a tak by zakončení roku ohněm petard mohl leckdo považovat za projev nevkusu. Zrušená silvestrovská show dokládají, jaká nervozita panuje na kontinentu. Důvod k oslavám ostatně nemá ani celá Evropská unie.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/16

XANTYPA Číslo 2/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne