Herečka Angelina Jolie

Potetovaná výtržnice i zanícená samaritánka

Bisexuální pletky, krvavé fetiše i morbidní hrátky s noži. Ale také humanitární mise po celém světě a adopce exotických sirotků. Skandální svatby, překvapivé rozchody a manželství s obdivovaným hollywoodským hezounem. Opakovaná tetování a mnohamilionová angažmá v akčních velkofilmech. Ale také drásavé příběhy o skutečném lidském utrpení. Preventivní operace prsou a vaječníků kvůli obavám z rakoviny… To vše a ještě mnohem víc zosobňuje americká superstar ANGELINA JOLIE.

A.J.

V první polovině devadesátých let jsem během jeho pobytu v Praze pořídil rozhovor se slavným americkým hercem Jonem Voightem – protagonistou filmu PŮLNOČNÍ KOVBOJ a laureátem Oscara za drama NÁVRAT DOMŮ o tragických důsledcích vietnamské války. Tento vzdělaný, laskavý a vstřícný muž mi vyrazil dech svou detailní znalostí díla Václava Havla. Na konci našeho povídání se jakoby mimoděk zmínil o tom, že jeho dcera se rovněž pokouší o hereckou kariéru. Bylo to v době, kdy Angelina byla ještě teenagerka a prožívala své nejdivočejší období.

Nejkrásnější lidská troska

Narodila se 4. června 1975 v Los Angeles jako dcera zmíněného Jona Voighta a herečky Marcheline Bertrandová. Její rodiče se rozvedli, když byl Angelině rok, a se svým starším bratrem pak vyrůstala v péči své matky. Právě z faktu údajného nešťastného dětství dovozuje autor hereččiny neautorizované biografie její excesy v pubertě i její úpornou snahu po seberealizaci v různých sférách. Pravdou každopádně zůstává, že rozporuplný svět showbyznysu poznala už jako velmi mladá: od čtrnácti pracovala jako modelka a účinkovala v klipech rockových kapel.

Možná kvůli mindrákům ze spolužáků, kteří se jí posmívali kvůli vychrtlé postavě, brýlím a zubním rovnátkům, si libovala v okatých extravagancích. „Sbírala jsem nože. Rituál, při kterém jsem se řízla a cítila bolest, mi přinášel uvolnění. Z nějakého důvodu to na mě mělo léčivý účinek,“ svěřovala se budoucí superhvězda, která kdysi chtěla být šéfkou pohřebního ústavu. První známost navázala už ve čtrnácti letech. Tolerantní matka jí povolila, aby s partnerem nocovali u ní doma. „Buď jsme se mohli s přítelem toulat po ulicích, nebo jsme mohli být v mé ložnici s matkou ve vedlejším pokoji. Máma zvolila tu druhou možnost a díky tomu jsem vstávala každé ráno do školy a můj první vztah se rozvíjel bezpečným způsobem,“ zrekapitulovala Angelina.

Při natáčení thrilleru NEBEZPEČNÁ SÍŤ (1995) se poznali s britským hercem Jonnym Lee Millerem, s nímž se v březnu 1996 vzali. Dvacetiletá výtržnice absolvovala svatbu v černých kožených kalhotách a bílé košili, na níž měla napsáno ženichovo jméno vlastní krví. „Bylo to o načasování. Jonny je nejlepší manžel, jakého si dívka může přát. Vždycky ho budu milovat, ale byli jsme prostě příliš mladí,“ shrnula konec jejich vztahu, který nastal po půldruhém roce. Mezitím získala svůj první Zlatý glóbus za roli v televizním dramatu GEORGE WALLACE (1997) o osudech nechvalně proslulého alabamského guvernéra z šedesátých let.

V jiném televizním snímku GIA (1998) – inspirovaném skutečnou postavou – se převtělila v rozháranou top modelku, jež se potýkala s drogovou závislostí a předčasně zemřela. V cirkusu extravagantních přehlídek a dráždivých póz pro fotografy se Gia sblíží se svou vizážistkou a nakazí se virem HIV. Samotná Angelina měla v té době vlastní zkušenosti s fetováním i s lesbickými experimenty. K tomu prvnímu se ostentativně přiznávala v rozhovorech, o tom druhém svědčí její vztah s modelkou Jenny Shimizu. „Nechci provokovat. Ale chápu, co znamená milovat jinou ženu, protože jsem to zažila,“ prohlašovala o své rozpolcené intimitě. Padlou ikonu modelingu však právě proto zahrála mimořádně autenticky a za svůj výkon si vysloužila druhý Zlatý glóbus. „Její postava je pravděpodobně nejkrásnější lidskou troskou filmové historie,“ stálo v jedné z obdivných recenzí.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Jan Foll

XANTYPA 2/16 - výběr z článků

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury. Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

Lékař a pedagog  Pavel Klener

Lékař a pedagog Pavel Klener

Vyzařuje z něj vyrovnanost, moudrost a klid, přestože se v životě potkal s drsnou tváří své profese, když šlo nejen o zdraví lidí, ale i o jejich život. Snažil se však nepodléhat beznaději. Léta praxe úročí na vrcholu života prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. jako vysokoškolský pedagog, nadále pracuje v oboru hematologie a onkologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Mezinárodní den štěstí připadá na 20. března a byl vyhlášený Organizací spojených národů v létě 2012, kdy se na něm usneslo všech 193 členských států OSN na základě iniciativy Bhútánu, malého himálajské království. V Bhútánu se od roku 1972 měří tzv. domácí štěstí místo ve světě používaného hrubého domácího produktu. A co štěstí a Češi?

Politolog a sociolog Pat Lyons

Politolog a sociolog Pat Lyons

Pro knihu, shrnující popularizační formou nejnovější výsledky bádání o tom, jací jsou dnešní Češi, kterou připravil s týmem svých kolegů ze Sociologického ústavu, zvolil záměrně provokativní a chytlavý název 47 ODSTÍNŮ ČESKÉ SPOLEČNOSTI. S jasným cílem – aby po ní sáhli nejen vědci, ale i běžní čtenáři. A ti se v ní přístupnou formou dozvědí spoustu zajímavého nejen o tom, jací jsme, ale i jaké jsou metody sociologovy práce. Mnohem víc, než se nám mohlo vejít do tohoto rozhovoru.

Herec Stanislav Zindulka

Herec Stanislav Zindulka

Seděli proti sobě, jeden zaujatější než druhý. Neskákali si do řeči. Poslouchali se, vedli dialog. Téma Shakespeare. Herec Stanislav Zindulka z pohledu interpreta Shakespearova díla, kunsthistorik profesor František Dvořák z pohledu znalce. Nezapomenutelné čtvrteční dopoledne v profesorově pracovně, kdy byl Shakespeare nejen geniálním dramatikem, ale především člověkem s klady i zápory svých postav.

ISLAND – země ledu a ohně

ISLAND – země ledu a ohně

Když jsem se loni chystala se skupinkou fotografů na Island, náš odlet znejisťovala sopka Bárgarbunga. Hrozil nejen výbuch, ale také možnost podledovcové erupce, což by znamenalo záplavy a emise sopečného prachu. Zpráva vyvolala představy z roku 2010, kdy erupce ledovcového vulkánu s úžasným jménem Eyjafjallajökull chrlila tuny popílku a páry a dočasně ochromila leteckou dopravu nad značnou částí Evropy. Naštěstí se situace neopakovala, a tak jsme v září přistáli v Reykjaviku, kde nás očekával minibus a dva zkušení průvodci – fotografové, kteří měli terén dobře prozkoumaný.

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

J. H. Krchovský (1960, vlastním jménem Jiří Hásek), mytická postava českého podzemí, je už dlouhá léta znám zejména jako kultovní básník, jemuž dokonce „již zaživa“ vyšly sebrané spisy (v roce 2010 vydal BÁSNĚ SEBRANÉ brněnský Host). Autorovi, jehož tvorba se pohybuje v omamném oparu dekadence a nihilismu, přesto nechybí jemný humor a sarkasmus. Morbidnost jeho básní je vyvážena neskrývanou (sebe)ironií.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

K zapalování ohňostrojů nemá Evropská unie důvod

Vyvrcholením každé řádné silvestrovské oslavy je ohňostroj. Na letošní Nový rok je ve dvou evropských metropolích – Paříži a Bruselu – zrušili, údajně z bezpečnostních důvodů. Toto rozhodnutí mělo však i svůj symbolický rozměr: v průběhu loňského roku francouzské hlavní město zakusilo hned několik „ohňostrojů“, při nichž se střílelo ostrými a do živých terčů, a tak by zakončení roku ohněm petard mohl leckdo považovat za projev nevkusu. Zrušená silvestrovská show dokládají, jaká nervozita panuje na kontinentu. Důvod k oslavám ostatně nemá ani celá Evropská unie.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/16

XANTYPA Číslo 2/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne