K zapalování ohňostrojů nemá Evropská unie důvod

Vyvrcholením každé řádné silvestrovské oslavy je ohňostroj. Na letošní Nový rok je ve dvou evropských metropolích – Paříži a Bruselu – zrušili, údajně z bezpečnostních důvodů. Toto rozhodnutí mělo však i svůj symbolický rozměr: v průběhu loňského roku francouzské hlavní město zakusilo hned několik „ohňostrojů“, při nichž se střílelo ostrými a do živých terčů, a tak by zakončení roku ohněm petard mohl leckdo považovat za projev nevkusu. Zrušená silvestrovská show dokládají, jaká nervozita panuje na kontinentu. Důvod k oslavám ostatně nemá ani celá Evropská unie.

Krizi eura a řeckou dluhovou krizi loni plynule vystřídala krize uprchlická. Příval statisíců uprchlíků z Blízkého a Středního východu i Afriky vystavil zátěžovému testu jeden z pilířů Evropské unie, Schengenský prostor bez hraničních kontrol, zavedený v roce 1985 a čítající dnes 26 členských zemí (čtyři z nich se nacházejí mimo Unii – Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko). Po třiceti letech své existence z toho nevyšel bez šrámů.

Schengen má na kahánku

Desítka členských zemí Schengenu loni v obavách z nekontrolovatelného přílivu uprchlíků obnovila vnitřní hraniční kontroly. Prozatím posledními byly Švédsko (v prosinci) a Dánsko (počátkem ledna). Zástupci všech dotčených zemí zdůrazňují dočasnost takových opatření. Jen aby to s tou dočasností nedopadlo podobně jako s dočasným pobytem sovětských vojsk v Československu ze srpna 1968…

Souběžně s tím se živě debatuje o zpřísnění kontrol na vnějších hranicích Schengenu. Terčem nejostřejších kritik jsou Itálie a Řecko, jimž se vytýká neschopnost zajistit systém kontrolních stanovišť evidujících imigranty, jakož i důsledně třídit příchozí na uprchlíky politické a ty ekonomické. Až do dnešního dne vyhlíží situace tak, že se větší část utečenců volně rozplyne v davu. Schengen, v jehož rámci měla fungovat zvýšená ostraha vnějších hranic, se tak stává čímsi na způsob řešeta.

Na přetřes se zvolna dostává i donedávna nemyslitelná otázka možného konce Schengenu. V bruselských kuloárech se uvažuje nad jeho nahrazením zúženou variantou zahrnující zejména staré členské země (Německo, Francie, Benelux). Taková změna by však hluboce otřásla celou Evropskou unií a z preventivních důvodů se o podobném scénáři hovoří výhradně šeptem…

Dodejme k tomu (rovněž šeptem), že uvnitř „malého Schengenu“ by si nikdo nepřál vidět středoevropské země, vůči nimž se na západě Evropy soustavně prohlubuje averze. Může za to hlasování o uprchlických kvótách v Evropské radě z loňského 22. září, při němž se zástupci Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska vyslovili proti, i militantně antiuprchlické postoje vrcholných představitelů zemí Visegrádské čtyřky.

Dle západních představitelů chtějí středoevropské země těžit z ekonomických výhod, jaké jim členství v EU přináší, aniž by byly ochotny cokoli nabídnout na oplátku. Už v srpnu 2015 rakouský ministr vnitra navrhl omezit pomoc středoevropským zemím; německá kancléřka Merkelová tento nápad okamžitě smetla ze stolu. S podobnou myšlenkou později přišel nizozemský předseda vlády Mark Rutte. Prosazením uprchlických kvót přes odpor středoevropských zemích bylo tohle téma dočasně uloženo k ledu.

Pomoc Sýrii pomůže i Evropě

Jako by Evropská unie neměla dost problémů, přichází další z Velké Británie v podobě nadcházejícího referenda o setrvání země v Unii. Konzervativec David Cameron, který na základě příslibu uspořádat plebiscit loni obhájil premiérský mandát, tlačí na své partnery, aby jeho zemi poskytli nové úlevy či výjimky, jež by mohly obměkčit euroskeptické Brity k rozhodnutí ještě to s tou Unií načas zkusit.

Aby zastavila příliv uprchlíků z horkých zón Blízkého východu a severní Afriky, otvírá Evropská unie svůj měšec ještě velkoryseji a poskytuje finanční pomoc zemím nacházejícím se na hlavních uprchlických trasách: Turecku, Libanonu, Jordánsku, Libyi. Pokouší se též přispět k nalezení smíru v občanské válce v Sýrii, která měla za pět let čtvrt milionů lidských obětí a v roce 2014 se stala bezprostřední rozbuškou uprchlické vlny. Jde o mimořádně obtížný úkol, protože země se proměnila v políčko na šachovnici mocenských tahanic mezi regionálními mocnostmi (Írán, Turecko, Saúdská Arábie) i těmi se světovými ambicemi (Spojené státy, Rusko).

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker kudy chodí, říká, že „se Evropské unii vede špatně“. I bez jeho nářků to všichni vědí. K tomu, aby se věci začaly obracet k lepšímu, bude třeba značné dávky dobré vůle i ochoty ke vzájemným ústupkům ze všech stran.

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 2/16 - výběr z článků

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury. Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

Lékař a pedagog  Pavel Klener

Lékař a pedagog Pavel Klener

Vyzařuje z něj vyrovnanost, moudrost a klid, přestože se v životě potkal s drsnou tváří své profese, když šlo nejen o zdraví lidí, ale i o jejich život. Snažil se však nepodléhat beznaději. Léta praxe úročí na vrcholu života prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. jako vysokoškolský pedagog, nadále pracuje v oboru hematologie a onkologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Jak být šťastný podle Sri Chinmoye

Mezinárodní den štěstí připadá na 20. března a byl vyhlášený Organizací spojených národů v létě 2012, kdy se na něm usneslo všech 193 členských států OSN na základě iniciativy Bhútánu, malého himálajské království. V Bhútánu se od roku 1972 měří tzv. domácí štěstí místo ve světě používaného hrubého domácího produktu. A co štěstí a Češi?

Politolog a sociolog Pat Lyons

Politolog a sociolog Pat Lyons

Pro knihu, shrnující popularizační formou nejnovější výsledky bádání o tom, jací jsou dnešní Češi, kterou připravil s týmem svých kolegů ze Sociologického ústavu, zvolil záměrně provokativní a chytlavý název 47 ODSTÍNŮ ČESKÉ SPOLEČNOSTI. S jasným cílem – aby po ní sáhli nejen vědci, ale i běžní čtenáři. A ti se v ní přístupnou formou dozvědí spoustu zajímavého nejen o tom, jací jsme, ale i jaké jsou metody sociologovy práce. Mnohem víc, než se nám mohlo vejít do tohoto rozhovoru.

Herec Stanislav Zindulka

Herec Stanislav Zindulka

Seděli proti sobě, jeden zaujatější než druhý. Neskákali si do řeči. Poslouchali se, vedli dialog. Téma Shakespeare. Herec Stanislav Zindulka z pohledu interpreta Shakespearova díla, kunsthistorik profesor František Dvořák z pohledu znalce. Nezapomenutelné čtvrteční dopoledne v profesorově pracovně, kdy byl Shakespeare nejen geniálním dramatikem, ale především člověkem s klady i zápory svých postav.

ISLAND – země ledu a ohně

ISLAND – země ledu a ohně

Když jsem se loni chystala se skupinkou fotografů na Island, náš odlet znejisťovala sopka Bárgarbunga. Hrozil nejen výbuch, ale také možnost podledovcové erupce, což by znamenalo záplavy a emise sopečného prachu. Zpráva vyvolala představy z roku 2010, kdy erupce ledovcového vulkánu s úžasným jménem Eyjafjallajökull chrlila tuny popílku a páry a dočasně ochromila leteckou dopravu nad značnou částí Evropy. Naštěstí se situace neopakovala, a tak jsme v září přistáli v Reykjaviku, kde nás očekával minibus a dva zkušení průvodci – fotografové, kteří měli terén dobře prozkoumaný.

Herečka Angelina Jolie

Herečka Angelina Jolie

Bisexuální pletky, krvavé fetiše i morbidní hrátky s noži. Ale také humanitární mise po celém světě a adopce exotických sirotků. Skandální svatby, překvapivé rozchody a manželství s obdivovaným hollywoodským hezounem. Opakovaná tetování a mnohamilionová angažmá v akčních velkofilmech. Ale také drásavé příběhy o skutečném lidském utrpení. Preventivní operace prsou a vaječníků kvůli obavám z rakoviny… To vše a ještě mnohem víc zosobňuje americká superstar ANGELINA JOLIE.

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

Básník a hudebník Jiří H. Krchovský

J. H. Krchovský (1960, vlastním jménem Jiří Hásek), mytická postava českého podzemí, je už dlouhá léta znám zejména jako kultovní básník, jemuž dokonce „již zaživa“ vyšly sebrané spisy (v roce 2010 vydal BÁSNĚ SEBRANÉ brněnský Host). Autorovi, jehož tvorba se pohybuje v omamném oparu dekadence a nihilismu, přesto nechybí jemný humor a sarkasmus. Morbidnost jeho básní je vyvážena neskrývanou (sebe)ironií.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

2016: Rok, kdy bychom měli zasypávat příkopy nenávisti

Olééééé, oléééé, to je jízda. Svist, výbuchy ohňostrojů, vyděšení psi a kočky a byli jsme strojem času vrženi do roku 2016. Do světa, který nám připadá hrozivý, nebezpečný, cizí. Vládne strach. S kým se bavíte, každý věští něco hrozného. „Bude hůř.“ Jako by se vytratil optimismus, naděje. Přitom se nám daří výborně, ekonomika roste, nestrádáme. Ano, nemalá část národa odmítá pomáhat jiným. To je fakt. Odtud se bere strach? Rodí se z osobní nejistoty, z nesebevědomí, že se málo spoléháme na sebe. Dědictví bolševika? Možná. Špatné vzory? Možná. Nebo taky jde o to, že jsme svobodu dostali zadarmo a neceníme si jí. Oč letos půjde? Co je v Česku nejpalčivější problém? Snadno můžeme vypočítat, co to není. Třeba uprchlíci. O azyl u nás žádají stovky lidí. V Německu milion. Zatím nám zřejmě nehrozí ani teroristické akce; jistě ne tolik jako Paříži, Bruselu, Londýnu, Mnichovu. Stojíme mimo hlavní proud, jsme nevýznamní a teď se to hodí. Nehrozí nám, pokud známo, ani žádná finanční krize (i když ta se dopředu asi odhadnout nedá). Zatím nemusíme čekat ani válku. Rusové mají dost starostí se sebou a Islámský stát je daleko. – Takže co je náš nejpalčivější problém?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/16

XANTYPA Číslo 2/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne