Kniha Praha noir

Ladislav Horáček zahájil svoji nakladatelskou činnost již v roce 1990 reedicí KRVAVÉHO ROMÁNU Josefa Váchala. Své vydavatelství pojmenoval Paseka, a to podle „lumpa zanedbaného zevnějšku, z jehož podniku se rojily ty nejrozmanitější obluzeniny národa českého,“ Váchalova alter ega z KRVAVÉHO ROMÁNU. Kdo jiný by měl stanovit domácí standard noirového žánru než toto nakladatelství?

9738_u2_dobra2jpg.jpg
Někteří autoři povídek v knize PRAHA NOIR. Zleva pánové Miloš Urban, Ondřej Neff , Chaim Cigan (Karol Sidon), Štěpán Kopřiva a dámy Michaela Klevisová, Irena Hejdová a Kateřina Tučková

 

Označení „noir“ si vysloužily drsné kriminální příběhy z pošmourných měst, kde normu chování určuje zločin a korupce. Pokud policie zasáhne do děje, nebývá to jménem zákona. Obdobně neradostné poměry panují také v četných postapokalyptických distopiích. Ty se ale odehrávají v budoucnosti a patří do žánru sci-fi. Noirová vyprávění se drží na Zemi. Děj se odvíjí nyní nebo v minulosti, město může být skutečné i smyšlené. Příběh končí tragicky či nejednoznačně, dobro nemá patent na vítězství. Kladní hrdinové bez poskvrny se mohou uplatnit nejvýše v roli oběti. Sympatie vyvolá spíše padouch či mstitel se svérázným smyslem pro spravedlnost a čest. Označení „noir“ se vžilo také pro filmy. Na počátku tisíciletí jsme mohli zhlédnout destilát žánru ve filmu SIN CITY – MĚSTO HŘÍCHU, natočeném podle komiksu Franka Millera. Typický noirový kousek se neobejde bez zločinu, násilí, sexu, noci a deště. Noirové příběhy přinesly renesanci mnoha prvků „krvavých“ románů druhé poloviny 19. století, které učarovaly Josefu Váchalovi natolik, že z nich v roce 1924 vytvořil esenci nejčistší, studii kulturně a literárně-historickou, slavný KRVAVÝ ROMÁN: „Kterýž jest prost veškeré rozvláčnosti, dialogů, psychologického rozboru duší a jiných otravných vlastností moderních románů…“ a čtenáři poskytuje: „…celý obraz ze světa okultistů, abstinentů i nevěrců, všelijakých individuí, hrabat a knížat, zločinců a pirátů, doktorů a kněží, malířů a nevěstek, vrahů a obětí, zkrátka směs nejpestřejší, do níž zalezl onen dnes vládnoucí démon zla.“ Pokud postavy krváku i noiru tíhnou k nějakému zákonu, je to variace pravidla oko za oko, avšak Josef Váchal trefně dodává, že: „Nemusí býti odplata a trest základní osnovou krvavých románů. Ba, spíše platí pravidlo, že s velikými lotry nejlépe to dopadne a v síti uváznou malé ryby, zcela tak, jako v životě se stává.“

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 11. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Text a foto Ivan Větvička

XANTYPA 12/16 - výběr z článků

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Potkat dalajlámu…

Potkat dalajlámu…

Milosrdnému osudu jsem vděčna za řadu věcí. Třeba za to, že jsem po léta směla učit pana prezidenta Václava Havla číst anglické projevy a díky tomu být svědkem mnoha úžasných událostí. Musela jsem asi být hodná holka, že jsem si zasloužila i neopakovatelná setkání. Jako spolupracovnice Václava Havla a Oldřicha Černého, bohužel také již zesnulého spoluzakladatele a výkonného ředitele Fora 2000, jsem se několikrát setkala s Jeho Svatostí 14. dalajlámou! Nemusím jistě zdůrazňovat, že to byl vždycky neobyčejný zážitek a já bych se teď chtěla s laskavým čtenářem o jeden podělit.

Filozof Jan Sokol

Filozof Jan Sokol

Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 se od roku 1999 pravidelně uděluje „význačnému mysliteli, který svým dílem překračuje tradiční rámec vědeckého poznání“. Letos ji 5. října, ve výroční den narození Václava Havla, obdržel filozof, překladatel a vysokoškolský pedagog, někdejší disident a chartista a polistopadový politik Jan Sokol. Řadu jeho knižních publikací z oblasti filozofické antropologie, fenomenologie a dějin náboženství zakončují aktuálně letos vydané dva tituly s více než výmluvnými názvy: DLUH ŽIVOTA a NEŽÍT JEN PRO SEBE.

Jubileum Sophie Marceau

Jubileum Sophie Marceau

Stále půvabná brunetka pochází z Paříže, kde se narodila 17. listopadu 1966 jako Sophie Daniele Sylvie Maupu v rodině prodavačky a řidiče náklaďáku. Vyrůstala s o tři roky starším bratrem, který působí jako počítačový technik. „Matka mě vychovávala spíš jako kluka. Nedovolovala mi příliš se parádit, a když jsem ve dvanácti nebo třinácti chtěla nosit hezké šaty a začala si uvědomovat vlastní ženskost, rozčilovala se: ‚Co si o sobě myslíš?‘ Nikdy mě nenechala, abych si o sobě myslela, že jsem hezká.“

Hudebník Olda Říha

Hudebník Olda Říha

Možná jste slyšeli žertovné úsloví, že všechno, co v Praze za něco stojí, pochází z Plzně. Nebo, opět s nadsázkou, že se Plzeňáci mohou pochlubit největším množstvím Zlatých slavíků (Karel Gott a Katapult). Přestože se Olda Říha narodil v Praze, první krůčky k nastartování své hvězdné kariéry udělal právě v západočeské metropoli. Mohu to potvrdit, neboť jsem byl u toho. Vyrůstali jsme ve stejné plzeňské čtvrti Bory a společně jsme se seznamovali s novou muzikou, která nás vzala za srdce. Na začátku šedesátých let jsme oba jezdili za Mikim Volkem a Pavlem Sedláčkem. V následujících letech, kdy už také Olda působil v Praze, jsem měl radost z každého jeho úspěchu. Jak toho dosáhl, jak se vše událo, nám může částečně přiblížit následující rozhovor.

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Herečka Tereza Hofová

Herečka Tereza Hofová

S herečkou Terezou Hofovou jsem se osobně seznámil po představení Aischylovy ORESTEI inscenované na ostrově Štvanice. Seděl jsem pod širým nebem v první řadě a ona na mě v roli rozlícené věštkyně Kasandry plivla. Přestože nedošlo k žádné úhoně, herečka se mi po představení přišla omluvit. Skončili jsme u sklenky vína ve zdejším baru.

Dillí – Indie

Dillí – Indie

Neoddělitelnou součástí indické metropole Dillí je federální hlavní město Nové Dillí se sídly všech vládních orgánů a institucí. Rozprostírá se na území o rozloze padesáti kilometrů čtverečných a má více než 16 milionů obyvatel. Hned po Bombaji je druhým největším městem Indie a zároveň i třetí největší světovou aglomerací.

Česká centra Lukáš Přibyl

Česká centra Lukáš Přibyl

Ani se mi nechce věřit, že je to už osm let, kdy jsem s Lukášem Přibylem dělala do Xantypy rozhovor o jeho dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY, který věnoval českým a moravským Židům odvlečeným za druhé světové války do ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. Cyklus dokumentů byl promítán po celém světě, získal řadu cen. Nyní Lukáš Přibyl již třetím rokem řídí České centrum v Tel Avivu. Zní to honosně, ale v praxi to znamená, že má jedinou kolegyni a celé centrum tvoří kancelář o patnácti metrech čtverečních. Přesto dělá svoji práci výborně a se stejnou obětavostí a stejným nasazením, jako když připravoval své výjimečné dokumenty. Vzhledem k omezenému rozpočtu ubytovává české hosty, kteří přijedou na pozvání Českého centra do Tel Avivu, ve svém nevelkém bytě. „Už jich u mě bydlelo více než sto sedmdesát, takže je to občas trochu punk, ale při debatách v kuchyni zase vznikne spousta nápadů, co by se dalo dále dělat,“ usmívá se.

Herečka Jaroslava Tvrzníková

Herečka Jaroslava Tvrzníková

Všem pamětníkům jistě vytane na mysli obraz půvabné mladičké dívky, která ve filmu ROBINSONKA usiluje o to, aby se stala otci oporou a ztotožní se s postavou Robinsona. Když jsem se setkala s Jaroslavou Tvrzníkovou a přemýšlela o jejím osudu, dospěla jsem k názoru, že nemá ani dnes k Robinsonce daleko. Přestože jako bývalá herečka Národního divadla a manželka herce a hlasatele Svobodné Evropy Martina Štěpánka prožila různé obtížné situace a zvraty, zůstala pevná a nezlomná.

Kultura - výběr z článků

Vary ve vašem kině

Vary ve vašem kině

Nedostanete se letos na filmový festival do Karlových Varů? Nesmutněte, když ne­může Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, tedy v tomto případě do kina, a to díky akci Vary ve vašem kině, jejíž první ročník se osvědčil už loni.

Druhá strana naděje

Druhá strana naděje

Snímek DRUHÁ STRANA NADĚJE, le­tošní nositel Stříbrného medvěda za nejlepší režii, potěší od poloviny léta také české diváky. Nejznámější finský režisér, filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (1957) byl za své filmy oceněn mohokrát, v minulosti získal nominaci na Oscara či cenu Grand Prix v Cannes. Z letošního Berlinale si zaslouženě odvezl Stříbrného medvěda za režii příběhu stárnoucího podomního obchodníka s košilemi, který se rozhodne opustit ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče si pořídí restauraci na zapomenutém helsinském dvorku a nabídne práci mladšímu muži ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Miroslav Šašek

Miroslav Šašek

Zatímco jeho populární obrazové bedekry vycházely svého času od New Yorku až po Austrálii, jméno Miroslava Šaška zůstávalo pro české čtenáře po celá desetiletí bohužel takřka neznámé. Obrat nastal až na podzim roku 2013, kdy se první z Šaškových slavných průvodců TO JE PAŘÍŽ objevil po neuvěřitelných čtyřiapadesáti letech konečně i na pultech zdejších knihkupectví. A to zásluhou Olgy Černé a nakladatele Juraje Horvátha, kteří tím odstartovali česká vydání titulů někdejší Šaškovy legendární řady THIS IS…

Sklo Zdeňka Lhotského

Sklo Zdeňka Lhotského

Profesor Stanislav Libenský, považovaný se svou ženou Jaroslavou Brychtovou za nejvýznamnější skláře 20. století, vychoval desítky dnes mezinárodně profilovaných žáků. Zdeněk Lhotský je mezi nimi však jediný, kdo se stal i jejich přímým spolupracovníkem v realizaci rozměrných návrhů do architektury a také jejich nejobjemnějších děl. V bývalé textilní továrně rodiny Liebiegů v Železném Brodě, kterou nedávno zčásti rekonstruovala skupina investorských nadšenců z regionu pod vedením Ing. Milana Kuršela, můžete navštívit stálou expozici dvojice Brychtová-Libenský a do konce června skupinovou výstavu čtyř významných umělců – Zdeněk Lhotský, Oldřich Plíva, Jaroslav Róna a Lucie Švitorková – SKLOVOTVAR.

Prague Nonverbal

Prague Nonverbal

Mezinárodní festival nonverbálního divadla pořádá pražská La Fabrika již podruhé. Opět představí špičkové umělce tohoto žánru z tuzemska i mnoha dalších zemí. Diváci během jednoho týdne (21. – 28. května) mohou navštívit okolo dvaceti představení. Hlavním centrem dění je kulturní prostor La Fabrika, letos rozšířený o další scény v Jatkách 78, v divadle Alfred ve dvoře, ve Studiu Hrdinů, v Centru současného umění DOX a Cross Clubu, které se podílejí na programu i realizaci festivalu.

Ceny kritiky za mladou malbu

Ceny kritiky za mladou malbu

Cena kritiky za mladou malbu dosáhla desátého výročí svého trvání a k shrnutí dosavadních výsledků soutěže byl vydán Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků, českou sekcí AICA sborník jako kronika vývoje z let 2008–2017, provázený výstavní ukázkou nové tvorby jednotlivých laureátů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/16

XANTYPA Číslo 12/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne