Herečka Tereza Hofová

Česko a Island, půl na půl

S herečkou Terezou Hofovou jsem se osobně seznámil po představení Aischylovy ORESTEI inscenované na ostrově Štvanice. Seděl jsem pod širým nebem v první řadě a ona na mě v roli rozlícené věštkyně Kasandry plivla. Přestože nedošlo k žádné úhoně, herečka se mi po představení přišla omluvit. Skončili jsme u sklenky vína ve zdejším baru.

hofovajpg.jpg 

Terezo, v poslední době jsem vás viděl jak v inscenaci SKUGGA BALDUR na motivy prózy islanského spisovatele Sjóna ve Studiu Hrdinů (projekt byl vyznamenán Cenou Divadelních novin v žánru alternativní divadlo), tak v roli vědmy-léčitelky v televizním seriálu Já, Mattoni. A taky jako Kasandru. To všechno jsou role související s magií, s intuitivním ovládáním přírodních sil… Máte k tomu blízko?

Přesněji řečeno příroda ovládá nás. I naši intuici. Myslím, že je to moje téma. Až teď si to začínám uvědomovat.

Jak jste se dostala k herectví?

Rodiče sice nebyli výkonní umělci, ale měli blízko k pražské bohémě, v šedesátých letech patřili do okruhu lidí, jakými byli třeba Pavel Landovský či Jan Saudek, k přátelům patřili taky spisovatelé a novináři. V takovém prostředí jsem vyrůstala. Později jsem začala chodit do dramatického kroužku. Jsem fyzický člověk, chci si napřed všechno osahat, teprve později u mě nastupuje rozumové zpracování. Záměrně ho nenazývám intelektuálním. Divadlo mi tuto možnost fyzického poznání skýtá.

Po dramatickém kroužku…

…jsem se přihlásila na konzervatoř, tam mě naštěstí nevzali, absolvovala jsem pak střední knihkupeckou školu a čtyři roky pracovala v knihkupectví Fišer. Koncem devadesátých let, pan Bohumil ještě žil, byla to skvělá doba, číst nonstop bylo náplní studia i práce. Vedle toho jsem jezdila na divadelní workshopy a recitační soutěže, jako jsou např. Wolkerův Prostějov či klání ve Valašském Meziříčí, touha vyjadřovat se divadlem ve mně stále zůstávala. Byla jsem u dramaturgického zdroje, takže jsem si do oněch soutěží vybírala nekonvenční repertoár, třeba balkánskou nebo izraelskou poezii.

Když jste strávila tolik času mezi knihami, máte nějaké milované autory?

Spíš oblíbená témata, o autorech to nemohu jednoznačně říci, ale v nedávných dnech tu na Festivalu spisovatelů byl Chuck Palahniuk a my jsme pro něho hráli už mnoho let reprízovanou inscenaci podle jeho románu KLUB RVÁČŮ. My, to znamená Činoherní studio Ústí nad Labem, kde jsem byla několik let v angažmá. Teď jsem se trochu vrátila k jeho tvorbě. I on patří k mým oblíbeným. Kdybych měla jmenovat knižní tituly, tak Pessoův FAUST, Bajajovo ZVLČENÍ, Meyrinkovy romány GOLEM a ANDĚL ZÁPADNÍHO OKNA.

Co bylo dál?

Přihlásila jsem se na DAMU a vzali mě. Hlásila jsem se na obě katedry, činohru i „alternu“, ale přijímací zkoušky na činohru se konaly dřív. I teď zjišťuji, že slovo a jazyk jsou pro mě v tvorbě podstatné.

S jakými osobnostmi jste ve škole přišla do styku?

Učili nás nynější ředitel Národního divadla Jan Burian, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Svatopluk Skopal a Jan Šťastný, tedy tehdejší vinohradská sestava, ke spolužákům patřili Marek Němec, Michal Kern, Tereza Vilišová, Bára Seidlová. Natálka Deáková a Martina Schlegelová byly kolegyněmi na režii, i proto jsem s nimi pak spolupracovala v Ústí nad Labem i v pražském seskupení LETÍ.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 11. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Jan Kerbr

XANTYPA 12/16 - výběr z článků

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Potkat dalajlámu…

Potkat dalajlámu…

Milosrdnému osudu jsem vděčna za řadu věcí. Třeba za to, že jsem po léta směla učit pana prezidenta Václava Havla číst anglické projevy a díky tomu být svědkem mnoha úžasných událostí. Musela jsem asi být hodná holka, že jsem si zasloužila i neopakovatelná setkání. Jako spolupracovnice Václava Havla a Oldřicha Černého, bohužel také již zesnulého spoluzakladatele a výkonného ředitele Fora 2000, jsem se několikrát setkala s Jeho Svatostí 14. dalajlámou! Nemusím jistě zdůrazňovat, že to byl vždycky neobyčejný zážitek a já bych se teď chtěla s laskavým čtenářem o jeden podělit.

Filozof Jan Sokol

Filozof Jan Sokol

Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 se od roku 1999 pravidelně uděluje „význačnému mysliteli, který svým dílem překračuje tradiční rámec vědeckého poznání“. Letos ji 5. října, ve výroční den narození Václava Havla, obdržel filozof, překladatel a vysokoškolský pedagog, někdejší disident a chartista a polistopadový politik Jan Sokol. Řadu jeho knižních publikací z oblasti filozofické antropologie, fenomenologie a dějin náboženství zakončují aktuálně letos vydané dva tituly s více než výmluvnými názvy: DLUH ŽIVOTA a NEŽÍT JEN PRO SEBE.

Jubileum Sophie Marceau

Jubileum Sophie Marceau

Stále půvabná brunetka pochází z Paříže, kde se narodila 17. listopadu 1966 jako Sophie Daniele Sylvie Maupu v rodině prodavačky a řidiče náklaďáku. Vyrůstala s o tři roky starším bratrem, který působí jako počítačový technik. „Matka mě vychovávala spíš jako kluka. Nedovolovala mi příliš se parádit, a když jsem ve dvanácti nebo třinácti chtěla nosit hezké šaty a začala si uvědomovat vlastní ženskost, rozčilovala se: ‚Co si o sobě myslíš?‘ Nikdy mě nenechala, abych si o sobě myslela, že jsem hezká.“

Hudebník Olda Říha

Hudebník Olda Říha

Možná jste slyšeli žertovné úsloví, že všechno, co v Praze za něco stojí, pochází z Plzně. Nebo, opět s nadsázkou, že se Plzeňáci mohou pochlubit největším množstvím Zlatých slavíků (Karel Gott a Katapult). Přestože se Olda Říha narodil v Praze, první krůčky k nastartování své hvězdné kariéry udělal právě v západočeské metropoli. Mohu to potvrdit, neboť jsem byl u toho. Vyrůstali jsme ve stejné plzeňské čtvrti Bory a společně jsme se seznamovali s novou muzikou, která nás vzala za srdce. Na začátku šedesátých let jsme oba jezdili za Mikim Volkem a Pavlem Sedláčkem. V následujících letech, kdy už také Olda působil v Praze, jsem měl radost z každého jeho úspěchu. Jak toho dosáhl, jak se vše událo, nám může částečně přiblížit následující rozhovor.

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Dillí – Indie

Dillí – Indie

Neoddělitelnou součástí indické metropole Dillí je federální hlavní město Nové Dillí se sídly všech vládních orgánů a institucí. Rozprostírá se na území o rozloze padesáti kilometrů čtverečných a má více než 16 milionů obyvatel. Hned po Bombaji je druhým největším městem Indie a zároveň i třetí největší světovou aglomerací.

Česká centra Lukáš Přibyl

Česká centra Lukáš Přibyl

Ani se mi nechce věřit, že je to už osm let, kdy jsem s Lukášem Přibylem dělala do Xantypy rozhovor o jeho dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY, který věnoval českým a moravským Židům odvlečeným za druhé světové války do ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. Cyklus dokumentů byl promítán po celém světě, získal řadu cen. Nyní Lukáš Přibyl již třetím rokem řídí České centrum v Tel Avivu. Zní to honosně, ale v praxi to znamená, že má jedinou kolegyni a celé centrum tvoří kancelář o patnácti metrech čtverečních. Přesto dělá svoji práci výborně a se stejnou obětavostí a stejným nasazením, jako když připravoval své výjimečné dokumenty. Vzhledem k omezenému rozpočtu ubytovává české hosty, kteří přijedou na pozvání Českého centra do Tel Avivu, ve svém nevelkém bytě. „Už jich u mě bydlelo více než sto sedmdesát, takže je to občas trochu punk, ale při debatách v kuchyni zase vznikne spousta nápadů, co by se dalo dále dělat,“ usmívá se.

Herečka Jaroslava Tvrzníková

Herečka Jaroslava Tvrzníková

Všem pamětníkům jistě vytane na mysli obraz půvabné mladičké dívky, která ve filmu ROBINSONKA usiluje o to, aby se stala otci oporou a ztotožní se s postavou Robinsona. Když jsem se setkala s Jaroslavou Tvrzníkovou a přemýšlela o jejím osudu, dospěla jsem k názoru, že nemá ani dnes k Robinsonce daleko. Přestože jako bývalá herečka Národního divadla a manželka herce a hlasatele Svobodné Evropy Martina Štěpánka prožila různé obtížné situace a zvraty, zůstala pevná a nezlomná.

Vladimír Mikel

Vladimír Mikel

Ač Vladimír Mikel vede české zastoupení firmy ROSSMANN s třímiliardovým ročním obratem, působí skromně a sympaticky. Navíc se zdá, že rozvíjet prodej parfémů a drogerie je pro něj nejen práce, ale i koníček.

Osobnosti - výběr z článků

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/16

XANTYPA Číslo 12/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne