Vánoce Vojtěcha Kubašty

Je bezesporu jedním z našich světově nejúspěšnějších výtvarníků. Jeho dětské prostorové knížky vyšly v třiceti sedmi jazykových mutacích a prodalo se jich více než třicet pět milionů. Vojtěch Kubašta ale vytvořil také sedmnáct papírových betlémů.

Kubišta

Jeden z nich, nazvaný Lidové jesličky, patří neodmyslitelně k mým Vánocům. Když jsem byla malá, stával od Štědrého dne do Tří králů na kuchyňském stole mé babičky. Dnes, kdy už babička není, ho rok co rok rozkládám u nás doma. A mockrát jsem si při pohledu na něj řekla, že pan Kubašta musel mít Vánoce opravdu rád. Potvrdit mi to už bohužel nemůže, protože v roce 1992 zemřel, ale podařilo se mi vypátrat jeho dceru Dagmar Kubaštovou-Vrkljan, která žije od roku 1968 v Kanadě, a ta se ráda ponořila do vzpomínek. „Spisovatel Vladimír Neff o tátovi říkával: ,Vojtíšek je jako veliké dítě, vždycky tak nadšeně zamodří očima a má ze všeho tak upřímnou radost…‘ A já si myslím, že přesně tohle dětské nadšení se odráží v tátových knížkách a zejména v jeho betlémech. Byl to nesmírně hodný a laskavý člověk a jako otec byl přímo pohádkový. Každý rok, když se připravuji na Vánoce v mém kanadském domově, tak mi před očima vytanou vánoční vzpomínky z dětství na Smíchově. Předvánoční čas u nás začínal psaním Ježíškovi a táta dohlížel, abychom se sestrou na první stránku dopisu nakreslily obrázek s vánočním námětem. Dnes, když si ta psaní prohlížím (táta je pro nás uchovával a některé mi později poslal do Kanady), všímám si, že kresbičky nejsou odbyté, ale pečlivě nakreslené tužkou a stejně pečlivě vybarvené pastelkami. Dárky, o kterých jsme snily, mi připadají z dnešního pohledu skromné, ale když jsme je tenkrát našly pod stromečkem a rozbalily, připadaly nám nejúžasnější na světě. Atˇ už to byly vodovky či knížka od Julese Verna CESTA KOLEM SVĚTA ZA OSMDESÁT DNÍ. Opatruji i tátův dopis Ježíškovi z třicátých let, v němž prosí o nové plnicí pero a má starost, jestli je Ježíšek najde na nové adrese. Na první stránku vyobrazil vodovými barvami Ježíška se stromečkem, jak ho vítá rodinný pes Alina. Táta kreslil od svých čtyř let a již jako desetiletý chlapec vytvořil vystřihovací betlém, inspirací mu byl Josef Lada. S tátou jsme často kreslili společně. Ukazoval mi, jak namalovat sníh, zasněžené stromy, stezky a lavičky. Táta miloval zobrazení zimy. Zasněžená Praha mu byla nevyčerpatelnou inspirací a jeho ilustrace či litografie na zimní námět patří podle mě k jeho nejlepším a nejkouzelnějším. Vánoce prožíval se stejným nadšením jako my děti. Když se rozsvítily svíčky a prskavky na stromečku, pod nímž byl jeho betlém, a začaly se zpívat koledy, měli jsme všichni nádherný pocit spokojenosti. Na Boží hod dopoledne, zatímco máma doma pekla krůtu, jsme navštěvovali kostely, kde jsme si prohlíželi vystavené jesličky. Pokud napadl sníh, táta se na procházce Prahou zastavoval a prstem v rukavici kreslil andělíčky na stříšky beden s pískem na posypání kluzkých chodníků,“ vypráví paní Dagmar. A na otázku, jaký je její nejmilejší tatínkův betlém, bez zaváhání odpovídá, že ten Pražský, s postavičkami jako z doby F. L. Věka. „Ten musí být u nás doma v Kanadě vystavený na prvním místě, druhým oblíbencem jsou právě Lidové jesličky.“

První Kubaštovy vystřihovací betlémy vyšly časopisecky, např. v roce 1947 v magazínu MONO (Betlém L. P. 1847) nebo o dva roky později v Křesťanské ženě (k Jezulátku tu jede i miminko v proutěném kočárku, jak vystřiženém z filmu OBECNÁ ŠKOLA, a jeden z králů nese kufr polepený cestovatelskými nálepkami). Později vytvořil řadu prostorových rozkládacích betlémů, z nichž kromě už výše uvedených Pražského a Lidových jesliček jsou nejznámnější Loretánský nebo Karlův most a Tichá noc. Vyvážely se do celého světa, jemuž takto přibližovaly poezii českých Vánoc. Vojtěch Kubašta navrhl rovněž několik obalů vánočních kolekcí pro čokoládovny Orion (s motivy biedermeirovské zasněžené Prahy) a prostorových adventních kalendářů se Santa Clausem určených na vývoz. A je také autorem série půvabných vánočních pohlednic.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

text Pavlína Kourová, foto archivy Dagmar Kubaštové-Vrkljan a Jana Marouška

XANTYPA 12/15 - výběr z článků

Vánoční nadílka pro nemocné děti

Vánoční nadílka pro nemocné děti

Co pro vás znamená deset minut? Kratičké zpoždění na schůzku, ranní hygienu… Pro děti na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu v Brně znamená deset minut důležitý časový úsek, přibližně tak dlouho trvá každodenní ozařování. Vypravily jsme se za nimi začátkem podzimu, abychom nyní společně s vámi, našimi milými čtenáři, mohli onkologicky nemocným dětem udělat krásné Vánoce. Můžete se stát ježíškem a poslat nemocným dětem panenku, autíčko, pastelky nebo třeba dětský batůžek.

Nejodlehlejší filmový festival světa

Nejodlehlejší filmový festival světa

Místo červeného koberce vyprahlý saharský písek, místo šampaňského voda z oázy. Na jedinečném festivalu FiSahara nespatříte namyšlené celebrity ani nervózní obličeje paparazziů. Místo nich se setkáte s vděčnými tvářemi utiskovaného lidu Sahrawi.

Výtvarník Aleš Veselý

Výtvarník Aleš Veselý

Aleš Veselý (narozen 3. 2. 1935) vstoupil na českou výtvarnou scénu na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy vyšel z tradic evropského informelu a postupem času dospěl až k projektování monumentálních soch a environmentálních projektů. Veškerá jeho tvorba však nesla vždy pečeť umělecké i lidské autenticity, filozofického přesahu a neustálé inovace tvůrčích metod. Zastoupen je v mnoha významných sbírkách, pařížským Centre Pompidou počínaje a Guggenheimovým muzeem v New Yorku konče. Jeho práce jsou součástí veřejného prostoru v řadě světových měst a mnoho jeho vizí na realizaci teprve čeká…

Jan Lukas

Jan Lukas

Jan Lukas na svých humanitních fotografiích zachytil dvacáté století tak jako málokdo. Vytvořil i sérii snímků z uprchlických táborů v Itálii, v nichž s rodinou pobýval. Nejen v souvislosti se současnou uprchlickou krizí je zajímavé dozvědět se, jak se v nich lidem, čekajícím před půlstoletím na víza do vysněné Ameriky, žilo a jaké to bylo, v padesáti letech znovu začínat na druhé straně zeměkoule. A právě o tom jsem si povídala s jeho dcerou Helenou.

Jak dovolenkuje venezuelská smetánka?

Jak dovolenkuje venezuelská smetánka?

To si během jednoho dne vyzkoušel spolupracovník Xantypy. Na motorovém člunu se proháněl mezi mangrovníkovými ostrůvky národního parku Morrocoy.

Betlémy a betlémské světlo 2015

Betlémy a betlémské světlo 2015

Jednatřicet pražských kostelů bude vystavovat Betlémy od 24. prosince po celé vánoční období. V kostelích i turistických informačních centrech bude k dispozici brožurka o historii vystavených betlémů, o jejich umělecké hodnotě, s rozpisem, kdy a kde lze betlémy v jednotlivých kostelích vidět, a také časy nedělních bohoslužeb. Vydává ji Arcibiskupství pražské, jehož projekt Betlémy probíhá již čtvrtým rokem.

Revanš Jarosława Kaczyńského vůči nepřátelům i nepřízni osudu

V nedávných parlametních volbách představili polští konzervativci ze strany Právo a spravedlnost (PiS) novou tvář. Neokoukaná politička Beata Szydłová v čele kandidátky měla po osmileté vládě liberálů z Občanské platformy ukojit touhu Poláků po politické změně; už navečer 25. října, krátce po ohlášení výsledků, vyšlo jasně najevo, že nebyla ničím víc než vějičkou na voliče.

Jak nám Miloš ukradl 28. říjen a udělal si z něj vlastní svátek

Hodně se mluví o hodnotách. Evropské hodnoty, naše hodnoty, české národní zájmy. Bráníme „naše hodnoty“ před islámem. Bráníme české zájmy před Evropskou unií, v níž pobýváme jako členská země (viz uprchlické kvóty). A symbolem našich hodnot by měl být 28. říjen, založení samostatného státu. V ten den by občan měl vidět: toto se cení. A letos to viděl.

Dopis z Rotterdamu

Dopis z Rotterdamu

Jsem fascinován vznikajícím velkým uprchlickým eposem, který se zapíše do historie Evropy i světa. Uprchlíci se snaží zachránit si život odchodem z území, kde lidstvo začalo poprvé se zemědělstvím, z území velkých starých civilizací, kde do nedávna žila barvitá mozaika etnik, náboženství, kultur a historie, toto území zaniká. Sýrie – první stopy naší civilizace. Náš prezident to zjednodušil na krutosti náboženské sekty nazývané Islámský stát, a že snad k nám tisíce kilometrů pochodují její bojovníci, kteří se zákeřně zaštiťují dětmi. Islámský stát nevypovídá nic o lidech, kteří před ním utíkají. Ale hlavní viník je asi Bašár al-Asad, kterému teď v nouzi pomáhají Rusové v další likvidaci syrského národa.

Co se děje… v New Yorku

Herečka Keira Kneightleyová se poprvé stala matkou a pět měsíců po narození dcery Edie také poprvé vstoupila na jeviště Broadwaye, aby okusila divadlo ve Studiu 54, kde zazářila v hlavní roli příběhu o lásce a trestu TEREZA RAQUINOVÁ, adaptaci stejnojmenné knihy Emila Zoly.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/15

XANTYPA Číslo 12/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne