Vánoční nadílka pro nemocné děti

Milí čtenáři, staňte se ježíškem

Co pro vás znamená deset minut? Kratičké zpoždění na schůzku, ranní hygienu… Pro děti na Klinice radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu v Brně znamená deset minut důležitý časový úsek, přibližně tak dlouho trvá každodenní ozařování. Vypravily jsme se za nimi začátkem podzimu, abychom nyní společně s vámi, našimi milými čtenáři, mohli onkologicky nemocným dětem udělat krásné Vánoce. Můžete se stát ježíškem a poslat nemocným dětem panenku, autíčko, pastelky nebo třeba dětský batůžek.

Rodina


  • Rodiče Lenka a Tomáš s nemocnou Natálkou (4 roky) a její sestrou Danielou (21 měsíců) dva dny po začátku chemoterapie

To ráno, kdy jsme se s kolegyní Reginou vydaly za onkologicky nemocnými dětmi, jsme měly smíšené pocity. Obě jsme matky, a i kdybychom nebyly, bezmoc spojená s nemocí malého dítěte se dotkne snad každého. O to víc jsme byly překvapené, když jsme nevstoupily do prostředí plného smutku, ale obklopil nás pozitivní kolektiv sršící dobrou náladou. Mnoho z těchto lidí pracuje s onkologicky nemocnými dětmi dlouho. Jedním z nich je profesor Pavel Šlampa. U teplého čaje a sušenek trpělivě odpovídal na dotazy, provedl nás klinikou a pak nám společně s návrhářkou Marií Zelenou představili veselé lékařské pláště pro ošetřující lékaře, aby se jich děti nebály. Před prvním ozařováním dostane dítě v téhle neznámé situaci, aby nemělo strach, malého pomocníka – hračku. Pro lékaře není snadné neustále shánět tyto dárečky, proto se, milí čtenáři, osmělujeme a prosíme o pomoc.

Marie Zelená

  • Primář dětské onkologické kliniky FN Brno MUDr. Peter Múdrý přebírá lékařské pláště, které ušila návrhářka Marie Zelená v rámci svého projektu Návraty k hodnotám. Natálce věnovala také šatičky s motivy Natálčina obrázku. Na další dva pláště přispěla Xantypa z výtěžku v tombole na narozeninovém večírku.

Zašlete nám do redakce na adresu Václavské náměstí 18, 110 00 Praha 1 jakoukoli hračku a my je všechny nadílkapředáme. Více si o tom můžete přečíst v rozhovoru s panem profesorem Šlampou.

Po ozáření jsou děti převezeny do Mateřské školy Fakultní nemocnice Brno, kde pak pobývají. Jiné tady absolvují chemoterapii. Prostory nám se svým týmem ukázala paní ředitelka Jana Stěničková. Děti, z nichž některé léčbou přišly o vlasy nebo měly v nose hadičky, zrovna odpočívaly na lůžku, u některých seděli rodiče, u jiných je vystřídala babička.

Co v plánu nebylo, je setkání s maminkou Lenkou, která před dvěma dny přijela s čtyřletou Natálkou. Čekaly na diagnózu. Natálka odpočívala na lůžku, ale my jsme za ní nemohly, na tyto pokoje je přístup zakázán. Zamávaly jsme jí přes kulaté okénko ve dveřích a s maminkou zůstaly ve spojení. „Natálka má leukémii, v současné době čekáme na zvýšení zhoubných buněk ze sedmi na dvacet, aby mohla začít léčba. Dnes je Natálka v nemocnici, ale mě musel vystřídat manžel, nemůžu tam být s rýmou, abych nikoho nenakazila,“ sděluje nám po měsíci maminka Lenka. V době vydání tohoto čísla má za sebou Natálka první chemoterapii. Na jejím začátku jsme mluvily s maminkou: „Včera, v úterý, si vzala první tabletu, náladu má dobrou, ale účinek prý vrcholí až o víkendu, tak uvidíme.“ Natálka má ráda knížky pro čtyřleté děti, stavebnice (třeba Lego duplo) a panenky, které ráda obléká.

Jakoukoli hračku můžete poslat nejen Natálce, ale i ostatním dětem k nám do redakce a my vše předáme. Milí ježíšci, předem za děti děkujeme!

prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.

přednosta Kliniky radiační onkologie

Masarykův onkologický ústav, Brno

MUDr. Pavel ŠlampaProč jste si vybral zrovna dětskou onkologii? Přece jen patří k nejnáročnějším…

Do této specifické části onkologie mne zasvěcoval nestor brněnské radioterapie doktor Konečný už před revolucí. Sice jsem tehdy neměl děti, přesto mě práce s malými pacienty nesmírně bavila a baví dodnes. Slovo „baví“ ovšem berte ve velkých uvozovkách. Léčba dětí s nádory je hodně specifická a nemůže ji provádět každý. Řadu let jsem byl jediným dětským radioterapeutem v Brně. Za svou profesní kariéru eviduji asi dvanáct set ozářených dětských pacientů.

Jak se od doby vzniku filmu SKALPEL, PROSÍM změnila dilemata, která dětský lékař podstupuje?

Řešíme opravdu dilema, které řeší i neurochirurg ve filmu, tedy jak dítě vyléčit a nepoškodit jeho další vývoj. To trvá dodnes. Chápu rodiče, pro něž je těžké dát souhlas k lékařskému výkonu. V pohovoru se snažím problém vysvětlit. A rozhodnutí musí rodiče chápat jako správné, nesmí si v dalším vývoji choroby něco vyčítat.

Úspěšnost léčby dětí je vyšší než u dospělých, čím to je?

Dítě není zatíženo nemocemi stáří, proto může dětský onkolog protinádorová chemoterapeutika použít ve vyšších dávkách. Také se rychleji zotaví i vyrovná s vedlejšími projevy protinádorové léčby. Ne však s následky ozařování, ty bývají často trvalé. Proto léčba zářením dětí má specifika odlišná od dospělých pacientů. Jednak v celkové dávce, ale také v cílenějších ozařovacích objemech.

A dokdy nejvíc hrozí recidiva?

Do jednoho a půl roku až dvou let po ukončení léčby. Statistikové považují vyléčeného pacienta s nádorem po pěti letech života bez příznaků onemocnění. Z vlastní praxe ovšem mám pacientku s nádorem prsu, u níž vznikla recidiva tohoto nádoru po sedmnácti letech. V onkologii bohužel statistické údaje jsou opravdu relativní.

Jak léčba u vás probíhá?

Zářením pomocí nejmodernějších lineárních urychlovačů. Za rok ozáříme takřka tři tisíce pacientů s nádory, z toho asi padesát nemocných dětí. Vlastní ozáření je záležitost asi deseti, dvanácti minut. Léčba není jednorázová, probíhá denně více dnů po sobě (25–35krát) a má v řadě diagnóz výborné výsledky, např. u gynekologických nádorů, nádorů kůže, prostaty, konečníku aj.

Prosíme čtenáře Xantypy, aby posílali dětem dárky, jak s nimi naložíte?

Dětem dáváme na začátku malý dáreček, pro radost, a aby se nebály za námi jezdit na záření. V průběhu od nás dostávají sladkosti a drobné dárky (pastelky, omalovánky). Na konci léčby dětského pacienta už známe lépe, víme, co se mu líbí nebo co má rád, a podle toho vybíráme dárek na rozloučenou a vypisujeme diplom za odvahu.

PaedDr. Jana Stěničková
ředitelka Mateřské školy při Fakultní nemocnici Brno, příspěvková organizace

PaedDr. Jana StěničkováŠkolku vedete pětadvacet let, každý den se setkáváte s vážně nemocnými dětmi, jak jste se obrnila proti stresu?
Když přijdu domů, potřebuji hodinku klidu. Doma už si na to zvykli, a opravdu to pomáhá. Proti stresu se nedá nikdy úplně obrnit. Vždy mě zasáhne, když vidím vážně nemocné dítě a jeho nešťastné rodiče. Ale je to život a jsem ráda, že většina našich dětských pacientů dopadne dobře. Relaxuju v přírodě, zahradničím a chovám zvířata. Kromě koček a hrdliček mám asi sto dvanáct let starou želvu Tetičku.

Učitelky, které ve školce pracují mnoho let, jsou stále milé a dobře naladěné, mluvíte s nimi o syndromu vyhoření?
O tom mluvíme hodně, je nás třináct a víc než polovina už pracuje ve školství dlouho, pak je těžké se syndromu vyhoření ubránit. Mohou navštěvovat odborné semináře a psychologa, který radí, jak si počínat v zátěžových situacích. Kolektiv ve škole máme dobrý, všechny moje kolegyně jsou hodně kreativní, ochotné a navzájem si pomáhají.

Jak děti zabavíte při každodenním pobytu na lůžku?
Máme svůj specifický vzdělávací program a zajímavé aktivity, které dětem pomáhají odpoutat se od nemoci a nemocničního prostředí. Třeba herní terapie, což je terapie pomocí plyšového medvídka při zákrocích, odběrech krve, injekcích, kapačkách. Moc to pomáhá. Nejsou v léčení sami, provází je všude i nemocný méďa.

Byla jsem mile překvapena, že sem mohou v rámci zooterapie i zvířata. Podpůrná léčba s kočkami patří k vašim specifickým aktivitám…
Když jsou kočky v nemocnici, tak se nám u nich během dopoledne vystřídá čtyřicet až padesát nemocných dětí. O účasti dítěte na felinoterapii vždy rozhoduje ošetřující lékař dítěte. Pokud vím, tak jsme jediní v Evropě, kde za nemocnými dětmi chodí tolik koček. Děti se dozví spoustu novinek ze života koček, učí se, jak se mají ke zvířeti chovat a čím ho krmit. Canisterapii organizujeme také, takže o zvířata u nás opravdu není nouze.

Markéta Smílková a Regina Čejková

XANTYPA 12/15 - výběr z článků

Nejodlehlejší filmový festival světa

Nejodlehlejší filmový festival světa

Místo červeného koberce vyprahlý saharský písek, místo šampaňského voda z oázy. Na jedinečném festivalu FiSahara nespatříte namyšlené celebrity ani nervózní obličeje paparazziů. Místo nich se setkáte s vděčnými tvářemi utiskovaného lidu Sahrawi.

Výtvarník Aleš Veselý

Výtvarník Aleš Veselý

Aleš Veselý (narozen 3. 2. 1935) vstoupil na českou výtvarnou scénu na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy vyšel z tradic evropského informelu a postupem času dospěl až k projektování monumentálních soch a environmentálních projektů. Veškerá jeho tvorba však nesla vždy pečeť umělecké i lidské autenticity, filozofického přesahu a neustálé inovace tvůrčích metod. Zastoupen je v mnoha významných sbírkách, pařížským Centre Pompidou počínaje a Guggenheimovým muzeem v New Yorku konče. Jeho práce jsou součástí veřejného prostoru v řadě světových měst a mnoho jeho vizí na realizaci teprve čeká…

Jan Lukas

Jan Lukas

Jan Lukas na svých humanitních fotografiích zachytil dvacáté století tak jako málokdo. Vytvořil i sérii snímků z uprchlických táborů v Itálii, v nichž s rodinou pobýval. Nejen v souvislosti se současnou uprchlickou krizí je zajímavé dozvědět se, jak se v nich lidem, čekajícím před půlstoletím na víza do vysněné Ameriky, žilo a jaké to bylo, v padesáti letech znovu začínat na druhé straně zeměkoule. A právě o tom jsem si povídala s jeho dcerou Helenou.

Jak dovolenkuje venezuelská smetánka?

Jak dovolenkuje venezuelská smetánka?

To si během jednoho dne vyzkoušel spolupracovník Xantypy. Na motorovém člunu se proháněl mezi mangrovníkovými ostrůvky národního parku Morrocoy.

Vánoce Vojtěcha Kubašty

Vánoce Vojtěcha Kubašty

Je bezesporu jedním z našich světově nejúspěšnějších výtvarníků. Jeho dětské prostorové knížky vyšly v třiceti sedmi jazykových mutacích a prodalo se jich více než třicet pět milionů. Vojtěch Kubašta ale vytvořil také sedmnáct papírových betlémů.

Betlémy a betlémské světlo 2015

Betlémy a betlémské světlo 2015

Jednatřicet pražských kostelů bude vystavovat Betlémy od 24. prosince po celé vánoční období. V kostelích i turistických informačních centrech bude k dispozici brožurka o historii vystavených betlémů, o jejich umělecké hodnotě, s rozpisem, kdy a kde lze betlémy v jednotlivých kostelích vidět, a také časy nedělních bohoslužeb. Vydává ji Arcibiskupství pražské, jehož projekt Betlémy probíhá již čtvrtým rokem.

Revanš Jarosława Kaczyńského vůči nepřátelům i nepřízni osudu

V nedávných parlametních volbách představili polští konzervativci ze strany Právo a spravedlnost (PiS) novou tvář. Neokoukaná politička Beata Szydłová v čele kandidátky měla po osmileté vládě liberálů z Občanské platformy ukojit touhu Poláků po politické změně; už navečer 25. října, krátce po ohlášení výsledků, vyšlo jasně najevo, že nebyla ničím víc než vějičkou na voliče.

Jak nám Miloš ukradl 28. říjen a udělal si z něj vlastní svátek

Hodně se mluví o hodnotách. Evropské hodnoty, naše hodnoty, české národní zájmy. Bráníme „naše hodnoty“ před islámem. Bráníme české zájmy před Evropskou unií, v níž pobýváme jako členská země (viz uprchlické kvóty). A symbolem našich hodnot by měl být 28. říjen, založení samostatného státu. V ten den by občan měl vidět: toto se cení. A letos to viděl.

Dopis z Rotterdamu

Dopis z Rotterdamu

Jsem fascinován vznikajícím velkým uprchlickým eposem, který se zapíše do historie Evropy i světa. Uprchlíci se snaží zachránit si život odchodem z území, kde lidstvo začalo poprvé se zemědělstvím, z území velkých starých civilizací, kde do nedávna žila barvitá mozaika etnik, náboženství, kultur a historie, toto území zaniká. Sýrie – první stopy naší civilizace. Náš prezident to zjednodušil na krutosti náboženské sekty nazývané Islámský stát, a že snad k nám tisíce kilometrů pochodují její bojovníci, kteří se zákeřně zaštiťují dětmi. Islámský stát nevypovídá nic o lidech, kteří před ním utíkají. Ale hlavní viník je asi Bašár al-Asad, kterému teď v nouzi pomáhají Rusové v další likvidaci syrského národa.

Co se děje… v New Yorku

Herečka Keira Kneightleyová se poprvé stala matkou a pět měsíců po narození dcery Edie také poprvé vstoupila na jeviště Broadwaye, aby okusila divadlo ve Studiu 54, kde zazářila v hlavní roli příběhu o lásce a trestu TEREZA RAQUINOVÁ, adaptaci stejnojmenné knihy Emila Zoly.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/15

XANTYPA Číslo 12/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne