Dirigent Jakub Hrůša

S PKF na pódiu jsem se cítil mimořádně šťastný

V polovině června byla Dvořákova síň Rudolfina svědkem významné události. Na pódiu zazněla KONCERTANTNÍ SYMFONIE Josepha Haydna a cyklus tří koncertních předeher Antonína Dvořáka PŘÍRODA, ŽIVOT A LÁSKA. „Jsem rád, že tento rozlučkový koncert nebyl nijak bombastický. Haydn je jakýsi návrat ke kořenům orchestru a Dvořák reprezentuje posun v jeho repertoáru za mého působení,“ říká dnes již bývalý šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia Jakub Hrůša.

Jakub HrůšaVe vaší kariéře sehrály zásadní roli dvě osobnosti – profesoři Jiří Bělohlávek a Radomil Eliška. Co se vám dnes vybaví při vyslovení těchto jmen ve spojitosti s PKF?

Z iniciativy Jiřího Bělohlávka se mimo jiné udál můj úplně první kontakt s PKF, a to v době, když jsem ještě studoval. Vnímal mě jako nadějného studenta, pozval mě a já jsem dirigoval dětský koncert. V případě profesora Elišky přímá spojitost s PKF není, ale máte pravdu, v mé kariéře sehrál významnou roli.

Můžete upřesnit, o co se jednalo?

Byl od prvního ročníku na AMU neutuchajícím podporovatelem nejen mým, ale všech lidí, kteří to už během studia mysleli vážně. I díky profesoru Eliškovi jsem se dostal k Jiřímu Bělohlávkovi. Přál jsem si u Jiřího Bělohlávka studovat již v prvním ročníku, ale byl zaneprázdněný, měl spoustu jiných studentů. Možná bych se k němu nedostal ani později, kdybych neuspěl v soutěži Pražského jara 2000. To, že jsem měl vůbec odvahu se v osmnácti letech přihlásit, bylo přičiněním právě profesora Elišky. Považoval za absolutní samozřejmost, že se přihlásím, důvěřoval mi a donutil mě odsunout veškeré pochybnosti stranou. A na soutěž mě také připravoval. Je to výjimečná a velkorysá osobnost. Když jsem pak ve druhém ročníku projevil touhu přestoupit k Jiřímu Bělohlávkovi, nejenže mi nebránil, ale naopak mě ještě podpořil. Dodnes jsem s ním v kontaktu, vždycky mi vlije do žil obrovské množství inspirace. Senzační člověk, jehož si nesmírně vážím.

Když přišla nabídka na post šéfdirigenta PKF, jak jste na ni reagoval?

Veskrze pozitivně. Jenže v té době jsem mimochodem dostal nabídku také z Filharmonie Brno, takže moje myšlenky se ubíraly k těmto dvěma orchestrům. To bylo někdy v roce 2006, ale musím říct, že situaci, kdy jsem se musel rozhodnout mezi Prahou a Brnem, jsem přijal bez zvláštních rozpaků. O tom, že bych měl stanout v čele PKF se totiž v té době nemluvilo poprvé. Zažil jsem to, už když jsem byl o něco mladší, ale tehdy bylo zřejmě na místě tázat se sebe i orchestru, zda to není předčasné. O pár let později jsme ani já, ani orchestr nepochybovali, že by to mělo fungovat. Takže jsem na nabídku kývl velice rád.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě...

Petr Kolář, foto Pavel Hejný

XANTYPA 11/15 - výběr z článků

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Míšo, Xantypu jsme před dvaceti lety probouzely k životu spolu. Patnáct let jsem naše čtenáře oslovovala svými editorialy já, teď už je pět let píšeš ty. Přesto mám pocit, že toho o tobě moc nevědí. I já bych měla pár otázek…

Zpěvák Dan Bárta

Zpěvák Dan Bárta

Přesně před patnácti lety vznikla skupina (nebo projekt, vyberte si) Illustratosphere, o níž (ale i o jiném) jsem si povídal se zpěvákem Danem Bártou. A protože už jsme si povídali několikrát a známe se i trochu jako muzikanti, tradičně jsme si tykali.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

Artur Mas: nezávislost pro Katalánsko, nebo smrt!

Pouhé dva dny po vítězných volbách obdržel premiér katalánské regionální vlády Artur Mas předvolání k soudu. Kvůli referendu o nezávislosti provincie na Španělsku, jež uspořádal před rokem, čelí obvinění z „občanské neposlušnosti“ a v případě, že by byl uznám vinným, hrozí mu ztráta volitelnosti. Mezi madridskou centrální vládou a tou jeho barcelonskou zuří v posledních letech nevyhlášená válka a tohle by pro Madrid byl vítaný – byť nepříliš čestný – způsob, jak se nebezpečného protivníka zbavit.

Česko je rozhádaná země. Nepřetéká mlékem a strdím, ale nesnášenlivostí.

Rozhádaná země. Země sporů. Země, kde se ujala nenávist. Tak teď vypadá Česko. Neustále stoupá napětí, jedni útočí na druhé. Lidé si nerozumějí a nechtějí rozumět, existují ostře protichůdné tábory, které si nadávají.

Co se děje… v New Yorku

V Morganově knihovně na dolním Manhattanu je ke zhlédnutí výstava ERNEST HEMINGWAY: MEZI DVĚMA VÁLKAMI, která obšírně a hluboce zkoumá autorova klíčová a formativní období. Mapuje Hemingwayovu účast v první světové válce, kdy byl v Itálii raněn coby člen Červeného kříže, přes pobyty v Paříži, Havaně a na floridském ostrově Key West po jeho reportáže z druhé světové války. K vidění jsou jeho rukopisy, například první dvě strany z románu SBOHEM, ARMÁDO, korespondence a řada osobních předmětů, včetně cestovního pasu.

Co se děje… v Londýně

O nechtěnou senzaci kolem výstavy čínského výtvarníka a disidenta Aj Wej-weje v Královské akademii se postaralo britské ministerstvo vnitra – neudělilo mu totiž pracovní vízum, aby mohl v Londýně uvést v polovině září svou výstavu. Na vině byl úřední šiml. Britům vadilo, že na žádosti neuvedl skutečnost, že byl v Číně odsouzen. Nakonec se ale ukázalo, že byl „jen“ stíhán a internován, ale nikdy pravomocně odsouzen. A šestiměsíční vízum dostal.

Co se děje… ve Vídni

Munchův Výkřik v Albertině! Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního podzimu mimořádnou výstavu tištěné grafiky slavného norského umělce Edvarda Muncha.

Co se děje… na Slovensku

Na třicet individuálních a kolektivních výstav renomovaných fotografů z celého světa si během listopadu budou moci prohlédnout návštěvníci bratislavských galerií a muzeí v rámci Měsíce fotografie. Hlavním tématem letošního ročníku, který na Slovensku proběhne již po pětadvacáté, bude DOMOV A NOMÁDI. Připravena je například výstava slavného francouzského fotografa Roberta Doisneaua nebo výstava THE BEST OF CZECH PRESS PHOTO, která představí na sto šedesát nejlepších děl českých a slovenských autorů z dvacetileté historie této soutěže. Měsíc fotografie pořádá Středoevropský dům fotografie jako součást Evropského měsíce fotografie, jenž probíhá také v dalších hlavních evropských městech (Paříž, Vídeň, Berlín, Moskva, Lucemburk, Budapešť a Lublaň).

O čem se mluví… na Moravě

Dům umění města Brna hostí pozoruhodnou dvojici výstav našich předních osobností abstraktní tvorby. Dalibor Chatrný (vzpomněli jsme devadesátého výročí jeho narození) je prezentován souborem nazvaným JSEM PROSTOREM, kolekce děl jeho bratra Ivana Chatrného je charakterizována jako STRUKTURY, KONSTRUKCE, GESTA. Do 22. listopadu.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/15

XANTYPA Číslo 11/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne