Artur Mas: nezávislost pro Katalánsko, nebo smrt!

Pouhé dva dny po vítězných volbách obdržel premiér katalánské regionální vlády Artur Mas předvolání k soudu. Kvůli referendu o nezávislosti provincie na Španělsku, jež uspořádal před rokem, čelí obvinění z „občanské neposlušnosti“ a v případě, že by byl uznám vinným, hrozí mu ztráta volitelnosti. Mezi madridskou centrální vládou a tou jeho barcelonskou zuří v posledních letech nevyhlášená válka a tohle by pro Madrid byl vítaný – byť nepříliš čestný – způsob, jak se nebezpečného protivníka zbavit.

Pro přesnost dodejme, že Masovo vítězství v zářijových katalánských volbách nebylo tak drtivé, jak si on sám předsevzal; zatímco v tamním parlamentu získali stoupenci nezávislosti absolutní většinu křesel, se 47,8 procent hlasů nadpoloviční podpory voličů nedosáhli. Nastala kuriózní situace: k jednostrannému vyhlášení nezávislosti mají separatisté dostatek síly, nikoli však dostatečnou legitimitu.

Pravda, je to zanedbatelný detail pro Artura Mase, rozhodnutého dovést Katalánsko k nezávislosti stůj co stůj; možná už sní i o vlastní soše v nadživotní velikosti na barcelonském náměstí Katalánska.

Kvůli dosažení svého cíle se Mas před volbami jal slučovat neslučitelné. Jeho liberálně orientovaná strana Demokratická konvergence Katalánska se spojila s Republikánskou levicí na kandidátce s názvem Společně pro ano. Krajně levicová Kandidatura lidové jednoty nepožadující jen nezávislost, ale i odchod Katalánska z Evropské unie, se k ní nepřipojila, navázala s ní však účelové partnerství a bez podpory jejích deseti zvolených poslanců se dnes Masova platforma neobejde.


Nenechme dál Madrid sdírat z nás kůži!

Zastáncem katalánské nezávislosti není přitom Artur Mas zas tak dlouho. Ještě nedávno se tenhle synek z rodiny barcelonských průmyslníků, duchovní žák i dědic zakladatele Demokratické konvergence Jordiho Pujola, omezoval na požadavek katalánské autonomie v rámci Španělska. V roce 2002 například označil nezávislost za „zastaralý koncept, zrezivělý a vyšlý z módy“. Ke změně v náhledu na věc dospěl po svém nástupu do čela katalánské vlády v roce 2010. Podle svých slov tenkrát vyslyšel hlas lidu. Šlo by to zformulovat i o něco méně státnicky, a sice tak, že když vycítil, kudy vítr vane, rozhodl se toho využít ve vlastní prospěch.

V období hospodářské krize Katalánci zesílili své nářky na to, že dotují španělský centrální rozpočet, rozbuškou k explozi nacionalistických vášní se však stal až verdikt, jímž madridský Ústavní tribunál ze statutu autonomní provincie vyškrtl formulaci o „katalánském národu“. Tehdy 10. července 2010 se v centru Barcelony shromáždilo více než milion lidí skandujících: „Jsme národ! Rozhodujeme my!“

Výrok Ústavního tribunálu by se dal přirovnat k dráždění býka červeným hadrem… pokud by katalánský parlament – natruc zbytku Španělska – na svém území, přesně čtrnáct dní po zmíněné demonstraci, býčí zápasy nezakázal.

Šéf kabinetu Mas poté s ústřední vládou rozpoutal otevřenou konfrontaci. V roce 2012 se vydal do Madridu požádat premiéra Mariana Rajoye o uzavření „fiskálního paktu“, jenž by mu umožnil spravovat daně vybrané na území provincie a zastavit každoroční převod údajných šestnácti miliard eur do centrálního rozpočtu. Rajoyova odpověď byla stručná: Ne!

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 11/15 - výběr z článků

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Míšo, Xantypu jsme před dvaceti lety probouzely k životu spolu. Patnáct let jsem naše čtenáře oslovovala svými editorialy já, teď už je pět let píšeš ty. Přesto mám pocit, že toho o tobě moc nevědí. I já bych měla pár otázek…

Zpěvák Dan Bárta

Zpěvák Dan Bárta

Přesně před patnácti lety vznikla skupina (nebo projekt, vyberte si) Illustratosphere, o níž (ale i o jiném) jsem si povídal se zpěvákem Danem Bártou. A protože už jsme si povídali několikrát a známe se i trochu jako muzikanti, tradičně jsme si tykali.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

Dirigent Jakub Hrůša

Dirigent Jakub Hrůša

V polovině června byla Dvořákova síň Rudolfina svědkem významné události. Na pódiu zazněla KONCERTANTNÍ SYMFONIE Josepha Haydna a cyklus tří koncertních předeher Antonína Dvořáka PŘÍRODA, ŽIVOT A LÁSKA. „Jsem rád, že tento rozlučkový koncert nebyl nijak bombastický. Haydn je jakýsi návrat ke kořenům orchestru a Dvořák reprezentuje posun v jeho repertoáru za mého působení,“ říká dnes již bývalý šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia Jakub Hrůša.

Česko je rozhádaná země. Nepřetéká mlékem a strdím, ale nesnášenlivostí.

Rozhádaná země. Země sporů. Země, kde se ujala nenávist. Tak teď vypadá Česko. Neustále stoupá napětí, jedni útočí na druhé. Lidé si nerozumějí a nechtějí rozumět, existují ostře protichůdné tábory, které si nadávají.

Co se děje… v New Yorku

V Morganově knihovně na dolním Manhattanu je ke zhlédnutí výstava ERNEST HEMINGWAY: MEZI DVĚMA VÁLKAMI, která obšírně a hluboce zkoumá autorova klíčová a formativní období. Mapuje Hemingwayovu účast v první světové válce, kdy byl v Itálii raněn coby člen Červeného kříže, přes pobyty v Paříži, Havaně a na floridském ostrově Key West po jeho reportáže z druhé světové války. K vidění jsou jeho rukopisy, například první dvě strany z románu SBOHEM, ARMÁDO, korespondence a řada osobních předmětů, včetně cestovního pasu.

Co se děje… v Londýně

O nechtěnou senzaci kolem výstavy čínského výtvarníka a disidenta Aj Wej-weje v Královské akademii se postaralo britské ministerstvo vnitra – neudělilo mu totiž pracovní vízum, aby mohl v Londýně uvést v polovině září svou výstavu. Na vině byl úřední šiml. Britům vadilo, že na žádosti neuvedl skutečnost, že byl v Číně odsouzen. Nakonec se ale ukázalo, že byl „jen“ stíhán a internován, ale nikdy pravomocně odsouzen. A šestiměsíční vízum dostal.

Co se děje… ve Vídni

Munchův Výkřik v Albertině! Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního podzimu mimořádnou výstavu tištěné grafiky slavného norského umělce Edvarda Muncha.

Co se děje… na Slovensku

Na třicet individuálních a kolektivních výstav renomovaných fotografů z celého světa si během listopadu budou moci prohlédnout návštěvníci bratislavských galerií a muzeí v rámci Měsíce fotografie. Hlavním tématem letošního ročníku, který na Slovensku proběhne již po pětadvacáté, bude DOMOV A NOMÁDI. Připravena je například výstava slavného francouzského fotografa Roberta Doisneaua nebo výstava THE BEST OF CZECH PRESS PHOTO, která představí na sto šedesát nejlepších děl českých a slovenských autorů z dvacetileté historie této soutěže. Měsíc fotografie pořádá Středoevropský dům fotografie jako součást Evropského měsíce fotografie, jenž probíhá také v dalších hlavních evropských městech (Paříž, Vídeň, Berlín, Moskva, Lucemburk, Budapešť a Lublaň).

O čem se mluví… na Moravě

Dům umění města Brna hostí pozoruhodnou dvojici výstav našich předních osobností abstraktní tvorby. Dalibor Chatrný (vzpomněli jsme devadesátého výročí jeho narození) je prezentován souborem nazvaným JSEM PROSTOREM, kolekce děl jeho bratra Ivana Chatrného je charakterizována jako STRUKTURY, KONSTRUKCE, GESTA. Do 22. listopadu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/15

XANTYPA Číslo 11/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne