Česko je rozhádaná země. Nepřetéká mlékem a strdím, ale nesnášenlivostí.

Hádají se politici, hádají se skupiny občanů, hádají se rodiny

Rozhádaná země. Země sporů. Země, kde se ujala nenávist. Tak teď vypadá Česko. Neustále stoupá napětí, jedni útočí na druhé. Lidé si nerozumějí a nechtějí rozumět, existují ostře protichůdné tábory, které si nadávají.

Odkdy ten rozpad můžeme pozorovat? Už dřív se objevovaly události silně rozdělující společnost. Třeba opoziční smlouva v roce 1998. V poslední době jsme se rozdělili při přímé volbě prezidenta: zemanovci kontra schwarzenbergovci. A nový prezident na tom dělení hodně zapracoval. Ale nenávistné nálady ve společnosti mají hlubší kořen.

Dalším dělicím prvkem se stala Ukrajina. Do hry vstoupila ruská propaganda. Sociální sítě. Útoky putinovské party na ty ostatní nabraly na síle. Začalo to vypadat, že skoro celý český národ touží, aby opět spadl pod diktát Moskvy. Že Putin je bůh. Tuhle fázi ukončil první průjezd americké vojenské kolony přes náš stát. Najednou se ukázalo, že poměr sil není fifty fifty, ale že putinovců je přece jen o mnoho méně. Což nic nemění na tom, že kremelská propaganda, živená částečně z ruské ambasády v Česku, neúnavně pokračuje dál. Pak následovala migrační vlna. A ta zatím představuje suverénně největší sílu, nejhorší výron nenávisti u nás.

Novinka: Karel Schwarzenberg oznámil, že už nepovede TOP 09. Takže ji bude řídit ten, kdo ji řídil i nyní, Miroslav Kalousek. Změna malá.

ODS plus Úsvit plus SPD plus KSČM

Příchod utečenců do Evropy Česko svým způsobem dorazil. Tak silné vášně tu dávno neplanuly. Zatímco válka na Ukrajině dokázala rozdělovat přátelství, lidé, kteří za komunistů pracovali v opozici a toužili, abychom se připojili k Západu, najednou z těžko pochopitelných důvodů otočili a postavili se proti Bruselu, Washingtonu, proti NATO. „Uprchlická“ dělicí čára už poltí rodiny. Znám několik případů, kdy se o migranty hádají sourozenci, manželé, děti a rodiče.

To dělení postihlo i politickou scénu, voliče, ovlivnilo preference. Tématu se bystře chytili extrémně uvažující politici (Okamura, Konvička, lidé z Dělnické strany sociální spravedlnosti, tj. DSSS). To se čekalo. Ale já osobně jsem přece jen nečekal, že se na antiuprchlické vlně tak ochotně sveze ODS, její předseda Petr Fiala.

Funguje to, smyslem nadbíhání strachu je, že najednou mám „víc kamarádů“. Když ukážu modrým ukazovákem na Nepřítele, vracejí se ti, kdo mě opustili. Podle čerstvého průzkumu agentury TNS Aisa pro Českou televizi občanští demokraté předběhli TOP 09 i lidovce. Blíží se k deseti procentům. Radují se, ale je to jeden z nejsmutnějších momentů této strany. Jestli se chce vrátit do silnější pozice po zádech lidí, kteří prchají před terorem a válkou, je to tragické. Ten naprostý nedostatek invence (o nějaké empatii ani nemluvě) drtí.

Posílil i Úsvit a Tomio Okamura (strana Svoboda a Přímá demokracie, SPD) a DSSS. Ve Sněmovně teď můžete sledovat novou antivládní koalici: ODS plus Úsvit plus SPD plus, samozřejmě, komunisté, tedy KSČM. Strašné.

Žaloba na Brusel neprošla

Na začátku října se sešla mimořádná schůze poslanců. Kvůli uprchlickým kvótám. Při jednání ministrů vnitra Evropské unie bylo Česko přehlasováno; kupříkladu Poláci nakonec proti povinným kvótám nehlasovali. Češi, Slováci, Maďaři a Rumuni v tom zůstali sami. A na následujícím jednání premiérů EU předseda vlády Sobotka proti kvótám nevystoupil. Kdežto Robert Fico oznámil, že Slovensko kvóty nepřijme a obrátí se na Evropský soud v Lucemburku.

Mimořádná schůze našich poslanců se táhla osm hodin, provázely ji desítky hádek. Padala slova jako „zrada českých národních zájmů“. Žaloba na Brusel ale na konec neprošla. Slováky následovat nebudeme. Jeden z mála, kdo se Sobotky zastal, byl opoziční předseda „topky“ Karel Schwarzenberg: „Já sám jsem proti kvótám, já je považuji za nesmyslné, to je pravda. A řekněme také, že v dobrém partnerském vztahu to, co poskytujete milerád, dobrovolně, jestli jsem znásilněn, tak to nevnímáte zrovna jako pokrok. Nicméně jsme byli demokratickým způsobem přehlasováni a jsme členy EU, tak to račme přijmout, místo abychom tady trávili čas nepřetržitým remcáním, což nám vůbec nepomůže.“

Petr Fiala hrál na pop-notu: „Jasně se ukázalo, že vláda tady hrála velkou evropskou komedii. Na jedné straně ukazovala veřejnosti a médiím, že bojuje proti kvótám, ale na druhé straně v okamžiku, kdy došlo na lámání politického chleba, zařadila zpátečku, aby si v EU neudělala příliš mnoho nepřátel.“ Neúnavně opakuje, že „kvóty nic neřeší“. Zřejmě mu mediální poradce řekl, že musí pořád dokola vypouštět jednoduché věty. A tak opakuje a opakuje.

Podobně KSČM, předseda Filip: „Odstraňovat příčinu a hledat řešení je podle mého soudu mnohem podstatnější než řešit pouze následky. Protože pokud neodstraníme příčinu migrační vlny, následky se budou jenom dramaticky zhoršovat.“ To je další mantra antiuprchlických politiků. Řešit příčiny, ne následky. Pěkné. Nic to ovšem nemění na faktu, že do Evropy už přišly statisíce uprchlíků a do moře je snad zpátky nepoženeme.

Celý názor Martina Fendrych si přečtete v tištěné Xantypě...

XANTYPA 11/15 - výběr z článků

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Míšo, Xantypu jsme před dvaceti lety probouzely k životu spolu. Patnáct let jsem naše čtenáře oslovovala svými editorialy já, teď už je pět let píšeš ty. Přesto mám pocit, že toho o tobě moc nevědí. I já bych měla pár otázek…

Zpěvák Dan Bárta

Zpěvák Dan Bárta

Přesně před patnácti lety vznikla skupina (nebo projekt, vyberte si) Illustratosphere, o níž (ale i o jiném) jsem si povídal se zpěvákem Danem Bártou. A protože už jsme si povídali několikrát a známe se i trochu jako muzikanti, tradičně jsme si tykali.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

Dirigent Jakub Hrůša

Dirigent Jakub Hrůša

V polovině června byla Dvořákova síň Rudolfina svědkem významné události. Na pódiu zazněla KONCERTANTNÍ SYMFONIE Josepha Haydna a cyklus tří koncertních předeher Antonína Dvořáka PŘÍRODA, ŽIVOT A LÁSKA. „Jsem rád, že tento rozlučkový koncert nebyl nijak bombastický. Haydn je jakýsi návrat ke kořenům orchestru a Dvořák reprezentuje posun v jeho repertoáru za mého působení,“ říká dnes již bývalý šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia Jakub Hrůša.

Artur Mas: nezávislost pro Katalánsko, nebo smrt!

Pouhé dva dny po vítězných volbách obdržel premiér katalánské regionální vlády Artur Mas předvolání k soudu. Kvůli referendu o nezávislosti provincie na Španělsku, jež uspořádal před rokem, čelí obvinění z „občanské neposlušnosti“ a v případě, že by byl uznám vinným, hrozí mu ztráta volitelnosti. Mezi madridskou centrální vládou a tou jeho barcelonskou zuří v posledních letech nevyhlášená válka a tohle by pro Madrid byl vítaný – byť nepříliš čestný – způsob, jak se nebezpečného protivníka zbavit.

Co se děje… v New Yorku

V Morganově knihovně na dolním Manhattanu je ke zhlédnutí výstava ERNEST HEMINGWAY: MEZI DVĚMA VÁLKAMI, která obšírně a hluboce zkoumá autorova klíčová a formativní období. Mapuje Hemingwayovu účast v první světové válce, kdy byl v Itálii raněn coby člen Červeného kříže, přes pobyty v Paříži, Havaně a na floridském ostrově Key West po jeho reportáže z druhé světové války. K vidění jsou jeho rukopisy, například první dvě strany z románu SBOHEM, ARMÁDO, korespondence a řada osobních předmětů, včetně cestovního pasu.

Co se děje… v Londýně

O nechtěnou senzaci kolem výstavy čínského výtvarníka a disidenta Aj Wej-weje v Královské akademii se postaralo britské ministerstvo vnitra – neudělilo mu totiž pracovní vízum, aby mohl v Londýně uvést v polovině září svou výstavu. Na vině byl úřední šiml. Britům vadilo, že na žádosti neuvedl skutečnost, že byl v Číně odsouzen. Nakonec se ale ukázalo, že byl „jen“ stíhán a internován, ale nikdy pravomocně odsouzen. A šestiměsíční vízum dostal.

Co se děje… ve Vídni

Munchův Výkřik v Albertině! Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního podzimu mimořádnou výstavu tištěné grafiky slavného norského umělce Edvarda Muncha.

Co se děje… na Slovensku

Na třicet individuálních a kolektivních výstav renomovaných fotografů z celého světa si během listopadu budou moci prohlédnout návštěvníci bratislavských galerií a muzeí v rámci Měsíce fotografie. Hlavním tématem letošního ročníku, který na Slovensku proběhne již po pětadvacáté, bude DOMOV A NOMÁDI. Připravena je například výstava slavného francouzského fotografa Roberta Doisneaua nebo výstava THE BEST OF CZECH PRESS PHOTO, která představí na sto šedesát nejlepších děl českých a slovenských autorů z dvacetileté historie této soutěže. Měsíc fotografie pořádá Středoevropský dům fotografie jako součást Evropského měsíce fotografie, jenž probíhá také v dalších hlavních evropských městech (Paříž, Vídeň, Berlín, Moskva, Lucemburk, Budapešť a Lublaň).

O čem se mluví… na Moravě

Dům umění města Brna hostí pozoruhodnou dvojici výstav našich předních osobností abstraktní tvorby. Dalibor Chatrný (vzpomněli jsme devadesátého výročí jeho narození) je prezentován souborem nazvaným JSEM PROSTOREM, kolekce děl jeho bratra Ivana Chatrného je charakterizována jako STRUKTURY, KONSTRUKCE, GESTA. Do 22. listopadu.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/15

XANTYPA Číslo 11/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne