Michaela Gübelová 11/15

Vážení a milí,
slovensko-maďarská kráska, herečka Vica Kerekes je talentovaná a odvážná. V rozhovoru říká, že žjie v harmonii sama se sebou. Uvědomila jsem se, že v jejích letech jsem se cítila podobně. V mládí si člověk nepřipouští, že by to mohlo být jinak, zvlášť když už má nějaký ten propad za sebou. Přála bych jí, aby jí tento vnitřní stav dlouho vydržel, ale ze zkušenosti a z pozice svého věku vím, že v životě pak znovu přijdou časy nejistoty a pochyb a ty opět pominou, a tak se to střídá a tím je život pestrý a krásný.

Mně věkově bližší Dan Bárta charakterizuje svoji hudební cestu „od extrovertnějšího k introvertnějšímu, od veřejného k soukromějšímu, od hlasitého k tichému...“ I když v mém případě nejde o muziku, docela mi tento popis sedí na mou vlastní životní pouť. Magdalena Dietlová mě chtěla ke kulatým narozeninám vyzpovídat – a tak to udělala. A já jsem neprotestovala. Jenže vůbec nejsem zvyklá svoje soukromí zveřejňovat, takže teď jsem z toho velice rozpačitá. Ale hotovo.
Vůbec ale nejsem rozpačitá z krásných dvacátých narozenin Xantypy. Tento rok jsme tomu výročí trochu zasvětili. Vydali jsme samostatný speciál Domy s příběhem, který si ještě můžete v redakci objednávat, v několika městech republiky jsme instalovali výstavu velkoplošných fotografií z dvacetiletého archivu Xantypy, vydali jsme narozeninové rozšířené číslo k výročí, v němž se pyšníme gratulacemi osobností, které se objevovaly na našich titulních stránkách. A oslavou se spolupracovníky a přáteli, z níž přinášíme reportáž, jsme za tímto jubileem udělali tečku.
Na závěr bych vás ještě ráda pobavila několika ohromujícími statistickými údaji, které pro nás k dvacátým narozeninám zpracoval Ludvík Procházka.
XANTYPA 20 let
• Počet vydaných pravidelných čísel Xantypy za těch 20 let činí 226.
• Kromě toho jsme vydali 3 speciály, několik olympijských příloh a několik kalendářů.
• Za celou dobu existence Xantypy jsme vyprodukovali asi 3 400 000 výtisků. Mohli bychom tedy jednou Xantypou vybavit každého obyvatele takového velkoměsta jako je např. Berlín.
• Všechna vydaná čísla Xantypy seřazená vedle sebe by utvořila řadu dlouhou 46 metrů, což odpovídá zhruba šířce Václaváku.
• Pokud by se na sebe naskládaly balíky jen jediného vydání Xantypy, konkurovala by taková věž výškou Petřínské rozhledně.
• Kdyby se balíky všech výtisků vydaných čísel Xantypy navršily na sebe, vytvořily by věž vysokou skoro 14 kilometrů! To je jako kdybyste na sebe postavili 46 Eiffelovek.
• Váha všech vydaných výtisků Xantypy činí asi 965 tun, což je pro lepší představu stádo dvou set čtyřiceti slonů nebo třiceti urostlých brontosaurů.
• A protože nás vydávají Kovohutě, jejichž hlavní činností je recyklace olova: jedna strana olověné krychle této váhy by měřila 4,4 metru.

Přeji krásný a barevný listopad – pochopitelně s Xantypou!

XANTYPA 11/15 - výběr z článků

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Narozeninový rozhovor s Michaelou Gübelovou

Míšo, Xantypu jsme před dvaceti lety probouzely k životu spolu. Patnáct let jsem naše čtenáře oslovovala svými editorialy já, teď už je pět let píšeš ty. Přesto mám pocit, že toho o tobě moc nevědí. I já bych měla pár otázek…

Zpěvák Dan Bárta

Zpěvák Dan Bárta

Přesně před patnácti lety vznikla skupina (nebo projekt, vyberte si) Illustratosphere, o níž (ale i o jiném) jsem si povídal se zpěvákem Danem Bártou. A protože už jsme si povídali několikrát a známe se i trochu jako muzikanti, tradičně jsme si tykali.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

Dirigent Jakub Hrůša

Dirigent Jakub Hrůša

V polovině června byla Dvořákova síň Rudolfina svědkem významné události. Na pódiu zazněla KONCERTANTNÍ SYMFONIE Josepha Haydna a cyklus tří koncertních předeher Antonína Dvořáka PŘÍRODA, ŽIVOT A LÁSKA. „Jsem rád, že tento rozlučkový koncert nebyl nijak bombastický. Haydn je jakýsi návrat ke kořenům orchestru a Dvořák reprezentuje posun v jeho repertoáru za mého působení,“ říká dnes již bývalý šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia Jakub Hrůša.

Artur Mas: nezávislost pro Katalánsko, nebo smrt!

Pouhé dva dny po vítězných volbách obdržel premiér katalánské regionální vlády Artur Mas předvolání k soudu. Kvůli referendu o nezávislosti provincie na Španělsku, jež uspořádal před rokem, čelí obvinění z „občanské neposlušnosti“ a v případě, že by byl uznám vinným, hrozí mu ztráta volitelnosti. Mezi madridskou centrální vládou a tou jeho barcelonskou zuří v posledních letech nevyhlášená válka a tohle by pro Madrid byl vítaný – byť nepříliš čestný – způsob, jak se nebezpečného protivníka zbavit.

Česko je rozhádaná země. Nepřetéká mlékem a strdím, ale nesnášenlivostí.

Rozhádaná země. Země sporů. Země, kde se ujala nenávist. Tak teď vypadá Česko. Neustále stoupá napětí, jedni útočí na druhé. Lidé si nerozumějí a nechtějí rozumět, existují ostře protichůdné tábory, které si nadávají.

Co se děje… v New Yorku

V Morganově knihovně na dolním Manhattanu je ke zhlédnutí výstava ERNEST HEMINGWAY: MEZI DVĚMA VÁLKAMI, která obšírně a hluboce zkoumá autorova klíčová a formativní období. Mapuje Hemingwayovu účast v první světové válce, kdy byl v Itálii raněn coby člen Červeného kříže, přes pobyty v Paříži, Havaně a na floridském ostrově Key West po jeho reportáže z druhé světové války. K vidění jsou jeho rukopisy, například první dvě strany z románu SBOHEM, ARMÁDO, korespondence a řada osobních předmětů, včetně cestovního pasu.

Co se děje… v Londýně

O nechtěnou senzaci kolem výstavy čínského výtvarníka a disidenta Aj Wej-weje v Královské akademii se postaralo britské ministerstvo vnitra – neudělilo mu totiž pracovní vízum, aby mohl v Londýně uvést v polovině září svou výstavu. Na vině byl úřední šiml. Britům vadilo, že na žádosti neuvedl skutečnost, že byl v Číně odsouzen. Nakonec se ale ukázalo, že byl „jen“ stíhán a internován, ale nikdy pravomocně odsouzen. A šestiměsíční vízum dostal.

Co se děje… ve Vídni

Munchův Výkřik v Albertině! Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního podzimu mimořádnou výstavu tištěné grafiky slavného norského umělce Edvarda Muncha.

Co se děje… na Slovensku

Na třicet individuálních a kolektivních výstav renomovaných fotografů z celého světa si během listopadu budou moci prohlédnout návštěvníci bratislavských galerií a muzeí v rámci Měsíce fotografie. Hlavním tématem letošního ročníku, který na Slovensku proběhne již po pětadvacáté, bude DOMOV A NOMÁDI. Připravena je například výstava slavného francouzského fotografa Roberta Doisneaua nebo výstava THE BEST OF CZECH PRESS PHOTO, která představí na sto šedesát nejlepších děl českých a slovenských autorů z dvacetileté historie této soutěže. Měsíc fotografie pořádá Středoevropský dům fotografie jako součást Evropského měsíce fotografie, jenž probíhá také v dalších hlavních evropských městech (Paříž, Vídeň, Berlín, Moskva, Lucemburk, Budapešť a Lublaň).

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážené a milé, vážení a milí, čerstvá čtyřicátnice, herečka Jana Stryková vypráví o své cestě vzhůru až na prkna Národního divadla. Kromě toho se zmiňuje, jak ji propírá bulvár, ale zdá se, že si z toho příliš nedělá. Vyzpovídal ji Jan Kerbr a do tohoto čísla také ještě mladého herce Martina Donutila, který talent zřejmě zdědil po tatínkovi. Spolu hrají Amadea a Salieriho. V rozhovoru Marie Valtrové s jedním z našich nejvýznačnějších scénografů Janem Duškem zazní: „Můj tchán, překladatel a chartista Zdeněk Urbánek, se totiž stal rektorem a mně připadalo nemorální být nadále děkanem. Z jedné rodiny rektor a děkan?! To prostě nešlo.“ Velmi trefný příklad morálního usuzování.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, v březnu jsme oslavili dvacáté výročí vstupu naší republiky do Severoatlantické aliance a já jsem si ráda zavzpomínala, jak jsem přesně před dvaceti lety, kdy jsme se stali v Alianci čerstvými nováčky, mohla být hrdou součástí doprovodné skupiny prezidenta Václava Havla do Washingtonu na summit, který se konal k padesátému výročí NATO (23. – 25. dubna 1999). Na setkání členských zemí i oslavy výročí ale tenkrát vrhla stín válka v Kosovu, a tak se veškerá jednání a proslovy točily kolem ní. Malá oslava však přece jen nastala. Americký prezident Bill Clinton pozval na večeři do Bílého domu devatenáct nejvyšších představitelů členských států. Žlutá jídelna byla nádherně vyzdobena bílými orchidejemi, náš prezident Havel s manželkou Dagmar seděli mezi Billem Clintonem a francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem. Tehdy jsem navštívila Bílý dům poprvé a byl to nezapomenutelný zážitek. Později pak s Václavem Havlem ještě jednou, ale už za prezidenta George Bushe ml. Jsem vděčná za ty krásné vzpomínky, Alan Pajer má podobné. Na cestě do Washingtonu byl totiž oficiálním fotografem našeho prezidenta. Událost vstupu naší republiky do NATO připomíná svými fotografiemi a některými vybranými myšlenkami Václava Havla.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, když byl Martin Řezníček zpravodajem České televize ve Washingtonu, vždycky jsem měla radost, když jsem ho na obrazovce viděla. Noblesa, kultivovanost, zasvěcený projev. Zmocňoval se mě pocit hrdosti, že nás v Americe reprezentuje takováto osobnost. Nyní, po návratu do redakce zpravodajství České televize, jsme ho vyzpovídali, protože nás zajímalo, jak začínal v BBC, i to, jaká je jeho americká zkušenost. Taťána Kovaříková patří k předním českým návrhářkám. A patřila již před čtyřiadvaceti lety, protože nám ozdobila úplně první číslo Xantypy. Jakou cestu od té doby ušla, se dozvíte v rozhovoru s ní. Dokonce prozradila, že se brzy bude vdávat. Hádejte, kdo jí ušije svatební šaty? A ještě jedna hádanka. V redakci nás navštívil fotograf Alexandr Janovský a nechal nás nahlédnout do svého archivu. Takové bohatství jsme dlouho neviděli, a tak nás napadlo z několika snímků sestavit hádanku. Ta se bude pravidelně objevovat na stránkách Xantypy a vy, pokud uhodnete, jaké osobnosti na fotografiích jsou, od nás dostanete knižní dárek.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Michelle Obamová, sympatická předposlední první dáma Spojených států a v americké historii vůbec první první dáma tmavé pleti, sepsala svůj příběh a doplnila ho mnoha fotografiemi ze svého života. V USA se kniha okamžitě stala bestsellerem. U nás vyjde v březnu. Oslovili jsme překladatelku Michalu Markovou, vyzpovídali ji a ona nás do textu knihy nechala nahlédnout. Přinášíme tedy ochutnávku, lákadlo. Kromě několika zajímavých článků a rozhovorů, které uvádíme na obálce, bych ráda upozornila na hraběnku Karlu Mornstein-Zierotin, která se se vší zodpovědností a energií věnuje rodovému majetku, jenž jí byl navrácen neskutečně zdevastován komunisty, na rozhovor se špičkovým kardiochirurgem Ivem Skalským, který zachránil spoustu životů, právě tak jako Pavla Gomba, ale na jiném poli – jako ředitelka české sekce UNICEF.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, osmnáctého prosince 2011 bohužel odešel Václav Havel. Kdyby tu byl, hodně by se určitě divil, co z úst dokáže vypustit jiný prezident. Miloš Zeman v reakci na Babišovu kauzu Čapí hnízdo řekl 13. listopadu v televizi, že českým novinářům nevěří ani nos mezi očima! Nevěřila jsem vlastním uším. Zeman by možná nejraději média zakázal a profesi novinářů zrušil! Přitom v případě této kauzy investigativní novináři konali prokazatelně rychleji i šikovněji než orgány činné v trestním řízení. Podařilo se jim vypátrat Andreje Babiše mladšího, což kupodivu policie za dva roky nedokázala. A Babišovým Čapím hnízdem se už několik let zabývají politici, novináři i policie, vše se točí kolem jedné osoby, obviňovaného premiéra. Nepřipadá vám to směšné? Vlastně spíš smutné, protože tu srandu platíme my všichni ze svých daní a navíc s takovým premiérem v čele naše země vypadá velice nedůvěryhodně. Ale prezident je stále spokojený. Odstoupení Babiše z funkce premiéra do vyřešení případu žádá Senát a občané začínají být hodně naštvaní. Jsem zvědavá, jestli hojné demonstrace po celé republice ovlivní poslance a ti konečně něco rázného podniknou!

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, nedávno jsem viděla inscenaci Kočka v oregánu v Di­vadle Kalich, kde excelovali manželé Bára Hrzánová a Radek Holub. Byla to čistá radost. A tak jsem se po představení domluvila s Iljou Kučerou ml., naším občasným přispěvatelem, který byl z jejich výkonu nadšený stejně jako já, aby s oběma pro letní Xantypu udělal rozhovor. Nabídku přijal s radostí, právě tak jako Matěj Třešňák, který pak za pár dní Báru s Radkem a fenkou Pepinou fotil u Vltavy. Mimochodem, přestože byl krásný červnový den, voda byla po předešlých přívalových deštích pořádně zakalená. Potřetí v krátké době jsem se se sympatickou dvojicí potkala ve Viole, kde Bára křtila svoji knihu Vinnetou naší doby, sepsal ji s ní Richard Erml. Těch několik setkání ve mně probudilo vzpomínání…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, jen namátkově z poslední doby: požár v Holešovicích, umírají lidé v Palestině, údajným důvodem je přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, dva lidé poražení tramvají na náměstí I. P. Pavlova zemřeli, prezident obviňován z vlastizrady kvůli novičoku, vládne nám stále vláda bez důvěry… Kde jsou nějaké pozitivní zprávy? V Xantypě!

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/15

XANTYPA Číslo 11/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne