Režisér Petr Zelenka

Zákulisí je pravdivější než jeviště

 Na podzim vstoupil do našich kin nový český film ZTRACENI V MNICHOVĚ, který podle vlastního scénáře natočil režisér Petra Zelenka. Tato absurdní komedie o zákulisí natáčení a zpochybňování historických mýtů vznikla sedm let po autorově předcházejícím snímku KARAMAZOVI. Jeho hry TEREMIN a DABING STREET uvádí Dejvické divadlo, kde se v roce 2001 proslavil svým jevištním debutem PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ. S jedním z nejoriginálnějších českých filmařů a divadelníků jsme si povídali o zrodu jeho novinky, jejích překvapivých historických souvislostech i o autorových chystaných projektech. A také o Woodym Allenovi a Václavu Havlovi…

 Petr ZelenkaJak vznikl nápad na váš nový film? Konkrétně ten groteskní motiv s papouškem, který vyvolá v Praze politický skandál…
V únoru 2009 probíhala v Polsku distribuční premiéra našeho předchozího filmu KARAMAZOVI a já kvůli ní asi deset dní objížděl celé Polsko. Při besedách padaly otázky, co budu točit příště. A já byl tak troufalý, že jsem posluchačům svou lámanou polštinou začal vyprávět příběh, který mě napadl krátce před tou cestou. Byl o papouškovi, který patřil Édouardu Daladierovi – francouzskému premiérovi v dobách mnichovské dohody. Ten papoušek cituje jeho obdivné výroky vůči Hitlerovi a jeho urážlivé poznámky na adresu Čechů. Publikum mé vyprávění evidentně bavilo, čímž jsem si otestoval, že na tom nápadu snad něco bude.

Proč trvalo tak dlouho, než jste film ZTRACENI V MNICHOVĚ realizoval?
Původní scénář byl hodně komplikovaný a počítal s mezinárodní koprodukcí – buď s Francií, nebo s Německem. Jeho realizace byla finančně náročná. Měl jsem tam třeba scénu, kdy se v Praze objeví slavná francouzská herečka. Oslovil jsem kvůli tomu Juliette Binoche, která mě ale zdvořile odmítla. Ten projekt jsem chtěl původně natočit jako DVD, které by obsahovalo kus hraného filmu, film o filmu a různé bonusy, včetně skutečných i fiktivních komentářů. Měly tam být i krátké pornofilmy, protože ten chlápek, co přijede do Prahy učit papouška francouzsky, byl v původní verzi pornorežisér. Té složitosti a finanční náročnosti se ale producenti zalekli a nikdo to nechtěl dělat. Po mnoha letech a složitých peripetiích se můj scénář nakonec ocitl ve firmě Davida Ondříčka. Ten mi řekl, že když ho zjednoduším a snížíme náklady pod třicet milionů, tak do toho půjde.

Kdy jste uvěřil, že se film skutečně natočí?
Někdy koncem roku 2013, kdy se mnou David podepsal smlouvu a vyplatil mi zálohu za scénář. První klapka padla v červenci 2014.

Mezitím jste objevil stať MNICHOVSKÝ KOMPLEX od historika Jana Tesaře, která se stala jedním z klíčových motivů. Čím vás oslovila?
Tesařova studie převrací naruby dosavadní pohled historiků na takzvaný mnichovský diktát. Polemizuje s mýtem, že jsme se na podzim roku 1938 měli vojensky bránit. Ukazuje, že armáda i dopravní infrastruktura byly absolutně zanedbané. Zakořeněné tvrzení, že jsme se jako národ chtěli bránit a nebylo nám to umožněno, se odhaluje jako absurdní. Ta stať poukazuje na fakt, že na mnichovské schůzce se dojednávaly pouze technické detaily odstoupení našich Sudet tehdejšímu Německu. O týden dřív, 21. září, totiž československá vláda přijala francouzsko-britské ultimátum a zavázala se předat Říši území s většinou německého obyvatelstva. Jenže národ si tohoto rozhodnutí, které nebylo schváleno parlamentem, a bylo tudíž protiústavní, prostě nevšiml. A následující mobilizace – vyhlášená novou úřednickou vládou – už byla jen jakýmsi divadlem na uchlácholení veřejného mínění. Tesař dokládá i fakt, že prezident Beneš tehdy dosáhl pozoruhodného diplomatického vítězství. Počítal s tím, že Německo válku prohraje. A Československo se mu podařilo vmanévrovat do role jeho oběti. Naši zemi uchránil před zničením a obrovskými lidskými ztrátami. Zároveň si otevřel cestu k poválečné revizi našich hranic v jejich předmnichovské podobě, včetně Sudet. Jenže bohužel nemohl počítat s tím, že jeho prozíravé jednání založí ten obludný poraženecký komplex, vyjádřený zprofanovanou floskulí „o nás bez nás“. Toto zhoubné trauma pak vyplulo na povrch hlavně v osmačtyřicátém a v osmašedesátém a stalo se výmluvou tehdejších selhání.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné Xantypě...

Jan Foll

XANTYPA 1/16 - výběr z článků

Japonské inspirace Ivany Follové

Japonské inspirace Ivany Follové

 Autorská přehlídka přední české návrhářky Ivany Follové proběhla v prosinci 2015 na Vltavě v unikátních prostorách lodě Cargo Gallery (zvané Loď plná umění), kotvící u náplavky poblíž pražského Palackého mostu.

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

 Spojení tří výjimečných osobností populární hudby – Richarda Millera, Michala Horáčka a Michala Pavlíčka – přineslo (pro mě) vcelku očekávaný výsledek. Jejich album SOCIÁLNÍ SÍŤ je skvělé. Známe se všichni od osmdesátých let, navíc jsem s Michalem Horáčkem vytvořil, pokud se nepletu, pět písní.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Bálová sezona

Bálová sezona

Baroko bylo epochou silně katolickou a výrazně tvořivou, o čemž svědčí honosné stavby a sochy vytesané z kamene. Tak jako každá doba, i ono bylo scénou politických intrik, boje o moc, dějištěm válek a navíc působení inkvizice. Lidé umírali v nesmyslných válkách i v plamenech na hranicích. Každé zrcadlo má však dvě strany. Stejně jako dnes, i v období baroka holdovali lidé zábavě, aby zapomněli na všemožné starosti.

Newyorská muzea

Newyorská muzea

 „Avantgardní hnutí v Evropě, ať už to byli fauvisté, kubisté nebo Bauhaus, byla iniciována a rozvíjena samotnými umělci. V Evropě bylo něco takového jasné jak facka… možná je v pozdější fázi podpořili někteří odvážnější podnikatelé – ať už z důvodů politických, z kulturního sentimentu nebo proto, aby byli dostatečně šik a nevypadali jako měšťáci. Jenom v Americe se to všechno stalo obráceně. Tam představili avantgardní umění a architekturu byznysmeni – a právě oni pak nesli standartu hrdě dál a podněcovali pokračovatele. Muzeum moderního umění nebylo duchovní dítě žádných socialistů nebo vizionářských bohémů, ale bylo založeno v obývacím pokoji Johna D. Rockefellera mladšího…“

Fenomén Frank Zappa

Fenomén Frank Zappa

Frank Zappa, jehož 75. výročí narození jsme si připomněli na konci prosince, patří bezesporu k největším experimentátorům v dějinách rockové hudby. Ale z našeho českého, resp. československého hlediska jeho osobnost nemusíme zdaleka zužovat pouze na jeho působení v oblasti hudby. Jen s malou nadsázkou si ho můžeme i svým způsobem přivlastnit, protože se u nás stal v období tzv. normalizace symbolem svobody v nesvobodě (např. skupina The Plastic People of the Universe se ke svému názvu inspirovala jednou jeho písní) a po sametové revoluci naopak zase symbolem nabyté svobody i díky tomu, že prezident Václav Havel byl jeho dlouholetým fanouškem.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Pařížské atentáty zanesly bojiště džihádistů až do Evropy

 Večer 13. listopadu současně na několika místech Paříže začali po zuby ozbrojení útočníci hlava nehlava kosit hosty předzahrádek restaurací, jakož i návštěvníky jednoho rockového koncertu. Takřka ve stejnou chvíli se před branami stadionu, kde mezi diváky mezinárodního fotbalového zápasu seděl i prezident François Hollande a další francouzští politici, odpálili tři sebevražední atentátníci. Sérií teroristických útoků v režii tzv. Islámského státu, jež si vyžádaly 130 lidských obětí, se bitevní pole džihádistů z vyprahlých oblastí Středního východu rozšířilo na starý kontinent.

Krvavá Paříž, ukradené výročí sametové revoluce a plody strachu

Urychlovač času? Nezapnul ho někde někdo? Začíná být opravdu náročné se v našem světě vyznat. Není divu, že se lidé utíkají k jednoduchým řešením. Jedno se nabízí: uzavřít se do sebe před nebezpečným světem. Jako děti, když se bojí, zakryjí si oči i uši, nic nechtějí vidět a slyšet. Jenomže jakmile se uzavřeme, automaticky věci svěříme do rukou těm, kteří milují jednoduchá řešení. Což je veliké riziko.
Hlavní události uplynulého měsíce? Teroristické útoky v Paříži a jejich následky. Ještě větší nedůvěra k uprchlíkům. Evropská unie se kymácí. Jakmile je zle, hned se objeví tendence ten obří celek zmenšit, zbavit se balastu (staré země EU). A naopak, odtáhnout se od toho rizikového multi-kulti společenství, nepéct s nimi (postbolševické země). Přitom je to naopak, každý ví, že v době ohrožení máme táhnout za jeden provaz.
Hlavní dění doma? Miloš Zeman s Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, opanovali výročí 17. listopadu. Ale to je jen slogan. Podstatou je, že se Zeman spojil s extrémisty, stál s nimi na jednom pódiu, což byla viditelná demonstrace. A právě na den svobody. Ostře se pak vůči němu vymezil premiér Sobotka (ČSSD). Proč? Nechce, abychom vypadli z Unie. Ke xenofobnímu Zemanovi se naopak naplno přihlásil Andrej Babiš (ANO).

Co se děje… v New Yorku

 Do Metropolitní opery se po pěti letech vrátil jihoafrický umělec William Kentridge, který zde v roce 2010 ohromil svým debutem Šostakovičovy opery NOS inspirované Gogolovou povídkou. Jeho režijní pojetí inscenace, jejíž součástí byly projekce a animované kresby, přinesla obecenstvu závan svěžího vzduchu, vítaného ve světě konzervativních produkcí. Kentridge nyní přichází s nastudováním opery Albana Berga LULU o osudové ženě, která je předmětem touhy všech mužů a skončí jako prostitutka.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/16

XANTYPA Číslo 1/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne