Newyorská muzea

Kmotry moderního umění

 „Avantgardní hnutí v Evropě, ať už to byli fauvisté, kubisté nebo Bauhaus, byla iniciována a rozvíjena samotnými umělci. V Evropě bylo něco takového jasné jak facka… možná je v pozdější fázi podpořili někteří odvážnější podnikatelé – ať už z důvodů politických, z kulturního sentimentu nebo proto, aby byli dostatečně šik a nevypadali jako měšťáci. Jenom v Americe se to všechno stalo obráceně. Tam představili avantgardní umění a architekturu byznysmeni – a právě oni pak nesli standartu hrdě dál a podněcovali pokračovatele. Muzeum moderního umění nebylo duchovní dítě žádných socialistů nebo vizionářských bohémů, ale bylo založeno v obývacím pokoji Johna D. Rockefellera mladšího…“

NY Muzea
Tato výstižná poznámka pochází z knihy populárního amerického uměleckého kritika Toma Wolfa OD BAUHAUSU K NAŠEMU DOMU. Ovšem v dané souvislosti je důležitý ještě jeden malý detail: tím hybatelem při založení Muzea moderního umění, nebo krátce MOMA, nebyl velký ropný magnát, nýbrž jeho manželka Abby Aldrich Rockeffelerová. Se svými dvěma přítelkyněmi, sběratelkami moderního (myšleno tehdy evropského) umění Lillií P. Blissovou a Mary Quinn Sullivanovou, léta sledovala vzrušující události na pařížské a londýnské výtvarné scéně a ve zmíněném obýváku se dámy v roce 1929 rozhodly přenést tento nový převratný svět umění do svého přímého sousedství. Nejslavnější muzeum moderního umění mělo svůj zárodek v podobě umělecké galerie přímo v Rockeffelerově bytě, který se tehdy nalézal na parcele, kde dnes stojí muzejní sochařská zahrada.
V této avantgardní době vzniká v New Yorku ještě jedna věhlasná instituce zabývající se moderním výtvarným uměním, a tím je muzeum Whitney. Na rozdíl od Muzea moderního umění se od počátku zaměřovalo na domácí umělce, vždyť samotná jeho zakladatelka byla sice kráska z jedné z nejbohatších newyorských rodin, ale zároveň také významná americká sochařka Getrude Vanderbilt Whitneyová.
A do třetice k nejváženějším zařízením tohoto druhu ve městě, které nikdy nespí, patří Guggenheimovo muzeum. Solomon R. Guggenheim, původem Švýcar, obchodoval nejprve s mědí, později založil Yukon Gold Company, za jejíž zlaté výnosy nakupoval v abstraktní umění. Jeho mentorkou a asistentkou v tomto počínání byla německá šlechtična a známá malířka Hilla von Rebay, která se také v roce 1937 stala první ředitelkou Gugenheimova muzea.
Protože tři zmíněná muzea sehrála neodmyslitelnou roli v celkovém vývoji moderního umění, zvláště pak po válce, když se New York postupně přeměnil v jeho Mekku, je zjevné, že těchto několik žen opravdu stálo u kolébky. Tak tedy opět „za vším hledej ženu“!

Peníze na umění
Většina muzejních institucí ve Spojených státech nejsou příspěvkové organizace, jako je tomu u nás. Nejsou tedy financovány státem, ale musejí si na sebe vydělat, případně sehnat bohaté patrony, kteří do nich investitují a také jim darují své umělecké sbírky. Týká se to i staveb nových budov nebo rekonstrukcí, takže je někdy potřeba získat velké sumy peněz. Podílet se na vytváření kulturního zázemí a výtvarné scény tímto způsobem představuje velkou společenskou prestiž. Lidé, kteří sbírají a podporují umění, jsou často stejně uznávaní jako umělci samotní. Činnost filantropů ve Spojených Státech má dlouhou tradici, sahající do počátku 17. století. Myšlenka strávit čas přičiněním se v tak zvaných „good works“, dělat dobré skutky, věnovat peníze či majetek potřebným nebo vzdělávacím institucím přišla pravděpodobně s usedlíky z Anglie. Souvisela také nepochybně s reformním náboženským přesvědčením přistěhovalců. Doba rozmachu průmyslové revoluce, kdy se začaly shromažďovat obrovské majetky, dala vznik celé řadě společenských organizací, podpořených bohatými občany; z nich dodnes existují třeba Červený kříž, Scout nebo Armáda spásy.
První velké newyorské výtvarné muzeum – Metropolitní – vzniklo na půdě klubu Union League Club, který nejprve podporoval myšlenky unie v době občanské války, později zasahoval do nesčetných aktivit ve městě, mimo jiné i do výstavby Central Parku. Metropolitní muzeum bylo založeno v roce 1870 ještě jako čistě mužská záležitost, i když ženám bylo dovoleno se podílet na jeho činnosti už o deset let později. Ve dvacátých letech minulého století byla pak společnost vůči ženám ještě vstřícnější. Zvláště pro ty, jejichž hlavní starostí bylo vyplnit čas, se oáza umění otevřela jako velmi progresivní a zároveň smysluplná oblast jejich činnosti.
Abigail Aldrich Rockeffelerová byla na svou dobu velmi vzdělaná žena a sběratelství měla v krvi už díky svému otci, senátorovi Nelsonu W. Aldrichovi. Před sňatkem se synem jednoho z nejbohatších mužů americké historie cestovala po Evropě a poznávala kulturní scénu ve Francii, Angliii, Itálii i dalších zemích. Začala sbírat – kromě amerických výtvarníků – především francouzské malíře: Van Gogha, Degase, Cezanna, Picassa, Matisse.

Celý článek si přčtete v tištěné Xantypě...

text a foto Eva Heyd

XANTYPA 1/16 - výběr z článků

Japonské inspirace Ivany Follové

Japonské inspirace Ivany Follové

 Autorská přehlídka přední české návrhářky Ivany Follové proběhla v prosinci 2015 na Vltavě v unikátních prostorách lodě Cargo Gallery (zvané Loď plná umění), kotvící u náplavky poblíž pražského Palackého mostu.

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

 Spojení tří výjimečných osobností populární hudby – Richarda Millera, Michala Horáčka a Michala Pavlíčka – přineslo (pro mě) vcelku očekávaný výsledek. Jejich album SOCIÁLNÍ SÍŤ je skvělé. Známe se všichni od osmdesátých let, navíc jsem s Michalem Horáčkem vytvořil, pokud se nepletu, pět písní.

Režisér Petr Zelenka

Režisér Petr Zelenka

 Na podzim vstoupil do našich kin nový český film ZTRACENI V MNICHOVĚ, který podle vlastního scénáře natočil režisér Petra Zelenka. Tato absurdní komedie o zákulisí natáčení a zpochybňování historických mýtů vznikla sedm let po autorově předcházejícím snímku KARAMAZOVI. Jeho hry TEREMIN a DABING STREET uvádí Dejvické divadlo, kde se v roce 2001 proslavil svým jevištním debutem PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ. S jedním z nejoriginálnějších českých filmařů a divadelníků jsme si povídali o zrodu jeho novinky, jejích překvapivých historických souvislostech i o autorových chystaných projektech. A také o Woodym Allenovi a Václavu Havlovi…

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Bálová sezona

Bálová sezona

Baroko bylo epochou silně katolickou a výrazně tvořivou, o čemž svědčí honosné stavby a sochy vytesané z kamene. Tak jako každá doba, i ono bylo scénou politických intrik, boje o moc, dějištěm válek a navíc působení inkvizice. Lidé umírali v nesmyslných válkách i v plamenech na hranicích. Každé zrcadlo má však dvě strany. Stejně jako dnes, i v období baroka holdovali lidé zábavě, aby zapomněli na všemožné starosti.

Fenomén Frank Zappa

Fenomén Frank Zappa

Frank Zappa, jehož 75. výročí narození jsme si připomněli na konci prosince, patří bezesporu k největším experimentátorům v dějinách rockové hudby. Ale z našeho českého, resp. československého hlediska jeho osobnost nemusíme zdaleka zužovat pouze na jeho působení v oblasti hudby. Jen s malou nadsázkou si ho můžeme i svým způsobem přivlastnit, protože se u nás stal v období tzv. normalizace symbolem svobody v nesvobodě (např. skupina The Plastic People of the Universe se ke svému názvu inspirovala jednou jeho písní) a po sametové revoluci naopak zase symbolem nabyté svobody i díky tomu, že prezident Václav Havel byl jeho dlouholetým fanouškem.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Pařížské atentáty zanesly bojiště džihádistů až do Evropy

 Večer 13. listopadu současně na několika místech Paříže začali po zuby ozbrojení útočníci hlava nehlava kosit hosty předzahrádek restaurací, jakož i návštěvníky jednoho rockového koncertu. Takřka ve stejnou chvíli se před branami stadionu, kde mezi diváky mezinárodního fotbalového zápasu seděl i prezident François Hollande a další francouzští politici, odpálili tři sebevražední atentátníci. Sérií teroristických útoků v režii tzv. Islámského státu, jež si vyžádaly 130 lidských obětí, se bitevní pole džihádistů z vyprahlých oblastí Středního východu rozšířilo na starý kontinent.

Krvavá Paříž, ukradené výročí sametové revoluce a plody strachu

Urychlovač času? Nezapnul ho někde někdo? Začíná být opravdu náročné se v našem světě vyznat. Není divu, že se lidé utíkají k jednoduchým řešením. Jedno se nabízí: uzavřít se do sebe před nebezpečným světem. Jako děti, když se bojí, zakryjí si oči i uši, nic nechtějí vidět a slyšet. Jenomže jakmile se uzavřeme, automaticky věci svěříme do rukou těm, kteří milují jednoduchá řešení. Což je veliké riziko.
Hlavní události uplynulého měsíce? Teroristické útoky v Paříži a jejich následky. Ještě větší nedůvěra k uprchlíkům. Evropská unie se kymácí. Jakmile je zle, hned se objeví tendence ten obří celek zmenšit, zbavit se balastu (staré země EU). A naopak, odtáhnout se od toho rizikového multi-kulti společenství, nepéct s nimi (postbolševické země). Přitom je to naopak, každý ví, že v době ohrožení máme táhnout za jeden provaz.
Hlavní dění doma? Miloš Zeman s Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, opanovali výročí 17. listopadu. Ale to je jen slogan. Podstatou je, že se Zeman spojil s extrémisty, stál s nimi na jednom pódiu, což byla viditelná demonstrace. A právě na den svobody. Ostře se pak vůči němu vymezil premiér Sobotka (ČSSD). Proč? Nechce, abychom vypadli z Unie. Ke xenofobnímu Zemanovi se naopak naplno přihlásil Andrej Babiš (ANO).

Co se děje… v New Yorku

 Do Metropolitní opery se po pěti letech vrátil jihoafrický umělec William Kentridge, který zde v roce 2010 ohromil svým debutem Šostakovičovy opery NOS inspirované Gogolovou povídkou. Jeho režijní pojetí inscenace, jejíž součástí byly projekce a animované kresby, přinesla obecenstvu závan svěžího vzduchu, vítaného ve světě konzervativních produkcí. Kentridge nyní přichází s nastudováním opery Albana Berga LULU o osudové ženě, která je předmětem touhy všech mužů a skončí jako prostitutka.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/16

XANTYPA Číslo 1/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne