Pařížské atentáty zanesly bojiště džihádistů až do Evropy

 Večer 13. listopadu současně na několika místech Paříže začali po zuby ozbrojení útočníci hlava nehlava kosit hosty předzahrádek restaurací, jakož i návštěvníky jednoho rockového koncertu. Takřka ve stejnou chvíli se před branami stadionu, kde mezi diváky mezinárodního fotbalového zápasu seděl i prezident François Hollande a další francouzští politici, odpálili tři sebevražední atentátníci. Sérií teroristických útoků v režii tzv. Islámského státu, jež si vyžádaly 130 lidských obětí, se bitevní pole džihádistů z vyprahlých oblastí Středního východu rozšířilo na starý kontinent.

Válečná fronta zvaná Paříž
Teroristé, kteří vtrhli mezi diváky rockového koncertu v pařížském sálu Bataclan, křičeli: „Za všechno může Hollande! Přišli jsme pomstít své bratry, oběti francouzských náletů!“ Ihned nato spustili palbu… V tomto ohledu se nejnovější atentáty radikálně liší od lednových útoků na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo a košer prodejnu na okraji Paříže; zatímco tehdy islámští fanatici cílili na pečlivě vybrané skupiny obyvatel (karikaturisté a Židé), jejich novými terči se stali všichni Francouzi. Vlnu solidarity vůči konkrétním lidem (heslo „Je suis Charlie“) z loňského ledna tak vystřídalo cosi, co lze mnohem složitěji pojmenovat a nezřídka si i vzájemně protiřečí: zděšení, únava a stres střídané pocitem sounáležitosti a odhodláním nenechat se barbarskými akty zlomit…
Z Paříže, permanentně obležené turisty z celého světa, ze dne na den zmizeli všichni, kdo tu být nemuseli, a jedna z nejnavštěvovanějších evropských metropolí náhle skýtala obraz poklidného provinčního města, kde se u bran hlavních pamětihnodností netvoří fronty. Těžce zasaženi byli obchodníci, provozovatelé restaurací a hoteliéři.
V ulicích Paříže dnes hlídkují vojáci se samopaly, u vstupů do veřejných budov i větších obchodů jsou návštěvníci podrobováni osobní kontrole. Pařížané pocítili nad svými hlavami Damoklův meč, jaký znají už dlouho Izraelci a nejnověji i obyvatelé Bruselu, na jehož předměstí přebývala většina pařížských útočníků.
O atentátech spolu hovoří lidé na tržištích, v autobusech, na vlakových nástupištích a mnoho úst vyslovuje zlověstnou větu: Kdo ví, kdy to zas přijde… Mimochodem, ještě před atentáty Marc Trévidic, soudce specializovaný na terorismus, pronesl tato prorocká slova: „Nejtěžší dny teprve přijdou… Terorismus je licitace, snaha jít stále dál a zasáhnout bolestivěji… Nepředstavuji si ani na vteřinu, že by se člověk jako Abú Bakr al-Bagdádí a jeho armáda spokojili s vnějšími operacemi malého rozsahu. Určitě už vymýšlejí něco většího a cílí zejména na Francii.“

Rázné protiteroristické operace – pět minut po dvanácté?
V reakci na atentáty prezident Hollande neprodleně vyhlásil výjimečný stav a vzápětí se po celé zemi rozjely rozsáhlé protiteroristické akce. Pět dní po atentátech při jedné z razií policie při přestřelce na pařížském předměstí Saint-Denis zabila údajného hlavního organizátora útoků, osmadvacetiletého Belgičana marockého původu Abdelhamida Abaaouda.
Novináři deníku Le Figaro si pak položili otázku, zda vláda v uplynulých měsících ve svém protiteroristickém tažení něco nezanedbala, a přišli na to, že šéf sítě Abaaoud do poslední chvíle čile cestoval mezi Evropou a Sýrií, přestože jej belgický soud v červenci odsoudil v nepřítomnosti na dvacet let vězení za přípravu atentátů ve městě Verviers a byl na něj vydán mezinárodní zatykač.
Až do okamžiku, kdy jej při zásahu zabilo speciální policejní komando, si nerušeně žil i jeden ze střelců z pařížského sálu Bataclan, osmadvacetiletý Francouz alžírského původu Samy Amimour. Vyšetřovatelé přitom už v roce 2012 odhalili jeho plánovaný odjezd do Jemenu za tamními džihádisty, načež mu soud odebral doklady a umístil jej pod policejní dohled. V cestě do Sýrie v roce 2014, z níž se po roce vrátil jako perfektně vycvičený vrah, mu to nezabránilo. A když soudce Marc Trévidic před časem volal na komisařství, kde se měl Amimour pravidelně hlásil, dozvěděl se, že „střežený objekt“ o sobě už měsíc a půl nedal vědět a že to policii jaksi uniklo…
Reda Hame, muž, jehož ústy se tzv. Islámský stát přihlásil k atentátům a který je momentálně ve vazbě, prý chystal útok na jiný koncertní sál, a aby se vyhnul zadržení při návratu ze Středního východu, měl se dle instrukcí šéfa Abaaouda vrátit „přes Prahu“.
Zjevné mezery v antiteroristickém boji se pokouší Francie zacelit, jak se dá – už 19. listopadu prodloužil parlament takřka jednohlasně výjimečný stav o tři měsíce. Jediný, kdo na vší té hrůze zatím vydělal, je prezident Hollande. Vrší jeden státnický projev za druhým, vystupuje jako muž rázné akce a vyplácí se mu to: zatímco ještě včera byl francouzskou veřejností vnímán negativně, jeho hvězda už několik týdnů setrvale stoupá.

XANTYPA 1/16 - výběr z článků

Japonské inspirace Ivany Follové

Japonské inspirace Ivany Follové

 Autorská přehlídka přední české návrhářky Ivany Follové proběhla v prosinci 2015 na Vltavě v unikátních prostorách lodě Cargo Gallery (zvané Loď plná umění), kotvící u náplavky poblíž pražského Palackého mostu.

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

 Spojení tří výjimečných osobností populární hudby – Richarda Millera, Michala Horáčka a Michala Pavlíčka – přineslo (pro mě) vcelku očekávaný výsledek. Jejich album SOCIÁLNÍ SÍŤ je skvělé. Známe se všichni od osmdesátých let, navíc jsem s Michalem Horáčkem vytvořil, pokud se nepletu, pět písní.

Režisér Petr Zelenka

Režisér Petr Zelenka

 Na podzim vstoupil do našich kin nový český film ZTRACENI V MNICHOVĚ, který podle vlastního scénáře natočil režisér Petra Zelenka. Tato absurdní komedie o zákulisí natáčení a zpochybňování historických mýtů vznikla sedm let po autorově předcházejícím snímku KARAMAZOVI. Jeho hry TEREMIN a DABING STREET uvádí Dejvické divadlo, kde se v roce 2001 proslavil svým jevištním debutem PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ. S jedním z nejoriginálnějších českých filmařů a divadelníků jsme si povídali o zrodu jeho novinky, jejích překvapivých historických souvislostech i o autorových chystaných projektech. A také o Woodym Allenovi a Václavu Havlovi…

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Bálová sezona

Bálová sezona

Baroko bylo epochou silně katolickou a výrazně tvořivou, o čemž svědčí honosné stavby a sochy vytesané z kamene. Tak jako každá doba, i ono bylo scénou politických intrik, boje o moc, dějištěm válek a navíc působení inkvizice. Lidé umírali v nesmyslných válkách i v plamenech na hranicích. Každé zrcadlo má však dvě strany. Stejně jako dnes, i v období baroka holdovali lidé zábavě, aby zapomněli na všemožné starosti.

Newyorská muzea

Newyorská muzea

 „Avantgardní hnutí v Evropě, ať už to byli fauvisté, kubisté nebo Bauhaus, byla iniciována a rozvíjena samotnými umělci. V Evropě bylo něco takového jasné jak facka… možná je v pozdější fázi podpořili někteří odvážnější podnikatelé – ať už z důvodů politických, z kulturního sentimentu nebo proto, aby byli dostatečně šik a nevypadali jako měšťáci. Jenom v Americe se to všechno stalo obráceně. Tam představili avantgardní umění a architekturu byznysmeni – a právě oni pak nesli standartu hrdě dál a podněcovali pokračovatele. Muzeum moderního umění nebylo duchovní dítě žádných socialistů nebo vizionářských bohémů, ale bylo založeno v obývacím pokoji Johna D. Rockefellera mladšího…“

Fenomén Frank Zappa

Fenomén Frank Zappa

Frank Zappa, jehož 75. výročí narození jsme si připomněli na konci prosince, patří bezesporu k největším experimentátorům v dějinách rockové hudby. Ale z našeho českého, resp. československého hlediska jeho osobnost nemusíme zdaleka zužovat pouze na jeho působení v oblasti hudby. Jen s malou nadsázkou si ho můžeme i svým způsobem přivlastnit, protože se u nás stal v období tzv. normalizace symbolem svobody v nesvobodě (např. skupina The Plastic People of the Universe se ke svému názvu inspirovala jednou jeho písní) a po sametové revoluci naopak zase symbolem nabyté svobody i díky tomu, že prezident Václav Havel byl jeho dlouholetým fanouškem.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Krvavá Paříž, ukradené výročí sametové revoluce a plody strachu

Urychlovač času? Nezapnul ho někde někdo? Začíná být opravdu náročné se v našem světě vyznat. Není divu, že se lidé utíkají k jednoduchým řešením. Jedno se nabízí: uzavřít se do sebe před nebezpečným světem. Jako děti, když se bojí, zakryjí si oči i uši, nic nechtějí vidět a slyšet. Jenomže jakmile se uzavřeme, automaticky věci svěříme do rukou těm, kteří milují jednoduchá řešení. Což je veliké riziko.
Hlavní události uplynulého měsíce? Teroristické útoky v Paříži a jejich následky. Ještě větší nedůvěra k uprchlíkům. Evropská unie se kymácí. Jakmile je zle, hned se objeví tendence ten obří celek zmenšit, zbavit se balastu (staré země EU). A naopak, odtáhnout se od toho rizikového multi-kulti společenství, nepéct s nimi (postbolševické země). Přitom je to naopak, každý ví, že v době ohrožení máme táhnout za jeden provaz.
Hlavní dění doma? Miloš Zeman s Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, opanovali výročí 17. listopadu. Ale to je jen slogan. Podstatou je, že se Zeman spojil s extrémisty, stál s nimi na jednom pódiu, což byla viditelná demonstrace. A právě na den svobody. Ostře se pak vůči němu vymezil premiér Sobotka (ČSSD). Proč? Nechce, abychom vypadli z Unie. Ke xenofobnímu Zemanovi se naopak naplno přihlásil Andrej Babiš (ANO).

Co se děje… v New Yorku

 Do Metropolitní opery se po pěti letech vrátil jihoafrický umělec William Kentridge, který zde v roce 2010 ohromil svým debutem Šostakovičovy opery NOS inspirované Gogolovou povídkou. Jeho režijní pojetí inscenace, jejíž součástí byly projekce a animované kresby, přinesla obecenstvu závan svěžího vzduchu, vítaného ve světě konzervativních produkcí. Kentridge nyní přichází s nastudováním opery Albana Berga LULU o osudové ženě, která je předmětem touhy všech mužů a skončí jako prostitutka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/16

XANTYPA Číslo 1/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne