Co se děje… v Londýně

Španělská vévodkyně z Alby byla nejen pravnučkou anglického krále Jakuba II., ale také hlavní mecenáškou geniálního španělského malíře Franciska Goyi (1748–1824). Ani tahle aristokratická konexe však nepomohla kurátorům londýnské Národní galerie při přípravě podzimní výstavy GOYA: PORTRÉTY. Trvalo totiž celých deset let, než se podařilo vyjednat zápůjčky ze Španělska, a některé Goyovy obrazy (slavná NAHÁ MAJA) se do Londýna stejně nedostaly. Přesto kurátoři přivezli sedmdesát ze sto padesáti umělcových portrétů. „Přehlídka desetiletí představuje umělce, z jehož nebojácných portrétů je i po dvou stech letech zřejmé, jak vědomě riskoval,“ jásal Daily Telegraph. V Sunday Times pak Waldemar Janusczak vysvětlil, v čem riziko spočívalo: „Jednou z trvalých záhad španělského malířství zůstává, co přimělo španělskou královskou rodinu, aby ji Goya zpodobnil pro historii. Zvěčnil ji v nejnelichotivější podobě, jakou kánon královského portrétování kdy vůbec zaznamenal.“

 Manažerský risk provázel i nový počin momentálně neúspěšnější ostrovní zpěvačky Adele Laurie Blue Adkinsové (27 let). Své třetí album s názvem 25 (ani hitový singl HELLO) totiž neuvolnila pro digitální distribuční platformy iTunes nebo Spotify. Přesto trhala na obou stranách Atlantiku rekordy: zatímco v Británii se prodalo během nevídaně krátké doby milion kopií, ve Spojených státech si v prvním týdnu koupilo novinku této zpěvačky téměř tři a půl milionu lidí. Anglická kritika je však o kvalitě novinky přesvědčena v menší míře: „Všechny písně přicházejí v překrásném podání, ale něco jim chybí,“ píše Guardian a dodává: „Syrového citového ostří, kterým vyniklo (předešlé album) 21, se tu tentokrát pozoruhodně nedostává.“

Přední britský historik a profesor na Oxfordské univerzitě Robert Service neprozradil, kdy či jak objevil deník a zápisky jednoho z osobních tajemníků bývalého sovětského ministra zahraničí Eduarda Ševardnadzeho. Staly se mu inspirací pro šestisetstránkový KONEC STUDENÉ VÁLKY 1985–1991. „Zdá se, že se navzájem měli docela rádi a dělali co mohli, aby k sobě našli cestu,“ říká Service o kvartetu Reagan, Gorbačov, Ševardnadze a Schultz (americký ministr zahraničí). Timesy se shodují s autorem, že velkou měrou k tomu přispěl kdysi podceňovaný americký prezident Ronald Reagan. „Měl zájem o rozhovory s Moskvou, ale jen na bázi vzájemné reciprocity. Kreml za nepřijatelné chování tehdy platil, Amerika na ně odpovídala modernizací obrany. A naopak povzbuzovala liberalizaci ve východní Evropě. Tak vypadala strategická vize, která byla účinná. Všimněte si toho rozdílu, prezidente Obamo.“

K téměř půl milionu internetových fanoušků českého sitcomu KANCELÁŘ BLANÍK, přibylo dalších pár stovek diváků v Londýně, když dramaturgie už devatenáctého Festivalu českého filmu přivezla do Regent Street Cinema nejen tucet jeho epizod, ale také Tondu Blaníka v podání herce Marka Daniela a scenáristu Marka Neuberta. A klobouk dolů před anglickými titulky k téměř výhradně idiomatickým dialogům, navíc ukotvených v jadrné češtině. O jejich překlad se (na jedničku s hvězdičkou) postarali v rámci svého kursu studenti bohemistiky na univerzitě v Bristolu. Protipól současné politické satiře vytvořily v programu profilové filmy českého režiséra a scenáristy Vojtěcha Jasného, včetně kdysi trezorového titulu VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, který téměř vyprodal nejstarší londýnský kinosál v těsném sousedství BBC.

Ivan Kytka

XANTYPA 1/16 - výběr z článků

Japonské inspirace Ivany Follové

Japonské inspirace Ivany Follové

 Autorská přehlídka přední české návrhářky Ivany Follové proběhla v prosinci 2015 na Vltavě v unikátních prostorách lodě Cargo Gallery (zvané Loď plná umění), kotvící u náplavky poblíž pražského Palackého mostu.

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

Richard Müller, Michal Horáček a Michal Pavlíček

 Spojení tří výjimečných osobností populární hudby – Richarda Millera, Michala Horáčka a Michala Pavlíčka – přineslo (pro mě) vcelku očekávaný výsledek. Jejich album SOCIÁLNÍ SÍŤ je skvělé. Známe se všichni od osmdesátých let, navíc jsem s Michalem Horáčkem vytvořil, pokud se nepletu, pět písní.

Režisér Petr Zelenka

Režisér Petr Zelenka

 Na podzim vstoupil do našich kin nový český film ZTRACENI V MNICHOVĚ, který podle vlastního scénáře natočil režisér Petra Zelenka. Tato absurdní komedie o zákulisí natáčení a zpochybňování historických mýtů vznikla sedm let po autorově předcházejícím snímku KARAMAZOVI. Jeho hry TEREMIN a DABING STREET uvádí Dejvické divadlo, kde se v roce 2001 proslavil svým jevištním debutem PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ. S jedním z nejoriginálnějších českých filmařů a divadelníků jsme si povídali o zrodu jeho novinky, jejích překvapivých historických souvislostech i o autorových chystaných projektech. A také o Woodym Allenovi a Václavu Havlovi…

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Bálová sezona

Bálová sezona

Baroko bylo epochou silně katolickou a výrazně tvořivou, o čemž svědčí honosné stavby a sochy vytesané z kamene. Tak jako každá doba, i ono bylo scénou politických intrik, boje o moc, dějištěm válek a navíc působení inkvizice. Lidé umírali v nesmyslných válkách i v plamenech na hranicích. Každé zrcadlo má však dvě strany. Stejně jako dnes, i v období baroka holdovali lidé zábavě, aby zapomněli na všemožné starosti.

Newyorská muzea

Newyorská muzea

 „Avantgardní hnutí v Evropě, ať už to byli fauvisté, kubisté nebo Bauhaus, byla iniciována a rozvíjena samotnými umělci. V Evropě bylo něco takového jasné jak facka… možná je v pozdější fázi podpořili někteří odvážnější podnikatelé – ať už z důvodů politických, z kulturního sentimentu nebo proto, aby byli dostatečně šik a nevypadali jako měšťáci. Jenom v Americe se to všechno stalo obráceně. Tam představili avantgardní umění a architekturu byznysmeni – a právě oni pak nesli standartu hrdě dál a podněcovali pokračovatele. Muzeum moderního umění nebylo duchovní dítě žádných socialistů nebo vizionářských bohémů, ale bylo založeno v obývacím pokoji Johna D. Rockefellera mladšího…“

Fenomén Frank Zappa

Fenomén Frank Zappa

Frank Zappa, jehož 75. výročí narození jsme si připomněli na konci prosince, patří bezesporu k největším experimentátorům v dějinách rockové hudby. Ale z našeho českého, resp. československého hlediska jeho osobnost nemusíme zdaleka zužovat pouze na jeho působení v oblasti hudby. Jen s malou nadsázkou si ho můžeme i svým způsobem přivlastnit, protože se u nás stal v období tzv. normalizace symbolem svobody v nesvobodě (např. skupina The Plastic People of the Universe se ke svému názvu inspirovala jednou jeho písní) a po sametové revoluci naopak zase symbolem nabyté svobody i díky tomu, že prezident Václav Havel byl jeho dlouholetým fanouškem.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Pařížské atentáty zanesly bojiště džihádistů až do Evropy

 Večer 13. listopadu současně na několika místech Paříže začali po zuby ozbrojení útočníci hlava nehlava kosit hosty předzahrádek restaurací, jakož i návštěvníky jednoho rockového koncertu. Takřka ve stejnou chvíli se před branami stadionu, kde mezi diváky mezinárodního fotbalového zápasu seděl i prezident François Hollande a další francouzští politici, odpálili tři sebevražední atentátníci. Sérií teroristických útoků v režii tzv. Islámského státu, jež si vyžádaly 130 lidských obětí, se bitevní pole džihádistů z vyprahlých oblastí Středního východu rozšířilo na starý kontinent.

Krvavá Paříž, ukradené výročí sametové revoluce a plody strachu

Urychlovač času? Nezapnul ho někde někdo? Začíná být opravdu náročné se v našem světě vyznat. Není divu, že se lidé utíkají k jednoduchým řešením. Jedno se nabízí: uzavřít se do sebe před nebezpečným světem. Jako děti, když se bojí, zakryjí si oči i uši, nic nechtějí vidět a slyšet. Jenomže jakmile se uzavřeme, automaticky věci svěříme do rukou těm, kteří milují jednoduchá řešení. Což je veliké riziko.
Hlavní události uplynulého měsíce? Teroristické útoky v Paříži a jejich následky. Ještě větší nedůvěra k uprchlíkům. Evropská unie se kymácí. Jakmile je zle, hned se objeví tendence ten obří celek zmenšit, zbavit se balastu (staré země EU). A naopak, odtáhnout se od toho rizikového multi-kulti společenství, nepéct s nimi (postbolševické země). Přitom je to naopak, každý ví, že v době ohrožení máme táhnout za jeden provaz.
Hlavní dění doma? Miloš Zeman s Martinem Konvičkou, šéfem Bloku proti islámu, opanovali výročí 17. listopadu. Ale to je jen slogan. Podstatou je, že se Zeman spojil s extrémisty, stál s nimi na jednom pódiu, což byla viditelná demonstrace. A právě na den svobody. Ostře se pak vůči němu vymezil premiér Sobotka (ČSSD). Proč? Nechce, abychom vypadli z Unie. Ke xenofobnímu Zemanovi se naopak naplno přihlásil Andrej Babiš (ANO).

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/16

XANTYPA Číslo 1/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne