Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

cci31082016jpg.jpg
První exulantské foto: Pavel a Rut s dětmi Rachel a Davidem, zima 1967

 

PAVEL

O některých lidech se dá říci, že prožili hned několik životů, Pavel mezi ně patří. Narodil se v roce 1929 v Praze a měl to štěstí, že jako dítě židovských rodičů přežil Terezín, Osvětim a Buchenwald (1942–1945). Zatímco celá jeho rodina v nacistických koncentračních táborech zahynula, on se vrátil domů. Domů?

Když jsem vystoupil 20. května 1945 večer na Václavském náměstí z autobusu Červeného kříže, který vezl domů vězně z Buchenwaldu, neměl jsem kam jít. Na některé čekali příbuzní a známí, na mne nikdo.

 undefinedjpg5.jpg

A protože jsem se v Praze narodil a vyznal se, napadlo mě, že by se dalo přespat na Wilsonově nádraží, a tak jsem tam šel. Bylo tam strašně moc lidí, všelijakých uprchlíků ze všech koutů Evropy, a všechny lavičky, schody a parapety byly obsazené. Ale i tak jsem si našel místo, kde se dalo spát: byla to osobní váha, jejíž stupátko mi posloužilo za polštář. Jak to dnes vidím, nejdůležitější bylo nepropadnout beznaději, rozhodnout se dál žít a pokusit se neštěstí, které mne postihlo, překonat. Bylo zřejmé, že to jednoduché nebude. Ale právě, že v těch patnácti a půl, kolik mi přesně bylo, má člověk víc naděje než rozumu. A taky po těch zkušenostech, které jsem měl – byla to skoro tři léta neuvěřitelného strádání, hladu, otrocké práce, boje o život – se nezdála budoucnost tak hrozná, jak se mohla zdát lidem, kteří něco takového neprožili. Brzo po svém návratu domů jsem se dověděl, že existuje blízko Prahy místo, kde se o děti a mladé lidi, jako jsem já, kdosi stará. A to byl Štiřín. Jeden ze zámků, jež dostal od úřadů k dispozici křesťanský pedagog a tehdejší ředitel Miličova domu v Praze Přemysl Pitter. Podařilo se mi se tam dostat a strávit tam několik týdnů. Sešel jsem se zde s některými kamarády, které jsem znal buď už z Prahy nebo z Terezína, Osvětimi či Buchenwaldu. Mimochodem, existuje jakási studie Terezínské iniciativy, ze které vyplývá, že z patnácti tisíc dětí mého věku, které prošly terezínským ghettem, se jich vrátilo asi sto padesát. Čili jedno ze sta! Jedním z nich jsem byl i já, s čímž není snadné žít.

cesky-krumlov2016_novyjpg.jpg
Rachel s dcerami Helenou, Fanny a Amelií v Českém Krumlově

 

Proč právě já? No, a ten Štiřín, to byl pro nás zázrak. Normální postele s povlečenými přikrývkami, pravidelné jídlo, dobří lidé, kteří se o nás starali, a lékařská péče. Právě to poslední se pro mne ukázalo jako důležité. Ani ne po týdnu jsem totiž dostal na Štiříně zápal plic s vysokými teplotami. Ale nemoc jsem překonal a uzdravil se. A navíc jsem se tam seznámil s ohromným člověkem a lékařem, doktorem Voglem, a s pozdějším věhlasným historikem a filosofem H. G. Adlerem, který byl jedním z prvních odborníků, jemuž jsem dal číst své verše. Tehdy, na Štiříně, byl pro mne Přemysl Pitter především moudrým učitelem, který budil důvěru, měl pro každého pochopení a mluvil s dětmi jako rovný s rovným. Byl věřící křesťan, znamenitý vypravěč, uměl s dětmi zpívat a bavit se. Na Štiříně jsem ho vzhledem ke své nemoci blíže poznat nemohl. K tomu došlo až o dvacet let později… v rozhlasu Svobodná Evropa v Mnichově, kde jsem se stal po své emigraci redaktorem. Ještě než mě v RFE přijali, dozvěděl jsem se od Tomáše Fantla, jehož maminka se po Štiříně stala mou poručnicí, že tam Přemysl Pitter působí. Dal mi jeho švýcarskou adresu a poradil mi, abych mu napsal. Přemysl se na mne už nepamatoval, ale poslal mi fotografii několika dětí ze Štiřína s otazníkem nad jedním z nich a s dotazem, nejsem-li to já. A přiložena byla navíc německá bankovka, prý „do začátku“.

xantypa-486x90jpg23jpg10.jpg

Ne, nebyl jsem to já, ale i tak mě to jaksepatří dojalo. K Přemyslu Pittrovi se po celý život vracím a věnoval jsem mu dvě knihy. Tou první je Pittrova biografie MŮJ ŽIVOT NEPATŘÍ MNĚ (1995), která vznikla při příležitosti 100. výročí jeho narození, jež bylo organizací UNESCO prohlášeno za kulturní výročí roku. Druhá kniha je soubor dramatických výpovědí „jeho dětí“, včetně mé, kterou jsem napsal na popud Pittrovy švýcarsko-české nadace a nazval ji KOLIK NADĚJE MÁ SMRT. Pod názvem ZÁMKY NADĚJE (2001) vyšla v Izraeli a dvakrát v Německu (2001, 2016). Druhé české vydání jsme obdařili týmž titulem. V československém vysílání Svobodné Evropy jsem byl redaktorem od 1. 1. 1968 do května 1990, čili 22 let. Byl jsem členem týmu padesátiminutového rozhlasového magazínu, který byl uváděn pod různými názvy – Panoráma, Kompas nebo Svět, vždy s číslovkou roku, kdy byl vysílán. V poště Svobodné Evropy jsem brzy po okupaci Československa v říjnu 1968 objevil rukopis básnické skladby RUCE GOLIÁŠOVY: jako její autor byl uveden zjevný pseudonym Jan David. Po převratu 1990 jsem báseň, jejíž autor se po mnoha výzvách nepřihlásil, vydal v Praze jako knížku. Načež se mi ozval její tvůrce, režisér a básník Miloš Horanský, který ji objevil v knihkupectví a zjistil, že je to jeho dílo, které dal příbuznému před jeho emigrací na Západ a ten je, aniž by o tom jeho autor věděl, poslal do Svobodné Evropy. Verše pak vyšly v mém překladu do němčiny (2008) s úvodní esejí BÁSEŇ HLEDÁ A NALÉZÁ SVÉHO AUTORA a s ilustracemi mé ženy Rut.

dsci0416jpg.jpg
Manželé Kohnovi na výstavě v Pasově

 

Jak na emigraci vzpomíná Pavlova žena Rut, která příští rok dovrší k překvapivé svěžesti osmdesátku? Čím jí je rodina dnes? "Považuji za velice hezké společně zestárnout a mít ještě sílu na to žít život podle vlastních představ, což nebylo vždycky možné." A jak vnímala emigraci pětiletá Rachel, dnes matka tří dcer? A tříletý David, dnes otec dvou synů a dvou dcer?

Celý článek, tedy vzpomínky dynastie Kohnových, si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 10. 2016.

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a propředplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Marie Valtrová, foto rodinný archiv Kohnových

XANTYPA 11/16 - výběr z článků

Herec Vladimír Polívka

Herec Vladimír Polívka

S Vladimírem Polívkou a jeho psem jsem strávila velmi příjemné odpoledne v jedné pražské kavárně. Naše povídání bylo košaté, a i když veselé, vlastně dost vážné; ne nadarmo se o něm říká, že hodně přemýšlí. Na plátně na sebe poprvé upozornil jako Adam ve filmu MÍSTA, jeho doménou je ale divadlo, kde má za sebou již řadu úspěchů. Letos vzbudil pozornost jako nezvalovský rytíř de Grieux v Národním divadle a čekají ho další pozoruhodné role na předních českých scénách. Je mu 27 let, je milý, skromný a pilný a já mu, stejně jako početné řady jeho fanynek, držím palce.

Architekt Martin Rajniš

Architekt Martin Rajniš

S Martinem Rajnišem jsem se seznámila v českém pavilonu na světové výstavě v Montrealu – on byl architekt, já mladičká hosteska. Uplynulo víc než třicet let a my jsme se potkali znovu – on je renomovaný architekt a já ho zpovídám. Pořád je to ale ten bezprostřední veselý kluk, který rád provokuje břitkými příměry, přitom ale zpaměti recituje Edisona.

Spisovatel Ivan Kraus: Mohl bych napsat příručku Jak prchat

Spisovatel Ivan Kraus: Mohl bych napsat příručku Jak prchat

Dnes úspěšný spisovatel, humorista, herec a loutkoherec Ivan Kraus se narodil těsně před válkou. Během ní byl jeho tatínek deportován do Osvětimi. Když se vrátil, postaral se mu o další čtyři sourozence: Elišku, Michaela, Jana a Kateřinu. S Ivanem a jeho manželkou Naďou, kteří od roku 1968 žijí v cizině, jsem si povídal ve fejetonistově rodné Praze.

Herečka Emily Watsonová

Herečka Emily Watsonová

Její kariéru odstartoval kontroverzní dánský filmař Lars von Trier. V jeho mistrovském díle PROLOMIT VLNY (1996) ztvárnila Emily Watsonová důvěřivou Bess, která obětuje vlastní život pro zmrzačeného partnera. Toto biblické podobenství, jež patří k nejdůležitějším dílům novodobé kinematografie, vypráví o zdánlivě perverzní, ve skutečnosti však absolutně vstřícné formě lásky.

Reakce šéfredaktorky Xantypy na osočení Vladimíra Franze v Lidových novinách

Reakce šéfredaktorky Xantypy na osočení Vladimíra Franze v Lidových novinách

Vladimír Franz si v rozhovoru v Lidových novinách 21. 11. stěžuje, že od té doby, co podpořil kandidaturu Miloše Zemana pociťuje "vaporizaci" a že ani Xantypa mu neotiskla rozhovor, v němž rozebral operu Válka s Mloky. Toto je reakce šéfredaktorky Xantypy zaslaná redaktorovi Martinu Rychlíkovi, která bude v Lidovkách uveřejněna.

Spiritismus v Lucerně a její stavitel Vácslav Havel

Spiritismus v Lucerně a její stavitel Vácslav Havel

Pohled ze střechy Lucerny vrací pozorovatele do časů, kdy se nad utěšeným městem netyčily mrakodrapy. Palác stojí v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí na dně pražské kotliny a milosrdný obzor se dotkne nebe dříve, než by střechoplavce znepokojil pohled na vzcházející sklobetonovou setbu. Odtud Praze stále dominuje silueta Hradu, jako po staletí.

Tanečník Petr Zuska

Tanečník Petr Zuska

Tanečník, choreograf a umělecký šéf baletu Národního divadla Petr Zuska o posledních měsících své úspěšné kariéry, nových autorských projektech, které uvede v Brně a Praze, a o tom, jak se tančí na Beethovena.

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Sochař a výtvarník Petr Císařovský

Sochař a výtvarník Petr Císařovský

Pro někoho je umění jen lehkost bytí v čase, olejová šmouha na plátně noci či snaha o nesmrtelnost, pro jiného poctivá práce, při níž je důležité řemeslo, fortel a píle. Sochař a výtvarník Petr Císařovský je ten druhý případ. Vyučený umělecký kovář, který posléze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, vkládá do svého souboje se železem – které je jeho hlavní materií – dostatek vlastní fantazie a zároveň cit a pokoru k materiálu, který pod jeho rukama roste v umělecké dílo.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Lidé - výběr z článků

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Onkolog Jindřich Fínek

Onkolog Jindřich Fínek

S profesorem MUDr. Jindřichem Fínkem, přednostou plzeňské onkologie, bych se raději neseznámila. Svedla nás dohromady rakovina mého strýce. Po několikaměsíční známosti mi jako nejtrefnější hodnocení profesora připadá zvolání Ejhle člověk!

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Markéta Baňková

Markéta Baňková

V pátém ročníku literární ceny Česká kniha, jež se uděluje nejlepší české beletristické novince za uplynulý rok, zvítězila výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. Sedmičlenná odborná porota ocenila její román MALIČKOST s podtitulem ROMANCE Z ČASU GENETIKY, v němž se autorka zabývá biologií, emocemi a důležitostí příbuzenských vztahů.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/16

XANTYPA Číslo 11/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne