Režisér Jaromil Jireš

„Moc se uplatňovala fraškovitým způsobem, ale stále to byla totalitní moc“

Naposledy jsem s Jaromilem Jirešem (10. 12. 1935 – 24. 10. 2001) mluvil v létě roku 2000, když mi u něj doma řekli, že se po těžké autohavárii z podzimu roku 1999 konečně zotavuje a ať mu zavolám na mobil, který má v léčebně s sebou. Radostně jsem vymačkal číslo, ale když se ozval, jeho hlas jsem v první chvíli nepoznal: měl jsem pocit, jako by mluvil z jiného světa, kam je z toho našeho nesmírně daleko. Když mě poznal, neopomněl říci: „To jsi hodný, Honzo, že jsi zavolal…“

03-jires-pri-nataceni-zertu-foto-jan-kudelajpg.jpg
Při natáčení dramatu o marnosti pomsty Žert (1968). Brzo po premiéře v roce 1969 byl vstup do kin zakázán samotnému filmu.

 

Od Žertu k lidem z metra

Ta věta mi i teď, po letech, co vleklým následkům poranění mozku nakonec přece jenom podlehl, nejde z mysli. Byl to naopak on, koho jsem poznal jako nesmírně laskavého člověka, který se přes rozdíl věku celé jedné generace rychle stal mým kamarádem. A stačilo pár setkání, abych pochopil, že jeho zájem o druhé není nic předstíraného a že kromě slov je také vždycky ochoten ke konkrétnímu činu. Možná se to bude zdát divné, ale cítím v tom i vysvětlení jeho někdejšího členství v komunistické straně. Nikdy jsme o tom nemluvili, z režisérů české nové vlny šedesátých let byli ve straně tři, snad čtyři, a větší roli ten fakt, myslím, mezi nimi nehrál. Je pravda, že někteří o Jaromilovi občas trochu sarkasticky hovořili jako o jejich samozvaném ideologovi. On sám ale ještě po třiceti letech těžce nesl, jak kdysi straničtí ideologové postavili jeho prvotinu, lyrický příběh mladé milenecké a manželské dvojice KŘIK (1963) proti společensky kritickým filmům jeho kamarádů, aby tak rozbili jejich přátelské společenství. Také kvůli tomu natočil další hraný film až za pět let: vynikající adaptací Kunderova ŽERTU (1968) jako kdyby se tehdy chtěl vyrovnat i s vlastními iluzemi. Jenže zdá se mi, že jakýsi iracionální pocit viny v něm zůstal vězet už natrvalo a s normalizací se jen prohloubil. Už od šedesátých let se věnoval praktickému i teoretickému studiu totalitního filmového kýče, nacistického i komunistického, a pak občas točil filmy, které později sám označil za zbytečné. Například nesnesitelně „chápavou“ povídkovou trilogii LIDÉ Z METRA (1974), za niž si stejně na Barrandově vysloužil výtku, že „dělnického hrdinu zobrazil intelektuálsky“.

xantypa-486x90jpg25.jpg

Jirešovská dvojrole

V roce 1994 jsem ho v jednom rozhovoru požádal, aby srovnal dobu svých začátků v šedesátých letech s přítomností, a on mi řekl: „Svoboda sice tehdy scházela, ale nescházela naděje. Dnes je to naopak – máme svobodu, ale postrádáme naději a zvláště filmaři s tímhle pocitem zatím žít neumějí.“ I v něm samém přesáhla občas skepse únosnou míru: natočil citlivé a lidsky vnímavé filmy HELIMADOE (1993) a UČITEL TANCE (1994), sháněl v cizině finance pro domácí kinematografii, pomáhal kolegům, a zároveň podléhal depresím a pocitům vlastní nemohoucnosti. Když jsem ho v roce 1997 vyzval, aby mi do sborníčku pro Letní filmovou školu napsal, jak to bylo se vznikem ŽERTU, jako pendant ke známému textu Milana Kundery z roku 1990 MŮJ PŘÍTEL JIREŠ, přinesl mi text s názvem MŮJ PŘÍTEL KUNDERA na schůzku do Francouzské ulice, kam šel na pravidelnou návštěvu ke svému psychiatrovi…

Právě tam mi také řekl, že snad konečně dojde na jeho vysněný projekt, film Podivné lásky podle stejnojmenného románu Jiřího Muchy, že teď ale musel natáčení jiného filmu odložit, protože se na něj necítí. Až dodatečně jsem si uvědomil, že to byla DVOJROLE, kterou pak natočil v roce 1999 a ve které jako by si ve způsobu smrti jedné z ženských postav osudově předpověděl smrt vlastní.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

 

 

Jan Lukeš

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

Vzpomínání na Václava Havla

Vzpomínání na Václava Havla

Pátého října by bylo prezidentu Václavu Havlovi osmdesát let. Bohužel nás opustil již před pěti lety. Jeho vzor statečného jednání v období komunismu a celoživotní morální postoj od té doby české společnosti chybí. Velká část občanů si ale čím dál silněji uvědomuje odkaz Václava Havla.

Anketa 4. část  Český prezident

Anketa 4. část Český prezident

Jak si představujete svého prezidenta? A můžete být konkrétní, kdo by to měl být?

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Kultura - výběr z článků

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Nenechte si ujít komentované prohlídky na Novoměstské radnici

Nenechte si ujít komentované prohlídky na Novoměstské radnici

V minulém roce navštívilo Novoměstskou radnici více jak 190 000 lidí. Málokdo však ví, že v průběhu staletí se stala svědkem mnoha dějinných událostí. Komentované prohlídky, které pokračují i letos, tak návštěvníkům odkryjí její podivuhodný příběh.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2