Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

nova-sestavajpg.jpg
Slade II

 

 

Členové kapely pocházejí z Midlands, jedné z nejprůmyslovějších oblastí Anglie. Zdejším těžce pracujícím dělníkům, horníkům a hutníkům soubor přizpůsoboval svou image, ať už oblečením, tematikou svých písní či psanou i mluvenou nespisovností. Ale především svou hudbu, která tady byla vždy o poznání brutálnější než přece jen uhlazenější rock zbytku Anglie. Životní podmínky zdejší mládeže byly opravdu se vším všudy „hard & heavy“. Rovněž u nás si Slade získali davy fanoušků.

Vznik 

Slade vznikli fúzí členů dvou skupin. Tou první byli The Vendors, kde působil někdejší skautský bubeník Don Powell a sólový kytarista Dave Hill, který své hudební geny nejspíš zdědil po dědečkovi, akademicky vzdělaném hudebníkovi. Tou druhou kapelou byli Steve Brett & The Mavericks s kytaristou a druhým zpěvákem Noddy Holderem. The Vendors, kteří se zhlédli v mixu The Shadows a rhythm & blues, se koncem roku 1964 přejmenovávají na The ’N Betweens. Náhoda tomu chtěla, že se členové obou skupin sešli na trajektu, který plul do Německa. První kapela jela hrát do Frankfurtu, druhá měla zamířeno do Dortmundu. Powell s Hillem se hodlali po návratu domů od The ’N Betweens odtrhnout a místo blues se věnovat tvrdému rocku. Během plavby poprvé „hodili lano“ i Holderovi, který však ještě odolal. Zmínili se také, že mají zbrusu nového, úžasného basistu, jímž je teprve šestnáctiletý Jim Lea. Uspěl v konkursu mezi stovkou uchazečů. I Lea zdědil své hudební geny po dědečkovi, který hrával na housle po kabaretech a biografech. Zvukový film mu však živnost zničil. Jim po jeho vzoru začal již od osmi let cvičit na housle, což se mu později u Slade náramně hodilo.

 xantypa-486x90jpg19.jpg

Mezitím Holdera čím dál méně bavila role druhého zpěváka, a tak se budoucí Slade scházejí v roce 1966 ve druhé sestavě The ’N Betweens, jež se utužuje i společnými tajnými hudebními zkouškami. Jenže úspěch stále nepřicházel… Přesto byl závěr existence téhle skupiny famózní. Proběhl na Bahamách! Došlo k tomu mimořádnou shodou okolností. Jeden z jejich fanoušků se zde totiž stal provozovatelem hudebního klubu, a tak jim nabídl dvouměsíční angažmá. Když se muzikanti vrátili domů, změnili hudební agenturu, která je zastupovala. A než se stačili pořádně rozkoukat, nový agent Roger Allen jim zajistil možnost nahrávat u firmy Fontana Records. Kapela se mezitím přestěhovala ze své domoviny – Midlands do Londýna. Fontana nabídla The ’N Betweens vydání alba, avšak se dvěma zásadními podmínkami. Za prvé se jí vůbec nelíbil jejich název. Ten dosavadní – „Ti, co jsou mezi“ – měl koncem šedesátých let bisexuální až homosexuální kontext, což tehdy pro kariéru skupiny mohlo mít nepříznivé důsledky. Za druhé trvala na tom, aby měl soubor agenta z Londýna. Vůči Rogeru Allenovi to sice bylo tvrdé, ale pro budoucí Slade nastal jeden ze zásadních mezníků jejich kariéry. Na hudební scéně se objevila zbrusu nová formace Ambrose Slade. Muzikanty inspirovala jedna sekretářka z Fontany, která všechny své osobní věci pojmenovávala. Kabelka pro ni byla Ambrose a boty Slade… K setkání Slade s novým producentem Chasem Chandlerem došlo počátkem roku 1969 v londýnském nočním klubu Rasputin. Někdejší baskytarista legendárního souboru The Animals a rovněž objevitel Jimiho Hendrixe jasnozřivě rozpoznal hudební i komerční potenciál dosud nepříliš známé kapely a okamžitě se pustil do práce. Nejdřív skupině zkrátil název na prosté Slade. Vnucený punc jakési skinheadské kapely z proletářské periferie moc nezabral, a tak se členové kapely mohli nechat zase zarůst. Producent pak vyhnal kariéru skupiny rychle do výšin.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

XANTYPA audio

Jaroslav Císař

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

Vzpomínání na Václava Havla

Vzpomínání na Václava Havla

Pátého října by bylo prezidentu Václavu Havlovi osmdesát let. Bohužel nás opustil již před pěti lety. Jeho vzor statečného jednání v období komunismu a celoživotní morální postoj od té doby české společnosti chybí. Velká část občanů si ale čím dál silněji uvědomuje odkaz Václava Havla.

Anketa 4. část  Český prezident

Anketa 4. část Český prezident

Jak si představujete svého prezidenta? A můžete být konkrétní, kdo by to měl být?

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Kultura - výběr z článků

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Nenechte si ujít komentované prohlídky na Novoměstské radnici

Nenechte si ujít komentované prohlídky na Novoměstské radnici

V minulém roce navštívilo Novoměstskou radnici více jak 190 000 lidí. Málokdo však ví, že v průběhu staletí se stala svědkem mnoha dějinných událostí. Komentované prohlídky, které pokračují i letos, tak návštěvníkům odkryjí její podivuhodný příběh.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Aleš Bílík: Poctivé herectví je dřina

Aleš Bílík: Poctivé herectví je dřina

Městská divadla pražská mají od září novou posilu v souboru, mladého, talentovaného herce Aleše Bílíka, který má za sebou už řadu zajímavých rolí i projektů. Jak se dostal k divadlu a co ho v nejbližší době čeká, se dočtete v následujícím rozhovoru.

Divadlo v Řeznické

Divadlo v Řeznické

Pražské Divadlo v Řeznické nedávno oslavilo pětatřicet let své existence. V rámci tohoto jubilea připravilo svým příznivcům komponovaný večer NÁŘEZ, jehož vrcholem byl recitál Jitky Smutné. Populární herečku, jež je i folkovou zpěvačkou a kytaristkou, doprovázel na kytaru Milan Kramarovič. Songy Jitky Smutné uchvátily publikum svým hořkým obsahem i střídáním různorodých žánrů. Drásavá melancholie písně ŘEKA – inspirované úvodní pasáží slavného románu a filmu HODINY – kontrastovala s karikaturou herecké prodejnosti v songu OPIČKY. Zaznělo i něžné milostné vyznání či drsné blues. Čtyřicet minut ve společnosti samorostlých muzikantů znamenalo opravdový nářez! Podobně silné zážitky přináší i řada zdejších inscenací.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne