Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

nova-sestavajpg.jpg
Slade II

 

 

Členové kapely pocházejí z Midlands, jedné z nejprůmyslovějších oblastí Anglie. Zdejším těžce pracujícím dělníkům, horníkům a hutníkům soubor přizpůsoboval svou image, ať už oblečením, tematikou svých písní či psanou i mluvenou nespisovností. Ale především svou hudbu, která tady byla vždy o poznání brutálnější než přece jen uhlazenější rock zbytku Anglie. Životní podmínky zdejší mládeže byly opravdu se vším všudy „hard & heavy“. Rovněž u nás si Slade získali davy fanoušků.

Vznik 

Slade vznikli fúzí členů dvou skupin. Tou první byli The Vendors, kde působil někdejší skautský bubeník Don Powell a sólový kytarista Dave Hill, který své hudební geny nejspíš zdědil po dědečkovi, akademicky vzdělaném hudebníkovi. Tou druhou kapelou byli Steve Brett & The Mavericks s kytaristou a druhým zpěvákem Noddy Holderem. The Vendors, kteří se zhlédli v mixu The Shadows a rhythm & blues, se koncem roku 1964 přejmenovávají na The ’N Betweens. Náhoda tomu chtěla, že se členové obou skupin sešli na trajektu, který plul do Německa. První kapela jela hrát do Frankfurtu, druhá měla zamířeno do Dortmundu. Powell s Hillem se hodlali po návratu domů od The ’N Betweens odtrhnout a místo blues se věnovat tvrdému rocku. Během plavby poprvé „hodili lano“ i Holderovi, který však ještě odolal. Zmínili se také, že mají zbrusu nového, úžasného basistu, jímž je teprve šestnáctiletý Jim Lea. Uspěl v konkursu mezi stovkou uchazečů. I Lea zdědil své hudební geny po dědečkovi, který hrával na housle po kabaretech a biografech. Zvukový film mu však živnost zničil. Jim po jeho vzoru začal již od osmi let cvičit na housle, což se mu později u Slade náramně hodilo.

 xantypa-486x90jpg19.jpg

Mezitím Holdera čím dál méně bavila role druhého zpěváka, a tak se budoucí Slade scházejí v roce 1966 ve druhé sestavě The ’N Betweens, jež se utužuje i společnými tajnými hudebními zkouškami. Jenže úspěch stále nepřicházel… Přesto byl závěr existence téhle skupiny famózní. Proběhl na Bahamách! Došlo k tomu mimořádnou shodou okolností. Jeden z jejich fanoušků se zde totiž stal provozovatelem hudebního klubu, a tak jim nabídl dvouměsíční angažmá. Když se muzikanti vrátili domů, změnili hudební agenturu, která je zastupovala. A než se stačili pořádně rozkoukat, nový agent Roger Allen jim zajistil možnost nahrávat u firmy Fontana Records. Kapela se mezitím přestěhovala ze své domoviny – Midlands do Londýna. Fontana nabídla The ’N Betweens vydání alba, avšak se dvěma zásadními podmínkami. Za prvé se jí vůbec nelíbil jejich název. Ten dosavadní – „Ti, co jsou mezi“ – měl koncem šedesátých let bisexuální až homosexuální kontext, což tehdy pro kariéru skupiny mohlo mít nepříznivé důsledky. Za druhé trvala na tom, aby měl soubor agenta z Londýna. Vůči Rogeru Allenovi to sice bylo tvrdé, ale pro budoucí Slade nastal jeden ze zásadních mezníků jejich kariéry. Na hudební scéně se objevila zbrusu nová formace Ambrose Slade. Muzikanty inspirovala jedna sekretářka z Fontany, která všechny své osobní věci pojmenovávala. Kabelka pro ni byla Ambrose a boty Slade… K setkání Slade s novým producentem Chasem Chandlerem došlo počátkem roku 1969 v londýnském nočním klubu Rasputin. Někdejší baskytarista legendárního souboru The Animals a rovněž objevitel Jimiho Hendrixe jasnozřivě rozpoznal hudební i komerční potenciál dosud nepříliš známé kapely a okamžitě se pustil do práce. Nejdřív skupině zkrátil název na prosté Slade. Vnucený punc jakési skinheadské kapely z proletářské periferie moc nezabral, a tak se členové kapely mohli nechat zase zarůst. Producent pak vyhnal kariéru skupiny rychle do výšin.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

XANTYPA audio

Jaroslav Císař

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne