Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

8710_ujpg.jpg

Kurt Gebauer se v sedmdesátých letech pohyboval v „šedé zóně“ výtvarné scény, mezi výtvarníky, kteří nebyli členy Svazu československých výtvarných umělců. Tito lidé nemohli vystavovat ve všeobecně známých galeriích a museli hledat alternativní formy prezentace mimo centra velkých měst. Až v roce 1981 se jim podařilo alespoň nakrátko proniknout do středu Prahy na výstavě SOCHY A OBJEKTY NA MALOSTRANSKÝCH DVORCÍCH. V malebných uličkách se díky Jarmile Šeré, vedoucí Divadla v Nerudovce, sešla díla Magdaleny Jetelové, Kurta Gebauera, Aleše Lamra, Pavly Michálkové, Nadi Rawové, Jiřího Sozanského, Čestmíra Sušky, Jasana Zoubka, Ivana Kafky, Petra Pavlíka, Tomáše Rullera a dalších.

 

 xantypa-486x90jpg4.jpg

 

8252_ujpg.jpg
NOHY profesora Gebauera během restaurování, před ponořením do vody

 

 

Veřejnosti se tak poprvé společně představila generace, jejíž čas měl teprve přijít. Průvodní slovo na cestu k divákům napsal Jiří Tomáš Kotalík. V den svých letošních půlkulatin se Kurt Gebauer symbolicky vrátil do alternativního výstavního prostoru – tentokrát jím byla Ukradená galerie (UKG), nepoužívaná vývěsní skříň, klasická nástěnka, která kdysi sloužila – třeba zahrádkářům. Byla živelně sňata a nyní putuje Prahou, aby každý týden hostila novou expozici. I autorům, kteří obtížně hledají výstavní prostory, umožňuje vystavovat na prestižních a oficiálními kanály obtížně přístupných místech (podrobnosti v rámečku). Osmnáctého srpna byla přišroubována na plot vily Alla na rohu Dělostřelecké a Pevnostní ulice, v bezprostřední blízkosti velvyslanectví Turecka. Téma výstavy BÝT ČI NEBÝT UTOPEN ZA DRÁTEM nebylo typicky narozeninové.

8624_ujpg.jpg
S TRPASLÍKEM POMNÍKEM

 undefinedjpg16.jpg

Profesor Gebauer se ani na oslavě nezřekl pro sebe typické role pozorovatele a komentátora a zamyslel se nad osudem běženců, kteří se před nedávnem houfně vydali do Evropy. Kontext výstavy je však třeba hledat v Československu po okupaci v roce 1968, kdy si lidé kladli otázku, zda odejít nebo zůstat, zda být či nebýt „utopen za plotem“. Ti, kteří se rozhodli odejít z Československa, se stali uprchlíky. Kdo zaváhal, musel riskovat život u plotu na hranici. Koho chytili živého, „topil se“ ve vězení. Nyní přes moře a přes ploty přicházejí uprchlíci do Evropy a 1 – 1,5 procenta z nich cestou utone. Nikoli obrazně, ale doslova. Mají riskovat život, aby se dostali ke kultuře, která o ně nestojí? Toť otázka. Lidé, kteří v Československu zůstali, se museli vyrovnat s dozorovaným životem a omezenými možnostmi rozletu. Například performer Petr Štembera se začal poškozovat. V roce 1975 si na Kosárkově nábřeží v Praze vštípil do ruky větvičku růže a nechal ji v tkáni celé odpoledne, dokud se nemusel vydat na pohotovost kvůli otravě krve. V lednu roku 1976 skočil v suterénu pražského Uměleckoprůmyslového muzea do ohnivého kruhu, v jehož středu rozlil kyselinu. Osm měsíců po této akci se vrhl proti zdi. Otřesen nárazem dopadl na podlahu, kde na něj opět čekala kyselina. Choval se jako deprivovaná zvířata v zajetí, která si také začnou ubližovat.

1759jpg.jpg
DĚVČE NA ŽIDLI

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a propředplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

 

Ivan Větvička

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne