Juliana Jirousová

Ve snu vcházejí zpívající andělé do zahrady

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

dscn4648jpg.jpg
Juliana Jirousová ve dveřích svého staroříšského
domu o třicet let později.

 

Promlouvají o tom již základní údaje z jejího dosavadního životaběhu: jejím dědečkem byl staroříšský nakladatel Josef Florian, který nejen ve své hlavní edici s názvem Dobré dílo představoval do té doby u nás povětšinou neznámá význačná díla světové filozofie, literatury a výtvarného umění – z dnešního pohledu z velké části skvosty. Kolem sebe soustředil celý okruh českých spisovatelů, výtvarníků a překladatelů i přispěvatelů do sborníků, přičemž se do činností souvisejícím s nakladatelstvím postupně měly zapojit také všechny jeho děti, pakliže se samy přímo nevěnovaly hudbě či výtvarnému umění. Jediná z dcer, Marie, se dokázala z rodinných povinností vyvázat a vzepřít se. Sama malířka, provdala se za akademického malíře Ottu Stritzka, usadili se kousek od rodinné vily Florianových, když si pronajali dům čp. 33, nejprve se jim narodil syn Jakub a v září 1943 (necelé dva roky po smrti Josefa Floriana) dcera Juliana. Ta po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Telči pro rodinný původ s „náboženským zatížením“ nesměla dál studovat – a dlouho váhala, jakým směrem vykročit. V Praze nejprve rok pracovala v prodejně nábytku, v roce 1964 nastoupila jako arteterapeutka do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodu a o dva roky později přešla coby sanitární sestra do bohnické léčebny. Zde však, na rozdíl od Havlíčkova Brodu, panovaly špatné vztahy a udavačství, po roce se Juliana vrátila do Staré Říše. Malování se sama dlouho nechtěla věnovat, s pocitem, že všichni okolo v rodině už malují – ale nakonec i ji tento způsob výtvarného vyjádření oslovil.

 xantypa-486x90jpg10.jpg

Od svého otce se nikterak školit nenechala, vyjma toho, že se od něj naučila míchat barvy. V roce 1968 získala stipendium Svazu československých výtvarných umělců a spolu s Evou Lamperovou uspořádaly výstavu, kterou však už po třech dnech ukončil vpád okupačních vojsk. Následovala léta života mezi Prahou a Starou Říší, nejpodstatnější událost nastala v roce 1972: Juliana poprvé v Praze v restauraci U Zpěváčků viděla Ivana Martina Jirouse v debatě s přáteli. Setkání, které bylo pro oba na celý život určující. Společně s ním se hlouběji seznamovala s prostředím a osobnostmi „druhé kultury“, navštěvovali výstavy a koncerty, uspořádané v rámci undergroundu, jehož byl Martin Jirous jednou z vůdčích postav. V roce 1976 (již po prvním Martinově uvěznění od července 1973 do května 1974) uzavřeli sňatek, následná oslava spojená s koncertem undergroundových skupin v Bojanovicích byla záminkou pro hromadné zatýkání, mezi více než dvěma desítkami zadržených byli vedle Jirouse např. Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek, Mejla Hlavsa a Vratislav Brabenec. 

andele_velkajpg.jpg

ANDĚLÉ NA ZAHRADĚ.

„Jsou opravdu v naší zahradě a mámě se ,zjevili‘ ve skvrnách v omítce v našem staroříšském kostele. Pojmenovala je anděl datlovitý a anděl dudkovitý,“ říká o tomto obrázku Julianina dcera Marta.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016 

XANTYPA audio

 

 

Audio Xantypa za 49 Kč a propředplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Lucie Tučková, foto Tomáš Mazal a archiv nakladatelství Torst, repro obrazů Antonín Bína

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

Vzpomínání na Václava Havla

Vzpomínání na Václava Havla

Pátého října by bylo prezidentu Václavu Havlovi osmdesát let. Bohužel nás opustil již před pěti lety. Jeho vzor statečného jednání v období komunismu a celoživotní morální postoj od té doby české společnosti chybí. Velká část občanů si ale čím dál silněji uvědomuje odkaz Václava Havla.

Anketa 4. část  Český prezident

Anketa 4. část Český prezident

Jak si představujete svého prezidenta? A můžete být konkrétní, kdo by to měl být?

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Lidé - výběr z článků

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Onkolog Jindřich Fínek

Onkolog Jindřich Fínek

S profesorem MUDr. Jindřichem Fínkem, přednostou plzeňské onkologie, bych se raději neseznámila. Svedla nás dohromady rakovina mého strýce. Po několikaměsíční známosti mi jako nejtrefnější hodnocení profesora připadá zvolání Ejhle člověk!

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Markéta Baňková

Markéta Baňková

V pátém ročníku literární ceny Česká kniha, jež se uděluje nejlepší české beletristické novince za uplynulý rok, zvítězila výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. Sedmičlenná odborná porota ocenila její román MALIČKOST s podtitulem ROMANCE Z ČASU GENETIKY, v němž se autorka zabývá biologií, emocemi a důležitostí příbuzenských vztahů.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne