Číslo 12/09

Můj přítel Karel Zeman

Mnozí moji vrstevníci by si přáli být mladší. Ale já jsem vděčná za svůj věk, protože dřívější datum narození mi umožnilo seznámit se a spřátelit s lidmi, kteří jsou dnes historickými osobnostmi. V encyklopediích se dočtete, co vytvořili a jaká dostali ocenění. Ale už jen vzpomínky jejich blízkých vám o nich mohou sdělit něco skutečně zajímavého.

Tvůrčí cesta režiséra Karla Zemana (1910 – 1989) byla originální a zvláštní. Hned jeho první poetický snímek z roku 1946 – VÁNOČNÍ SEN, získal za MFF v Cannes cenu za nejlepší loutkový film. Přelomový byl pro něho rok 1955 – tehdy spatřil světlo světa jeho první celovečerní film CESTA DO PRAVĚKU. Toto novátorské dílo a jeho trikové scény zůstávají i při dnešní technice nepřekonatelné v režisérských nápadech a fantazii. V roce 1958 měl premiéru VYNÁLEZ ZKÁZY. Ten se promítal v sedmdesáti zemích a získal Velkou cenu Expa 58. BARON PRÁŠIL vstoupil na filmová plátna v roce 1961, v hlavních rolích vynikají Jan Werich a Miloš Kopecký. V roce 1964 ohromuje jeho BLÁZNOVA KRONIKA. Jde o film hraný, trikový a kreslený zároveň, a Karel Zeman jím vynalézá do té doby neznámý postup. V roce 1966 má premiéru film UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ, inspirovaný knihou Julese Vernea DVA ROKY PRÁZDNIN. Verne inspiroval i další Zemanův tvůrčí počin NA KOMETĚ (1970). Každý jeho film má nový rukopis. Tento je po výtvarné stránce postaven na dobových rytinách a v jeho hrané části vyniká Magda Vášaryová. V letech 1971 – 1972 natočil DOBRODRUŽSTVÍ NÁMOŘNÍKA SINDIBÁDA, o rok později LÉTAJÍCÍ KOBEREC, po němž následovaly POHÁDKY TISÍCE A JEDNÉ NOCI (1974).
To jsou Zemanovy nejznámější filmy, které v Československu viděl snad každý. Výčet jeho ocenění by zabral celou další stranu, připomeňme tedy aspoň ta nejznámější: Velká cena v Cannes, stříbrný pohár v Bostonu, cena za nejlepší režii v San Francisku, ocenění CIDALC Benátky, medaile Berlinále. Pro své jedinečné umění, jímž objevuje kouzelný svět fantazie, je Zeman často nazýván pokračovatelem Georgese Meliése.
Seznámila jsem se s ním v Karlových Varech v roce 1974. Karel Zeman na mne působil jako moravský strejda, který vypráví s nadšením, jak kosí svou záhradu ve Zlíně nebo opravuje vodovod. Mne ale zajímalo, jak vznikají jeho „zázraky“. Když o nich mluvil, nikdy nepoužil slovo já, ale vždy říkal: „my jsme zkusili… my jsme pracovali“… Dověděla jsem se, že spojení hraných a kreslených scén se natáčelo velmi složitým způsobem: Filmový pás se vložil do kamery a hrané scény se natočily na horní část obrazu, zatímco spodní část se vykryla černou fólií. Potom filmaři zakryli už natočenou část a na spodní vytvořili kreslené scény. Muselo to být naprosto přesné, neboť celý filmový pás se vyvolal až poté. Náročnost této práce je nepředstavitelná. Jen škoda, že blok, do kterého kreslil, abych to všechno pochopila, se mi ztratil. Bylo to napínavé vyprávění o jeho nesmírné trpělivosti, nápadech, zklamáních, i radosti, když se něco tak složitého podařilo.
S Karlem jsme se potkávali denně. Jednou mě poprosil, abych ho vyfotila, protože od něj často někdo požaduje oficiální portrét, ale zatím ho prý nikdo dobře nevyfotografoval. Mně se ten úkol zdál velmi jednoduchý. Pozvala jsem celou Zemanovu rodinu do Bratislavy, prohlédli jsme si Hrad a po dobrém obědě jsem vytáhla fotoaparát. Najednou jsem ale skutečně ani já neuměla Karla Zemana vyfotit. Měl totiž tak silné brýle, že žádné osvětlení, denní světlo ani umělé, mi nepomáhalo. Tehdy jsem byla ještě mladá a měla jsem jen brýle s půlkou dioptrií, tak jsem mu je půjčila… a portréty byly hotové za chvilku. On mě sice neviděl, ale na všech jeho fotografiích, putujících po světě, jsou moje brýle.
Právě se dozvídám o projektu, který k jeho stým narozeninám chystá České centrum v newyorském Manhattanu pod názvem FILMOVÝ KOUZELNÍK KAREL ZEMAN. Jsem ráda, že tento úžasný člověk, kterého obdivuje i Steven Spielberg, byl mým přítelem.

 

text a foto Zuzana Mináčová

FOTO: s Otakarem Vávrou, 1974

kategorie: RSS, Číslo 12/09
Dolní navigace