Číslo 12/09

Ginger Rogers

patřila do starého dobrého Hollywoodu...

Dosáhla svého cíle, stala se majitelkou Oscara za nejlepší herecký výkon. Ale již dříve získala mnohem významnější ocenění. Když diváci na filmovém plátně ve třicátých letech sledovali ty jednoduché, úsměvné příběhy, nemohli se dočkat okamžiku, kdy na parketu vypuknou taneční kreace dvojice Ginger a Fred. Není se co divit. Fred Astaire je nepřekonatelný taneční král, Ginger Rogers pak jedním z největších miláčků obecenstva v historii filmu.

Patřila do starého dobrého Hollywoodu, do úzké party hvězd, které bývaly považovány za nadpozemské a jejichž sláva už nemůže být překonána. Smutný konec Marilyn Monroe či třeba smrt Rocka Hudsona, který jako první z celebrit světa filmu umírá v roce 1985 na AIDS, byly totiž přímo symboly konce zlatého věku Hollywoodu. Pověstné divoké, impozantní večírky, které bývaly jakýmsi pokračováním vzrušujících příběhů ze stříbrného plátna, jsou minulostí. Zničila je obava z této zhoubné nemoci i kult zdraví a peněz, kdy je třeba být ráno „na place“ čerstvý, aby se jich rychle vydělalo co nejvíce. Filmové romantiky vystřídali dokonalí řemeslníci.
My se však na chvíli vraťme do těch krásných časů, kdy na plátně tančili Ginger a Fred. K pochopení, proč byli takovou legendou, doporučuji zhlédnout jejich první společný snímek Letíme do Ria (1933), kterým Astaire vlastně začal svou filmovou kariéru, zatímco Ginger jich měla již několik za sebou. Strávili na plátně vlastně celkem jen několik minut, ale přesto zastínili slavnou a krásnou Dolores Del Rio i elegantního Gene Raymonda v hlavních rolích. Svým charismatem, brilantním humorem a především tancem, když na parketu zazněla přeslavná Carioca Vincenta Youmanse, již tehdy jasně naznačili, že s nimi přichází revoluce ve světě filmového muzikálu.
Fred se setkal s Ginger již na Broadwayi, kdy se ujal choreografie muzikálu bratrů Gershwinových GIRL CRAZY. Netušil, že se ta mladá tanečnice, prohlašující, že chce mít jednou „miliony dolarů a šestnáct dětí“, stane jeho osudem. Po snímku letíme do ria následovalo dalších osm společných filmů, které se staly světovými bestsellery. veselý rozvod (1934), roberta a Páni v cylindrech (1935), námořníci jdou a svět valčíku (1936), smím prosit (1937), vzdušné zámky (1938) a život v tanci (1939). Všechny tyto komedie byly postaveny na jednom základě, jímž byl jednoduchý scénář nutný jen k tomu, aby se oba co nejdříve objevili na parketu za doprovodu dodnes svěžích a slavných melodií. Děj byl skoro vždy stejný: poblíž Astaira se objeví Ginger, působící mu nemalé trable, které on nakonec vyřeší na tanečním parketu s ní v náručí. „On jí předal umění, ona mu dodala sex-appeal,“ konstatovala Katharine Hepburn.
Až fanatické nadšení diváků po celém světě nemělo obdoby, a když oba ohlásili konec společné práce, hrozili Astairovi dokonce únosem syna. Ginger se stala největším miláčkem Ameriky těch let.

 

text Jiří Vlastník

V tištěné Xantypě se dočtete více!

kategorie: RSS, Číslo 12/09
Dolní navigace