Číslo 12/09

Ženy v Leadershipu a jiné zhovadilosti

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Občas, když se mi zdá, že míra mé jazykové tolerance je překonaná, zaznamenám si nějaký citát z našich časopisů či novin. Umím celkem obstojně anglicky a snad i česky, nicméně chvíli váhám, když čtu nabídku na vótrkúler. Jedná se o chladničku anebo o proces, při němž mě budou polévat vodou, abych povyrostl? Když čtu, že někde nabízejí lawcosty, chápu, že mi nabízejí nízké ceny, jen nechápu, proč to neřeknou rovnou. Navíc nízké ceny nabízejí i v outletech, a když mi na jedné z hlavních tříd nabízejí outdoor outlety, hned tuším, že se budu muset za slevou rozjet někam pod širák. Jenže můžu zaváhat, když mi sám advertizing director ještě ke všem slevám nabízí mimořádné benefity? Pozor! Ale je tu jiný advertizing director, který mi nabízí last minutes, last moments. Teď jen, abych zvolil správný timing. Před časem mi zase jeden deník nabízel deset základních pravidel mentoringu, ale po přečtení článku jsem došel k názoru, že se bez mentoringu obejdu. Prosím také, abyste neváhali nad tím, o čem bude pojednávat časopis Instyle, pro hlupáky dodávám, že to je, jak tvrdí nejspíš jiný advertizing director, mezinárodně uznávaný lifestylový magazín.

Přiznávám, že mě minulý měsíc zmátla Kariéra speciál, když mě na obálce lákala dvěma titulky: ŽENY V LEADERSHIPU a hned pod tím KOUČINK – nástroj rozvoje manažerů. Když jsem časopis rozevřel, hned mě také poučili o manažerském vortálu. (Myslel jsem, že to je chyba tisku, ale protože hned o několik řádek dále jsem se dočetl, že Vzdělávání na vortálu Directors probíhá plně distanční formou, řekl jsem si: aha, nevzdělanče, už ztrácíš spojení s rodným jazykem.)
Vrátil jsem se raději k titulkům na obálce. České ženy, jimž byl článek určen, jsem trochu litoval, že nemohou pracovat v lídršipu na rozdíl od manažerů, kteří mají krásně český koučink s pěkným „ká“ na konci. Jediné vysvětlení tu vidím v tradičním znevýhodnění žen (pro autory zmíněných článků překládám: v diskvalifikaci – brzy již srozumitelnější disqualification možná i dyskvalifikejšn of wimin).
Kdysi, není to tak dávno, naši předci zachraňovali český jazyk, který užuž hynul pod přívalem němčiny. Dělali to z úcty k jazyku předků, z úcty k jazyku, v němž psali (vedle latiny) třeba Hus, Komenský či Blahoslav a do něhož učenci Jednoty bratrské geniálně přeložili Bibli. Dělali to navzdory tomu, že němčina byla nejen živější, ale také otevírala dveře do světa určitě víc než čeština. Vymýšleli stovky anebo spíše tisíce nových slov. Pokud to dělali lidé obeznámení se zákonitostmi slovotvorby, jako byli Jungmann, Presl nebo Purkyně, jejich slova se většinou ujala a postupně se včlenila do obecně přijímaného a srozumitelného jazyka.
Ještě za mého mládí v rozhlase i v řadě deníků existovaly jazykové koutky, v nichž se odborníci zabývali nejrůznějšími jazykovými problémy. Dneska do jazyka fušuje kdejaký redaktor anebo pisálek, který dává najevo svoji nevzdělaneckou aroganci tím, že nahrazuje docela běžná česká slova anglickými, která jednou píše podle anglického pravopisu a jednou podle své vlastní výslovnosti, jindy k anglicky opsanému slovu přidá českou koncovku. Jsou ovšem nová slova, nové pojmy, pro něž by bylo třeba jako kdysi hledat slova srozumitelná i neodborníkům. Máme sice celý Ústav pro český jazyk, ale buď v něm chybějí lidé Jungmannova formátu anebo, a to by bylo horší, společnost už ztratila ke svému rodnému jazyku poslední zbytky úcty a nikdo na nějakého nového Jungmanna není zvědav.

Komentáře k článku
:
:
:
XJUAW:
Dolní navigace