Třeba na průmyslovku…
Tak. „Třeba na průmyslovku, na stavařinu, nebo prostě k nějakýmu stroji. Abys měla tu jistotu. Herectví je pěkný, ale je to velmi náročné povolání a jen pro pár lidí.“ Já jsem se v tu chvíli rozhodla, že tam půjdu. Jako dítě jsem chodila k Martinu Zajíčkovi do jičínského dramaťáku. Hrozně mi pomohl. Na konzervatoř jsem se sice nedostala, ale do druhého kola jsem se probojovala. Tedy byla jsem ze sto třiceti mezi devětadvaceti. A říkala jsem si: „Asi to nebude úplně marný.“
To už jsi nemňoukala?
Naštěstí ne. Dva roky mě to Zajíček odnaučoval! Představ si, že je ti jedenáct a první role, kterou v dramaťáku dostaneš, je statnej kovář. Máš na sobě obrovský kalhoty, košili, na hlavě bekovku, stojíš na jevišti a celou dobu dáváš hlavu na stranu, protože se strašně stydíš. A špitáš: „Já jsem kovář.“ K tomu děláš ranařský gesta, jakože jsi chlap. Mamka mi vždycky říkala: „Prosím tě, dobrý. Ale mluv víc nahlas! A nedávej hlavně tu hlavu na stranu! Nebo ti ji urazím!“ Samozřejmě v dobrém.
Co maminka říká dnes? Určitě byla na premiéře PROTEKTORA…
Ano, naši přijeli. I ségra. Ta mě poprvé viděla hrát, když jsme v HaDivadle dělali Renatu Kalenskou. Mamina byla z toho dojatá, vykulená, vytřesená. Taťka spíš řešil, že příště už si na premiéru nevezme oblek, protože tam byl jedinej v obleku a kravatě.
Nebylo to divné, když tě táta viděl nahou?
My jsme se o tom nebavili. Jak ho znám, tak když jsem se objevila na plátně nahá, cuklo mu v koutku. Je fakt, že dopředu jsem je připravila na to, že tam ty scény jsou. A myslím, že táta moje prsa viděl poprvý. Tak už je načase, ne? V mých letech!
Z PROTEKTORA jsem byla vedle, pro mě to byl nejlepší polistopadový český film. Co to s tebou udělalo, když sis o sobě přečetla: „Zrodila se hvězda“?
Připadalo mi to vtipné. Baví mě si s tím hrát. Když v Instinktu vyjde rozhovor se mnou a je tam titulek „Chci všechno“, tak si kdekdo může myslet, že jsem namyšlená kráva. No a co? Mě baví provokovat a bořit hranice kolem sebe. Já se nechci stylizovat do milé a skromné holky, která teď má hlavní roli ve filmu a bude teď všech miláček.
Máš postavu Hanky ráda?
Moc. Je mi blízká tím, že se z toho nepodělala.
U Hany asi bylo celkem jasné, že ji divák bude mít rád. Ale co Emil?
No! Když jsem to četla, byl pro mě černej. Slaboch. Ale když jsem to pak viděla, bylo mi ho líto. Strašně. Marek Daniel ho zahrál tak, že je to jinej člověk.
Umíš si představit, že bys doma takového Emila měla?
Ne.
Potkáváš v životě gentlemany?
Ne.
Co takový Jáno Sedal z HaDivadla?
Tak Jáno Sedal připálí cigaretu, to ano… Ale my se zas tak často nepotkáváme.
Ale píše básně…
To je pravda. Taky jich několik mám. Byl s námi na premiéře PROTEKTORA v Brně. Velmi jsme popíjeli, ještě v noci jsme se vraceli do Prahy… A asi ve čtyři hodiny odpoledne druhý den jsem měla telefon od Jana Sedala, který v popíjení pokračoval nonstop. Volal mi, že mi potřebuje sdělit tři básně, které vymyslel.
Jak ti dávají muži najevo obdiv?
Já se pohybuju spíš ve společnosti homosexuálů a kamarádek. Jsou ke mně velmi šarmantní a elegantní. Starají se o mě… Jinak jsem ještě skutečného gentlemana nepotkala.
Já jsem myslela, že jsi ta křehká blondýnka, vedle které mají chlapi ochranitelskou obsesi…
To je právě to, že já vypadám jinak, než jaká jsem ve skutečnosti a jak se vyjadřuju. Pro někoho pak naopak může být veliký šok, že nejsem ta křehká víla.
Teď si vzpomínám, jak do tebe v HaDivadle občas padá jedna zelená za druhou…
Zelené období mám za sebou, ale na někoho občas můžu působit jako příliš sebevědomá ranařka. To pak chlapy odpuzuju.
A jsi ranařka?
No někdy teda jsem. Nerada dělám cavyky. Nebaví mě dělat ze sebe tajemnou…
V Činoherním klubu hraješ v IVANOVOVI a v RODINNÉ SLAVNOSTI. Obojí jsem viděla ještě bez tebe…
Je to dobrý, ale neprošla jsem si zkoušecím procesem, což mi hrozně chybí. Kvůli tomu jsem před každým představením hrozně nervózní a nemůžu si to užít. Takže mě to vlastně příliš netěší. A hlavně to hraju třeba jednou za čtvrt roku. Ale i tak jsem za to vděčná.
Jak tady trávíš dny?
Čtu. Teď jsem si zamilovala Murakamiho a mám po něm normálně absťáky. Toho můžu se vším všudy. Taky si čtu tu svoji duchovní literaturu… A občas se dokopu k angličtině… Občas chodím cvičit… No prostě taková ta mňaudáma.
To je krásný termín…
Prostě se o sebe hezky starám.
text a foto Renata Kalenská
ČTĚTE TIŠTĚNOU XANTYPU, DOZVÍTE SE VÍCE!
