Hlasy některých poslanců jsou od samého funkčního počátku zjevně na prodej, někdy se to děje cudněji, někdy člověk pouze žasne. Zkuste třeba normálně uvažujícímu občanovi rozumně vysvětlit, proč předsedkyně jedné strany kandiduje na kandidátce jiné strany.
Pak se naše politické elity rozhodnou, že občané prahnou po předčasných volbách, přijmou protiústavní zákon, a když ústavní soud jim v konání zabrání, nejdříve ho proklejí a pak přijmou bleskurychle nový lepší zákon, jak volby přece jen pořádat. Vůbec přitom neberou v úvahu, že není schválený rozpočet na příští rok a že zřejmě nebude zavčas schválen ani po volbách, protože nové vlády nevznikají tak rychle, jako se pečou zákony. Poslancům je jedno, že přesunovat volby na konec roku (tedy už i ty příští řádné) je nerozumné právě kvůli rozpočtu. Jenže čekat od politiků, že by mysleli na to, co se stane za měsíc, natož za čtyři roky, je nemístné nebo spíš nesmyslné.
Máme teď v úhrnu na déle než na rok úřednickou vládu, která je občanům, jak svědčí průzkumy, mnohem sympatičtější než vláda složená z partajních bosů. Jenže tenhle fakt je nebezpečný, nabízí totiž závěr, že politické vlády jsou zbytečné, nerozumné a vůbec celá demokratická procedura je nadměrný luxus, chce to někoho, kdo tenhle balast odvalí, ujme se moci a najmenuje vládu, o které prohlásí, že ta se bude konečně starat o blaho občanů, namísto aby její ministři v jednom kuse mysleli jen na to, jak vyhrát své straně příští volby.
Pak se několik poslanců z různých stran dalo nachytat a slíbilo, že za jeden milion korun českých (není podstatné, jestli do vlastní kapsy nebo pro svoji stranu, oboje zakládá zradu na občanech) jsou připraveni schválit loterijní zákon v podobě, která poslouží zájmům toho, kdo zaplatil.
Abych nemluvil jenom o politicích. Někteří vysokoškolští akademici zřejmě došli k názoru, že je zbytečné se namáhat nějakým vlastním bádáním, stačí opsat to, co vybádali jiní. V Plzni obohatili tuhle intelektuální nepoctivost pozoruhodným zdůvodněním. Prý jen strojili léčku na ničemu, který by chtěl jejich podvodné počínání zveřejnit. To už není selhávání, spíš ubohost a zároveň i útok proti vzdělanosti, proti staleté tradici, kterou naše země ve vzdělávání má.
Selhávání nebo dokonce zrada elit má daleko závažnější důsledky pro chod společnosti, než si připouštíme. Pokud občan má důvody, aby ztrácel důvěru v ty, kdo společnost vedou, kdo představují vzdělanost této země, ztratí i důvěru v demokracii, a to se může v blízké budoucnosti ukázat jako osudové.