Dalších několik našich setkání při různých kulturních událostech a švédské předsednictví v radě EU mi vnuklo myšlenku, abych požádala tuto sympatickou, sportovně vyhlížející dámu o rozhovor. Vedly jsme ho na terase velvyslanectví s jedním z nejkrásnějších výhledů na Prahu.
Před čtyřmi lety jste byla jmenována velvyslankyní Švédského království v České republice. Byla jste u nás už někdy dříve?
Ano, byla jsem tu v šedesátých letech, a pak v roce 1988. Pamatovala jsem si Prahu jako krásné, ale relativně ponuré město. Vzpomínám si, že nás zdejší lidé pozorovali, například když jsme jeli tramvají. A pak takové zvláštní vůně z restaurací, jaké tu už dnes nejsou. A mám vlastně ještě jednu zvláštní vzpomínku. Tenkrát jsme si tu v bytě, kde jsme bydleli, pouštěli písničky od Beatles. Pak jsme zaslechli hluk za dveřmi. Otevřeli jsme a schodiště bylo plné mladých Čechů, kteří poslouchali.
Švédské velvyslanectví na Úvoze blízko Hradčan a Strahovského kláštera má úžasnou polohu. Inspiruje vás?
Jsme velmi šťastní, že jsme právě zde. Historie tohoto domu ilustruje českou historii. Za války jej zabrali nacisté, posléze byl vyvlastněn komunisty a pak navrácen zpět rodině bývalého majitele. A je tu opravdu velice krásný výhled. Myslím, že každého by inspiroval k tomu, aby sem Švédové jezdili a poznali toto krásné město. Máme hodně společné minulosti, jak té dobré, tak té špatné. Je odsud vidět Karlův most a jak víte, zrovna na něm čeští studenti v roce 1648 zastavili švédské vojáky.
Pojďme ale k historii nedávné. V roce 1969 přišla do Prahy jako švédská velvyslankyně Agda Rössel, vůbec první žena v této funkci v Praze. Předtím byla stálou vyslankyní v OSN, dokonce jako první žena na světě. Ráda prý vyprávěla historku o svém přijetí Dubčekem a Smrkovským v Černínském paláci. Oba pánové vyhlíželi automobil se švédskou vlajkou, jenže Agda Rössel přišla pěšky, sama, a byla neformální, což oba politiky zaskočilo. Určitě tuhle historku znáte, i když se od té doby mnoho změnilo…
Ale já také chodím na některá setkání pěšky, vždyť je to blízko. Na Hrad nebo do Černínského paláce to mám kousek. Taky tím občas někoho překvapím.
Znám tu historku. Ano, švédské ženy bývají neformální a přímé. Agda Rössel byla fantastická žena, působila tu v těžkých časech (1969 – 1973, pozn. aut.) a já jsem potkala mnoho Čechů, kterým pomohla. Například studovat ve Švédsku nebo tam odejít. Také třeba nechávala cvičit jednoho českého studenta v budově velvyslanectví na klavír.
I díky vám, Švédům, jsme si začali zvykat, že ženy působí na vrcholných pozicích. U nás se to stále nedaří a když už se některá odvážná dostane do vysoké politiky, během pár let toho nechá. Čím to je, že u vás ženy mají zájem do vysoké politiky vstupovat?
Divím se, proč máte tak málo žen na vysokých místech, ve vládě. Ve Švédsku se ženy začaly velmi brzy účastnit toho, čemu říkáme rozvoj občanské společnosti. Byly zvyklé zvládat domácnost i uplatnit se v zaměstnání, a stejně tak na sebe braly zodpovědnost za vesnici, město. A přirozeně se to vyvinulo tak, že vstupují i do politiky. Myslím, že je to tím, že podmínky, které byly ve Švédsku ženám k práci vytvořeny, jsou rozvinutější než tady. Vzpomínám si, že v sedmdesátých letech se vláda rozhodla oddělit zdanění příjmů muže a ženy, předtím se danil celkový příjem manželů. Takže bylo v zájmu mužů i žen, aby ženy pracovaly – a některé z nich zakotvily v politice.
text Martina Fialková
V tištěné Xantypě se dočtete více!
