V komediích, ve kterých se vystřídala celá plejáda hollywoodských legend jako Astaire, Gable, Stewart, později Frankie Sinatra, Tony Curtis či Jack Lemmon. U nás byla tato část hollywoodské produkce dost přehlížena, a je to škoda. Domnívám se, že právě v těchto konverzačních veselohrách je největší síla amerického filmu. A Grant právě v nich dokazoval, že byl vynikajícím hercem, dalo by se říci, skutečným frajerem Hollywoodu. Takovým, že již v roce 1937 se rozhodl vystoupit z Akademie, zajišťující hercům smlouvy a pravidelný příjem, s tím, že si pak vybíral sám, co s kterou společností natočí. Něco takového si dovolil už jen jeden herec – Charlie Chaplin, který ovšem s dalšími třemi prominenty založil společnost United Artists. Samozřejmě, že si tím krokem Grant popudil řadu vlivných lidí, takže svého Oscara dostal až po své smrti, a to za celoživotní přínos kinematografii.
Číslo 11/09
Cary Grant
„Na plátně je Cary Grant jedním slovem dokonalý, mužem z města snů, krásným ďáblem, jakým touží být každý muž, a ničivě přitažlivým milencem, o němž sní každá žena. Pro svět, který ho znal a miloval jen jeho filmy, se stal osobou hodnou zbožňování a adorace, přestože naprosto všechno, od toho proslulého sebevědomého vykračování, přes nepopiratelný romantický šarm až k magicky zpěvnému jménu, bylo do puntíku vykalkulované a umělé.“
Takto hodnotila Granta jeho kolegyně v roce 1958, kdy točil jeden ze svých nejslavnějších filmů NORTH BY NORTHWEST (NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU). V té době byl vyhlášen nejlepším hercem Hollywoodu a zároveň se snažil u psychiatra pomocí LSD přijít na to, kdy je ve filmové roli a kdy už žije soukromý život. Zatímco se totiž za úspěšnou hvězdu Hollywoodu považuje herec s pěti, šesti nezapomenutelnými rolemi, a pak ten opulentní mejdan končí, Grantova hvězdná kariéra trvala čtyřiačtyřicet let, a jak stárnul, jeho role byly dokonce stále slavnější! Hrál především hrdiny, jimž se říkalo milí chlapci z naší ulice.
