xantypa - Archiv  /  Ročník 2009  /  Číslo 11/09

Tomáš Matonoha je originál. Nezapadá do škatulek a průměrnost nemá rád. O tom, jak to tady funguje dvacet let po revoluci, co ho štve a jak k tomu přistupuje, jsme si s komikem, hercem, moderátorem a nově také divadelním producentem povídali nad porcí párků v kavárně Savoy.

Proč si myslíte, že jsme to místo vysněné moderní demokracie dotáhli spíš na její parodii?
Nemám pocit, že by nám nějaká postkomunistická země mohla jít příkladem. Myslím si, že je to problém celého bloku – byl čtyřicet let pod vlivem určitého systému, který já považuju za zrůdný. To vedlo k devalvaci morálních hodnot, i když na vlajce máme vyšito, že Pravda vítězí. Tento systém nedává bohužel možnost, aby kvalitní, charakterní lidé dostali odpovědnost. Když někdo přijde s ideály, tak podle mého názoru nemá šanci a nemůže uspět.
Nemyslím si, že by v západní Evropě nebo jiných vyspělých zemích korupce neexistovala. Ale když se vysoce postavený politik prokazatelně zdiskredituje, tak okamžitě odchází. A tady se po kauzách v 90. letech stalo určitou normou, že pokud někdo není vyloženě odsouzený, tak pokračuje.

Vyrůstaly jsme ve stejném městě. S její o sedm let starší sestrou Broňou jsem se na střední škole kamarádila. Malou Janu si nepamatuju. Pak režisér J. A. Pitínský napsal z mých rozhovorů divadelní hru s názvem RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY. Hrát mě měla jakási Plodková. Když jsem přijela do brněnského HaDivadla na čtenou zkoušku, strnula jsem. Proti mně stála holka neskutečně podobná mé dávné kamarádce z Jičína. Byla to Jana. Křehké stvoření s obrovským hereckým talentem, do něhož na baru lítá klidně jedna zelená za druhou. Nyní Janu katapultoval na její zatím nejvyšší vrchol film PROTEKTOR.

Neumím si představit, že bych jako malá holka v Jičíně prohlásila, že chci být herečkou. Asi by si každý v mém okolí ťukal na čelo. S jakými reakcemi ses setkávala ty?
Já jsem o tom začala přemýšlet už na základce. Tehdy jsem se setkala s typickou reakcí maloměsta. Učitelka mi řekla: „No, holka, tak to je hezký, že se na to takhle chystáš, ale na tu školu se dostane jen pár vyvolených. No zkus to, ale radši si dej přihlášky i na jiné školy.“
 

Vážíme si dostatečně demokracie a svobody? A vůbec všeho, co jsme získali v listopadu 1989? Uvědomujeme si, co vše se v našich životech změnilo nebo rychle zapomínáme? Dvacáté výročí „sametové revoluce“ je pro zamyšlení ideální příležitostí. Požádali jsme několik osobností o odpovědi na následující otázky.

1) Pamatujete si, co jste dělal/a 17. listopadu 1989?
2) Jak vám „sametová revoluce“ změnila život?
3) Jakými nejzásadnějšími změnami podle vás prošla naše společnost v období uplynulých dvaceti let?
4) A co bylo podle vás zásadní chybou uplynulých dvaceti let?
5) Co byste přál nejen sobě, ale i celé naší zemi do nadcházejících dvaceti let?

VÁCLAV HAVEL, v roce 1989 disident, nyní dramatik a bývalý československý a český prezident
17. listopad 1989 jsem strávil na chalupě na Hrádečku, aby se má pražská přítomnost nestala záminkou k zásahu proti opozici, ale do Prahy jsem se vrátil ihned poté, co jsem se ze zahraničního vysílání dozvěděl o brutálním policejním zásahu proti studentům na Národní třídě. Co následovalo, bylo podrobně zachyceno v knihách a filmových dokumentech: založení Občanského fóra, mohutné manifestace proti komunistické moci v Československu, její pád i zhroucení celého bipolárního rozdělení světa. Byla to doba všeobecné euforie a nadějí a já jsem vděčný osudu za to, že jsem mohl být přímým účastníkem tehdejších světodějných změn.

S Josefem Mašínem jsem se sešel v hotelu v Mnichově. Celé odpoledne lilo a pěší zónou se valily prudké potůčky špinavé vody. Mašín jen několik hodin předtím přiletěl z Kalifornie na dvoutýdenní pracovní cestu po Evropě. Podniká v několika různých oborech, ale poslední dobou se zaměřuje hlavně na prodej a nová uplatnění svého mikročipu Trovan, kterým eviduje všechno možné, od lososů v Jižní Americe, až po systémy proti krádežím aut.

V recepci hotelu si mě vyzvedl v džínách, teniskách a tmavočerveném golfovém tričku. Ve věku sedmasedmdesáti let, kdy jeho průměrní vrstevníci jsou na věčnosti a ti nadprůměrní na penzi, působil mladistvým dojmem. Má husté, nakrátko ostříhané, šedivé vlasy, svalnatou postavu a z paměti lehce loví podrobnosti dávných událostí a jména jejich účastníků.

Indonéská Jáva se svými 132 tisíci kilometry čtverečnými a 120 milióny obyvatel – to už je vskutku pořádný ostrov… Za pozornost nestojí jen desetimiliónová megapole Jakarta plná rámusu a smogu či naopak poklidně vyhlížející prastará královská města Surakarta a Yogyakarta, hinduistický chrámový komplex Prambanan nebo Borobudur – snový skvost architektury z časů buddhismu.

Nikoho také nejspíš nepřekvapí, že Jáva má neskutečně krásnou přírodu. Nachází se zde také činné nebo jen dočasně (a tedy zdánlivě) odpočívající sopky: Gunung Merapi, Semeru, Bromo, Krakatau a mnoho dalších. Mezi vulkány má zcela jedinečné postavení ovšem zaujímá skoro 2.400 metrů vysoká hora Ijen - ani ne tak pro svou mohutnost či nějakou obzvlášť zlověstnou historii odkazující k minulosti - nýbrž tím, co permanentně skrývá na dně své kaldery…

V měsíci listopadu se zásobujeme zejména cibulí a zelím.
 

K hlavním léčebným účinkům cibule patří:Působí příznivě na celé zažívací ústrojí, je prevencí cukrovky. Velmi dobře se osvědčuje při nedostatku vitamínu B a C.Umožňuje odvodnění organismu při ledvinových chorobách. Působí na srdečně cévní systém a zároveň na dýchací cesty. Zlepšuje stav nervového systému, podporuje krvetvorbu, působí proti střevním parazitům. Při zánětech např. vaječníků se podušená ,teplá cibule na vodě přikládá na bolestivé místo.Prapůvodní formou zelí bylo pravděpodobně divoké zelí dodnes rostoucí na pobřeží a v hornatějších pobřežních oblastech Italie, Jižní anglie, Irska a Malé Asie. Kyselé zelí v dnešním slova smyslu se ve starých dobách neznalo. Konzervace probíhala jinak, prováděla se nasolením a zalitím vinným octem. Obsahové látky zelí snižují riziko rakoviny tlustého střeva, obsahují mnoho vitamínů, zejména vitamín U od slova Ulcus - vřed. Šťáva z čerstvého zelí léčí žaludeční a dvanáctníkové vředy. Kysané zelí v mírných dávkách léčí zácpu a čerstvé listy zelí buď potlučené paličkou na maso, nebo rozválené válečkem na nudle, také rozžehlené žehličkou léčí bolesti kloubů páteře apod. Přikladají se na 8 hod,. přímo na kůži.

Režisér a umělecký šéf Juraj Deák potvrdil, že k výrazným mladým talentům dnes nesporně patří Zuzana Vejvodová (*1980). A taky k těm úspěšným, dodejme. Soupis jejích rolí obsahuje na čtyřiatřicet her, z nich několik muzikálových nebo se zpěvem! Na scéně Divadla Na Fidlovačce začínala během studia konzervatoře a je tam už deset sezon. Vyznává se: „To divadlo nad Botičem je mým domovem.“

Nevím přesně, kdy si pierot z Ostravy všiml, že se jeho tělo pohybuje trochu jinak než těla jeho vrstevníků. Snad až na gymnáziu. Do té doby hrával fotbal na dvoře mezi paneláky, na kole jezdil do Bělského lesa a první, kdo s ním v jeho vzpomínkách „pohyboval“, byl jeho tatínek. Jako miminko ho vezl na saních, povídal si přitom s kamarádkou a vůbec si nevšiml, že sáně převrátil. Asi deset metrů ho vlekl ve fusaku pusou ve sněhu, až ho kolemjdoucí upozornili, že své dítě vleče a pravděpodobně ho udusí.

Praha ji zatím příliš nezná, a přece má za sebou už po první sezoně v Městských divadlech pražských šest hereckých postav. Je to Cathy ve hře NA VÝCHOD OD RÁJE, Betsy Tverská v ANNĚ KARENINĚ, Beryl ve hře VŠECHNO NA ZAHRADĚ, hodně zralá pionýrka v ŠAKALÍCH LÉTECH a nejnověji Catherin ve VZPOMÍNKÁCH NA VODĚ. Nedávno se objevila na scéně pražského divadla ABC v roli Jany Eyrové.