Jinou vášnivku si zahrála v remaku romantického dobrodružství FANFÁN TULIPÁN (2003), v jehož původní verzi z počátku padesátých let se blýskl Gérard Philipe. K roli cikánky Adeline, kterou kdysi ztvárnila Gina Lollobrigida, Penélope předurčil její hispánský zjev, zvýrazněný čokoládovýma očima.

Narodila se 28. dubna 1974 v Madridu, jako nejstarší ze tří sourozenců, v rodině obchodníka Eduarda a kadeřnice Encarny. Její sestra Monica (nar. 1977) je rovněž herečka. S Penélope jsou si velmi podobné a Monica je v rodné zemi velmi populární díky účinkování v televizi. Jejich bratr Eduardo (nar. 1986) je hudebník. „Celé dětství jsem pozorovala ženy. Ženy s rozdílnými charaktery a různou vizáží, které přicházely k mámě, aby se u ní nechaly zkrášlit. Sedávala jsem tam a pozorovala, jak se baví s mámou i mezi sebou. Bylo to jako v herecké škole,“ zavzpomínala Penélope.

Od pěti let chodila do kursů baletu, který později studovala i na konzervatoři. „Jako dítě jsem měla tolik energie, že jsem byla prostě k neutahání. Tenkrát naštěstí rodiče ještě nedávali hyperaktivním dětem sedativa, jako se to dneska dělá v Americe. Máma mě přihlásila na balet a já si ho hned zamilovala. A rodiče si oddechli, protože když jsem se vracela domů, padala jsem vyčerpáním,“ podotkla o své průpravě, k níž později přibyly i kursy flamenca a jazzového tance.

„Když jsem se do toho pořádně zabrala, řekněme na čtyři hodiny denně, a vydala ze sebe všechen ten adrenalin, byla jsem mnohem šťastnější. Někdy mě ten pocit přepadne i dneska. Abych všechnu tu energii proměnila v něco jiného, musím cvičit. Jinak bych se z toho zbláznila,“ dodává hvězda, která své herecké vlohy projevovala už odedávna. Před svými rodiči a sourozenci prý pro zábavu imitovala scénky z televizních reklam.

V patnácti vyhrála soutěž mladých talentů, kde byla nejlepší ze tří set adeptek. „Bylo v ní něco tak přitažlivého, až mi to vzalo dech,“ poznamenala její pozdější manažerka. Začínala v drobných rolích v televizních sériích a hudebních pořadech. K rozhodnutí opustit kariéru baletky ji údajně přivedlo Almodóvarovo erotické dramaSPOUTEJ MĚ! (1990), které viděla v šestnácti. „Úplně mě dostalo a ohromnějsem zatoužila zahrát si v některém jeho filmu. Definitivně jsem se rozhodla, že budu herečkou,“ komentovala svůj zážitek z tohoto skandálního příběhu o propuštěném pacientovi psychiatrické léčebny, který se zakouká do herečky z pornofilmů.

 

Skandální příchuť měl i film s bizarním názvem ŠUNKA, ŠUNKA (1992), v němž se představila ve své první hlavní roli. Obsahoval otevřené erotické scény, v nichž sedmnáctiletá kráska laškovala s jinou vycházející hvězdou, o pět let starším Javierem Bardemem. Senzacechtivá média z ní okamžitě udělala sexsymbol. „Nevěděla jsem, jak se s tím vyrovnat, a nějaký čas jsem odmítala cokoli smyslného, se sebemenším sexuálním podtextem. Ostříhala jsem si vlasy a několik let jsem nehrála v žádných milostných scénách. Dokonce jsem se nenechala na plátně ani políbit. Všichni mi říkali, že tím riskuju kariéru. Ale já dala na svůj cit a nikdy jsem toho nelitovala,“ prohlásila po letech.

Z řady dalších španělských titulů, v nichž účinkovala v devadesátých letech, byly nejdůležitější dva, které režíroval Fernando Trueba. Prvním byla dobová komedie BELLE ÉPOQUE (1992), která získala Oscara. Druhým tragikomické retro DÍVKA TVÝCH SNŮ (1998), jež se částečně realizovalo v českých exteriérech. Cruz v něm ztvárnila cizokrajnou divu, která v roce 1938 natáčí muzikál v berlínských ateliérech a padne do oka říšskému ministru propagandy. Za roli exotické hvězdy, která se z prekérní situace snaží vykličkovat a zahledí se přitom do židovského zajatce, získala Goyovu cenu (španělská obdoba Českých lvů). Stejnou poctou byl oceněn také Miroslav Táborský, který si v Truebově příběhu zahrál tlumočníka.

Penélope tehdy pobývala v Praze a navázala známost s českým režisérem Tomášem Obermaierem. Kuriózní je historka, podle níž se spolu s ním objevila na natáčení Mináčova dramatu VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ (1999), které probíhalo na pražském Wilsonově nádraží. V dobovém kostýmu si prý dokonce pro zábavu zahrála v komparsu, nic netušící tvůrci však záběr s ní nechali vystřihnout.

Mezitím poprvé pracovala se svým uměleckým idolem Pedrem Almodóvarem. V jeho dramatuNA DNO VÁŠNĚ (1997) dominovala v úvodní sekvenci, která se odehrává ještě za Francovy diktatury. Ztělesnila mladičkou prostitutku, která nestihne včas dojet do porodnice a přivede na svět syna v městském autobusu. V dalších fázích spletitého příběhu se objevila už jen na fotografii na náhrobku. Ve své roli připomínala bezbranné mládě, které nechápe, proč ji tak krutě zkouší její křehké tělo. A od bolesti si ulevuje zvířeckým řevem…

 

„Když se v polovině devadesátých let ucházela o titulní roli ve filmu PROCHÁZKA V OBLACÍCH, uměla anglicky sotva tři slova,“ říká o počátcích její hollywoodské dráhy hereččin agent. Penélope vzhledem k jazykové bariéře napoprvé neuspěla a v americké produkci debutovala až v romantickém retru KREV ANDĚLŮ (1998) z počátků španělské občanské války.

„Šéfové studia trvali na americké herečce,“ říká režisér a herec Billy Bob Thornton, který ji obsadil do svého filmuKRÁSA DIVOKÝCH KONÍ (2000). „Já chtěl ale Penélope a jednání občas končívala práskáním dveřmi. Nakonec jsem jim poslal balík kazet s dívkami, které se o tu roli ucházely, a připsal k tomu: ‚Projděte si je a řekněte, která je lepší než Penélope!‘ Obratem se ozvali, že s ní souhlasí. Možná se jim ale jen nechtělo probírat se tolika kazetami,“ upřesnil Thornton.

V gangsterské kroniceKOKAIN (2001) hrála vyžilou manželku pašeráka, který rozjede grandiózní kšeft s drogami mezi Kolumbií a Kalifornií. „Bože, já si u toho tak užila,“ komentovala svou práci na roli zkažené Mirthy, prolezlé fetem, sobectvím i sklony k hysterii. V retru MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO (2001), inspirovaného stejnojmenným románem Louise de Bernierese, ztělesnila hrdou řeckou venkovanku, o níž se zajímá italský důstojník (Nicolas Cage).

Osudový význam pro ni mělo mysteriumVANILKOVÉ NEBE (2001), které vzniklo jako remake španělského filmuABRE LOS OJOS (Otevři oči, 1997). Penélope ztělesnila v obou verzích tutéž postavu – svůdnou tanečnici Sofii, jež vstoupí do života sebestředného boháče, těžce zraněného při autohavárii. V americké variantě hrál onoho floutka se znetvořeným obličejem a implantovanými vzpomínkami Tom Cruise. A během natáčení se mezi ním a Penélope zrodil vztah, propíraný bulvárními plátky i filmovými fandy po celém světě.

Vynořily se dohady, že právě ona byla příčinou jeho rozvodu s Nicole Kidman. A když po třech letech Penélope a Tom veřejně ohlásili rozchod, spekulovalo se pro změnu o tom, jak Cruise na bývalou manželku nemohl zapomenout. Kdybychom věřili bulváru, byl by ostatně výčet jejích dalších milenců pěkně bohatý a pestrý: Matt Damon, Nicolas Cage, Matthew McConaughey… „A co je komu do toho,“ reaguje na veškeré drby samotná Penélope. „Jsme herci. A znamená to snad, že musíme kvůli tomu každému vykládat, co děláme nebo s kým spíme? Je to trochu absurdní, ale proto taky všichni tolik lžou,“ dodává dvojznačně.

Výmluvné svědectví o její osobě přinesl režisér Pedro Almodóvar, který sám patří k čtyřprocentní menšině. „Na oscarové party jsem byl svědkem toho, jak Penélope dokáže používat svůj sex-appeal. Představila mi svého kolegu Russella Crowa. Jeho upřený pohled mnou procházel jako bych byl vzduch. Zato Pe přímo svlékal očima. Přitom byla ten večer jediná, která nevystavovala svá překrásná prsa na odiv, jako to dělaly všechny ty blonďaté krasavice kolem nás. Upravila se dokonce velmi španělsky a spletla si vlasy do přísného uzlu. Ale právě ten účes dal vyniknout všem detailům jejího obličeje: očím, nosu, velkým ústům. Penélope navíc vládne vnitřním klidem, o němž nikdo neví, odkud přichází. A tak nebyl žádný div, že seňor Crowe okamžitě přešel do útoku jako býk v aréně. A Penélope si ho vodila jistě a elegantně jako velký torero,“ prozradil slavný filmař.

 

Na svém kontě má i roli v hollywoodském akčním velkofilmu. Jmenoval seSAHARA (2005) a Cruz v něm ztvárnila kurážnou doktorku ze Světové zdravotnické organizace, která se dvěma kolegy zabrání katastrofě planetárních rozměrů. Ve své roli zvládla i jízdu na velbloudu. „Velbloudí běh má jiný rytmus, takže se musíte učit od začátku, přestože už umíte jezdit na koni. Nejdřív jsem se velbloudů bála, ale jakmile jsem je poznala blíž, nemohli mě dostat ze sedla! Je to úžasný zážitek, s jízdou na koni se nedá srovnat,“ popsala svou zkušenost.

 

text Jan Foll

V tištěné Xantypě se dočtete více!