Jestliže hospodářská krize, do jejíž náruče je u nás možné zahrnout všechny omyly a nepravosti polistopadové éry, něco skutečně ohrožuje, potom jsou to bohužel vzdělanost a kultura. Nedostatkem trpí ze všeho nejvíc festivaly, včetně dvou největších, kterým jsou červnové hradecké Divadlo evropských regionů a zářijové Divadlo Plzeň.Stalo se, s čím jsme museli počítat: Evropa bere Česko jako svoji integrální součást a cesty divadelních souborů do srdce kontinentu už není ochotna podnikat za hubičku v korunách (a navíc na výsostné území hořkosměšných obhájců modré, nikoli zelené planety). A tak se přihodilo v Hradci i v Plzni, že na špičkové soubory ze západní Evropy nejsou peníze. Pánbůzaplať, že se do země euroskeptiků a odpůrců pevnějšího sepjetí světadílu národů vypravují ještě aspoň divadla z politiky opovrhovaného Visegrádu, občas také z Ruska, Ukrajiny nebo z Balkánu. Ale i tak byl program sedmnáctého Divadlamimořádně exponovaný. Nade vším čněly inscenace dvě: Vveděnského VÁNOCE U IVANOVOVÝCHproslulé budapešťské scény Katona József Szinház (režie Péter Gothár) a nádherně sebeironické VŠE PO NÁROD podle zapomínané Timravy Divadla Andreje Bagara z Nitry (Michal Vajdička). A protože také Maďaři z Koloszvári Állami Magyar Szinház z rumunské Kluže s Viskyho židovskými holocaustovskými reminiscencemi NAROZEN PRO NIKDY(Gábor Tampa) zazářili, splnilo Divadlo poslání výsostné kulturní konfrontace. Z české strany k ní přispěly pražské Divadlo Komedie se SNÍLKYRoberta Musila (Dušan David Pařízek), brněnská Husa na provázku s HAMLETEM (Jan Mikulášek), Divadlo Járy Cimrmana s mistrovým ČESKÝM NEBEM (Ladislav Smoljak), hradecké Klicperovo divadlo s PANÍ URBANOVOU Viléma Mrštíka (Martin Františák) nebo budějovické Jihočeské divadlo s Havlovým ODCHÁZENÍM(Martin Glaser), v menší míře i další soubory. Trestuhodně v Plzni chyběly ostravské Divadlo Petra Bezruče a Komorní scéna Aréna.