„Kdyby život byl fér, Elvis by byl naživu a všichni jeho imitátoři mrtví,“ řekl kdysi americký televizní komik a moderátor Johnny Carson. To je ten, co se taky proslavil rčeními jako „tři dny po smrti ještě rostou nehty a vlasy, ale telefonátů pomalu ubývá“ nebo „jak může být plutonium nebezpečné, když je pojmenované podle postavičky z Disneyho a neobsahuje žádný cholesterol?“
Číslo 09/09
Číslo 09/09
Články v tomto čísle:
Helena von Thurn-Taxis
Během pár hodin se princezně Heleně změnil celý život. Měla se stát manželkou rakouského císaře, ale náhoda způsobila, že se stala jeho švagrovou. Z lásky se provdala za muže, kterého milovala, ale osud jim dopřál jen sedm společných let. Vychovala čtyři děti, ale dvěma z nich se dívala do hrobu.
Šťastný Jiří Adamíra
Báječný sametový hlas, mužný zjev, sympatický projev, úsporné herectví a zjevné charisma… To všechno byly předpoklady pro úspěšnou divadelní a filmovou kariéru. Daly by se samozřejmě najít další znaky, jimiž bychom mohli charakterizovat osobnost člověka, který měl v rodném listu napsáno JIŘÍ ADAMÍRA.
Uma Thurman
Modelka se samurajským mečem
Herečka s úctyhodnou výškou 183 centimetrů a nestandardní velikostí nohou (nosí boty číslo 11) se později sešla s Travoltou i v gangsterské frašce BUĎ V KLIDU (2005). Také v tomto sarkastickém průhledu do zákulisí showbyzynsu si spolu s chutí zatancovali. Připomněli tak svůj slavný výstup z Tarantinova panoptika, které podle vtipného bonmotu Jana Svěráka vypráví mimo jiné o tom, že v dnešním světě je jednodušší někoho zabít, než se pak umýt od krve.
Z HISTORIE ČESKÉHO KOMIKSU
Celou generaci dětí ovlivnily Foglarovy RYCHLÉ ŠÍPY. Ty později narozené zase nezapomenou na ČTYŘLÍSTEK, OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN, KOCOURA VAVŘINCE nebo STRÁŽCE. A zřejmě se u nás nenajde člověk, který by si nikdy neprohlížel některý z komiksů Káji Saudka. Kreslený seriál má u nás dlouhou a zajímavou historii. RYCHLÉ ŠÍPY - V roce 1935 vznikl nový obrázkový zábavný týdeník pro chlapce a děvčata Malý hlasatel (od druhého ročníku vycházel pod názvem Mladý hlasatel). Časopis uveřejňoval kreslené seriály od samého začátku. Šlo o dobrodružství nejrůznějších hrdinů, přičemž jejich děj buď skončil v témže čísle nebo dosáhl více pokračování. Zásadní událost se stala v roce 1938. Na zadní stránce Mladého hlasatele totiž začal vycházet nový chlapecký seriál RYCHLÉ ŠÍPY, který psal Jaroslav Foglar a kreslil Jan Fischer. I když svou kvalitou a dramatickým napětím převyšoval všechno, co zde dosud bylo, nikdo ještě netušil, že se zrodil původní český kreslený seriál, který se nesmazatelně zapíše do historie, a především do srdcí chlapců a dívek. RYCHLÉ ŠÍPY čerpaly náměty ze skutečného života a jejich hrdinové se stali vzorem pro celou generaci čtenářů. Dokázali v mladých lidech vzbudit ideály a zaktivizovat je k prospěšné činnosti, například v tzv. Foglarových čtenářských klubech. Díky tomuto seriálu enormně vzrostl náklad Mladého hlasatele – z původních 140 tisíc výtisků až na 207 tisíc. RYCHLÉ ŠÍPY provázely Mladého hlasatele až do posledního 38. čísla (17. května 1941) nacisty zastaveného 6. ročníku.
VOJTĚCH DYK - Showbusiness si člověk musí zasloužit
Patří k nejmladším členům zlaté kapličky, kam se „vyhrál“ výraznými výkony v DISKU, i při četných hostováních. Zároveň se věnuje své velké lásce, hudbě.
Jak vás přijali v Národním divadle?
Myslím, že dobře. Přišli jsme od nás z ročníku s Pavlou Beretovou. Díky hostovačkám jsme tam vlastně už dlouho, a přijetí tedy proběhlo dávno.
Takže když jste poprvé hrál jako kmenový člen, zvláštní pocity jste neměl?
To ne, ale měl jsem husí kůži při premiéře LUCERNY, kterou jsem zkoušel jen týden. Byla to moje první oficiální premiéra ve staré budově, do té doby jsem hrál jen ve Stavovském. Tehdy jsem si uvědomil, jak je to všechno daleko, že lidi ani nedohlédneš…
Bára Munzarová
Zpověď na kostelních schodech
Poprvé jsme se k rozhovoru sešli na konci června 2008. Protože bylo krásně, plánovaný divadelní klub jsme vystřídali za útočiště vpravdě „svaté“. Schody kostela sv. Ludmily na náměstí Míru. Než jsme však interview stačili autorizovat, prohnal se jejím životem uragán a spoustu věcí obrátil vzhůru nohama. Domluvili jsme se, že s uveřejněním rozhovoru počkáme. Teď, zdá se, přišla ta chvíle.
Petruška Šustrová
„MÁMO, TEN UHERÁK DÁVAJ V KRIMINÁLE KAŽDÝMU?“
S Petruškou Šustrovou jsme oba zažili řadu večerů, kdy se povídalo o všem možném – o politice, historii, knížkách nebo nám promítala a rovnou překládala polské filmy. Tomu vždy předcházela doslova hostina, neboť zákon pohostinnosti ctí stejně jako lidé na Kavkaze. Určitě i proto jsou jí tak blízcí. Ale ten dlouhý večer, vlastně noc, kdy jsme s ní vedli tento rozhovor, byl výjimečný. Poprvé jsme ji slyšeli vyprávět o svém dětství, mládí nebo o tom, jak se dostala k víře.
James Dean
To stříbrné Porsche 550 – Spyder neslo na kapotě číslo 130 a přezdívku „malý bastard“. Třicátého září roku 1955 v něm ukončil kariéru i život mladý americký herec. Stačil natočit jen tři významné filmy, přesto se stal legendou, symbolem celé jedné generace. „Rebel bez příčiny“ se dožil pouhých 24 let. Jmenoval se James Dean.
