Pamatuji si, jak jsem před zhruba třiceti lety četl docela zajímavou filipiku proti automobilismu. Sepsal ji, pokud mě neklame paměť, levicový filosof Ivan Illich. Dokazoval, že když se sečte stání v dopravních frontách, čas, který se musí věnovat údržbě a opravám automobilů, navíc potíže se zaparkováním, nakonec vyjde, že automobil čas neušetří, právě naopak nás o něj připraví. Rozhodně to platí, pokud v hromadných dopravních prostředcích čas, který potřebujeme k řízení, věnujeme četbě anebo aspoň (pokud stojíme v tramvaji na jedné noze) přemýšlení. K tomu přidejme, že automobilismus přispívá nejen k zvyšování neblahých emisí, nejen v některých obcích a částí měst nás moří svým hlukem, který často přesahuje všechny povolené normy, ničí naše nervy a hubí náš spánek, ale přispívá, obávám se, k zhoubnému životnímu stylu. Náš den stále více sestává jen ze sezení: za volantem, za počítačem, před televizorem. Ani těch pár set metrů k nejbližší autobusové či tramvajové zastávce už neujdeme.