Pochopila jsem z veřejně prezentovaných názorů, že za největší slabinu české politiky považuješ Václava Klause?
Václava Klause určitě. Potom komunisty, sociální demokraty, ODS…
Moc toho nezbývá…
Popravdě řečeno už vlastně nikdo. Ale aspoň že se teď objevila TOP 09.
Budeš je volit?
Určitě je budu volit, protože kníže Schwarzenberg je pro mě záruka.
Není pro tebe nevěrohodný Miroslav Kalousek proto, že se jako šéf KDU-ČSL chtěl spojit s ČSSD za podpory komunistů?
To už bych po TOP 09 chtěl asi moc… Ale zkusím je. Deziluze z politiky je jinak obrovská. Pořád to ale neznamená, že nepůjdu k volbám. To by bylo to nejhorší, k čemu bych se mohl dopracovat. Čím víc lidí k volbám půjde, tím procentuálně hůř pro komunisty. A je úplně jedno, komu ty hlasy dají. Ať lidi volí klidně včelaře. Hlavně ať nesedí doma na zadku.
Komunisté v poslední době debatují o omluvě za minulost. Mohla by taková omluva komunisty v tvých očích povýšit, nebo bys v tom naopak viděl nebezpečí, protože by je mnozí lidé mohli začít považovat za demokraty?
O jejich omluvu vůbec nestojím. Stojím o to, aby se fakticky a důvěryhodně zřekli diktatury proletariátu a třídního boje. Aby se zřekli celé vyšinuté komunistické ideologie. Omluva? To zná každý z nás. Někdo se s někým pohádá, druhý den mu zavolá a řekne „promiň“. K čemu taková omluva? K ničemu. A notabene by podle mě komunisté nějakou omluvu ani nemysleli vážně. Jen by jí vyčachrovali za podíl na moci.
Kdo je pro tebe přijatelnější? Komunista, který sedí v KSČM, nebo komunista, který sedí v ODS či ČSSD?
Asi přece jen bývalý komunista, co sedí v ODS. Ale nerad tam ty bývalé partajníky vidím. Proto jsem na začátku říkal, že i ODS je pro mě problém. To je jako ten vtip: „Koho budeš volit?“ – „Komunisty.“ – „No to je jasný, ale z který strany?“
O komunistech mluvíš s velkými obavami. Bojíš se, že by se mohla vrátit totalita?
KSČM zastává ideologii, která vedla k milionům mrtvých a prochází jí to. Ano, já tohle nebezpečí cítím, byť se to může zdát leckomu dnes absurdní. Máme přece demokracii. Koho by ale v roce 1931 v Německu napadlo, že za dva roky se stane Hitler kancléřem a za dalších šest let vyvolá světovou válku? Koho napadlo po osvobození v roce 1945, že za tři roky zvítězí totalita a tisíce lidí půjdou do lágrů a na šibenici? Teď máme rok 2009. Co bude v roce 2020? Myšlenková platforma komunismu byla, je a taky bude stále velmi zavádějící, ale taky bohužel velmi přitažlivá. Vychází zjednodušeně řečeno z odvěkého snu lidstva, že si jednou všichni budeme rovni a všichni budeme mít stejně. Jenže to je naprosto proti přírodě, proti jejím zákonům, proti zaběhnutému řádu vesmíru, ve kterém každý pokrok a změna vychází z různorodosti, nerovnosti a rozdílnosti. Stejnost, uniformita, jeden povolený názor vždy v důsledku přináší degeneraci, letargii a úpadek.
Jednou jsem se ptala Vojtěcha Filipa, jestli nám bylo líp za totality, nebo teď. Že řekl „za totality“, mě nepřekvapilo. Ale proč si to myslí zároveň tolik lidí?
No protože se jim v tom režimu vlastně žilo dobře. Hlavně nemuseli mít za sebe žádnou zodpovědnost. Nemuseli rozhodovat o svém životě. Střední generaci se lesknou pomalu slzy v oku, když vzpomínají na ty krásné dobré časy, kdy stačilo držet hubu, čekat šest let na auto, deset na telefon a vedle platu si něco k přilepšení nakrást. A když jim řeknu něco, čemu rozumí, třeba: „Dneska můžete jet, kam chcete,“ odseknou: „A za co, prosím tě? Kde na to mám vzít peníze? Vždyť jsem nezaměstnanej!“ A na to zas já říkám: „Tak já ti to vypočítám: Ty jsi nezaměstnanej, tvoje manželka je nezaměstnaná. Máte dvě malý děti, na podporách a na různých sociálních dávkách posbíráte pomalu pětadvacet tisíc. Ty tady k tomu uděláš za třicet tisíc lidem melouchy na chatách. Nezdaněných. Takže ty umíráš hlady, nemáš za co a kam jezdit, nemáš na třicet korun poplatku u doktora? A přitom tady každej večer v hospodě prochlastáš a prohulíš čtyři stovky.“ Je to stále stejné. Socialisticky pracovat, kapitalisticky žít.
Česká společnost podle tebe tenduje k tomu, být stádem ovcí?
To je přirozená lidská vlastnost. Je prostě víc lidí, kteří se bojí toho, co je za rohem. Levicové strany toho umějí dobře využít.
Vzpomínáš na něco z minulého režimu v dobrém? Chybí ti něco?
Tehdy existovala jedna jediná pozitivní věc – ten režim nás stmeloval. Měli jsme společného nepřítele. A díky tomu celá umělecká komunita neuvěřitelně držela při sobě. Věděli jsme o sobě, pořádali společné akce. Filmaři, hudebníci, výtvarníci, divadelníci… Mluvím o Pražské pětce, o Tvrdohlavých, o Vltavě… To nebyl žádný underground, ale taky to nebyla součást oficiální kultury a jejího „socpopíku“. Dokud jsme vyloženě nezlobili, nechávali nás vlastně být. Nikoho z nás nezavřeli, jen čas od času někomu zničili existenčně život. Byli jsme propojeni. Dneska? Všichni jsou neuvěřitelným způsobem roztříštění. Nikdo ani pořádně neví, co dělá, nebo co chce dělat ten druhý. Je to těžší. Tenkrát z barev existovala jen černá a bílá. Dnes se všichni pohybujeme v celé barevné škále, která vyžaduje daleko větší koncentraci, přehled, sebeovládání a umanutost.
A dnes máte víc práce? Nebo je problém, že nemáte společného nepřítele? Chybí vám společné téma?
Společného nepřítele nemáme a společné téma taky ne. Každý jde vlastní cestou. A taky jsme zestárli. A taky máme daleko větší zodpovědnost za strašně moc dětí. Třeba u nás v divadle jich máme desítky. V divadle Sklep mít tři čtyři děti není nic nenormálního. Dneska jsem četl na internetu, že v Česku je 1,3 dítěte na rodinu. Tak mi teda opravdu děláme, co můžeme…
Nedávno jsem četla průzkum, z něhož vycházelo, že více dětí mají lidé s nižším vzděláním, chudší…
No! To jsme celí my! Chudáci! Hanák má tři děti. To je úplnej ubožák. David Vávra má taky jako já čtyři děti. To je typickej nevzdělanej chudák. Jsme úplnej společenskej odpad.
Kdo je pro tebe horší, Topolánek, nebo Paroubek?
Paroubek. Stoprocentně. Na Mirkovi Topolánkovi nemám rád spoustu věcí, ale zas na druhou stranu v něm vidím jistou čitelnost a přece jen jakousi zásadovost. V Jiřím Paroubkovi zase cítím člověka toužícího bezpříkladně po moci. On je politik, který se na základě průzkumů „vox populi“, nebo jak oni tomu vznosně říkají – politického marketingu, spojí s kýmkoli a bude prosazovat cokoli, pokud to povede k jeho oblibě a k získání voličů.
Ne že bych se chtěla Paroubka zastávat, Bůh chraň. Ale v Topolánkovi papaláše nevidíš? Jeho chování k novinářům, jachty, rychlé jízdy do Brna na tenis a podobné úlety?
Panské manýry. Brutální ztráta soudnosti. Ale nejde jen o něj. Životu v akváriu se oddávají i jiní a je jedno z jaké politické strany.
Kde se to zvrtlo? Jen si vzpomeň, že v půlce devadesátých let Jan Kalvoda odešel z politiky, protože vyšlo najevo, že neoprávněně používá doktorský titul. To by dnes nikoho už asi nerozhodilo…
Tak zvrtlo se to zásadně někdy v roce 1938…
To se pořád budeme vymlouvat na Mnichov?
Ne, to ne. Já jenom uvádím fakta. Naše země žila de facto padesát let v nacistické a komunistické totalitě. Obě jí ohnuly páteř až ke kritickému bodu. A narovnat ji všechny bolí. Jsou země, které ji narovnávat nemusejí. Vydaly se jinou cestou. Pro mě je takovým příkladem Anglie, která dva roky sama bojovala proti nacismu. „Krev, pot a slzy“. Který politik by dnes vůbec dokázal Churchillova slova zopakovat? Dnes slaví své hody prachsprostý populismus, který nás vede do pekel.
Nás to pochroumalo tak, že Paroubka, který posílá na Czech-Tek policii rozhánět mladé lidi slzným plynem, vlastně chceme…
No já teda určitě ne. To je prostě Paroubek a jeho mocenská zvůle. Jednoduchá pendreková řešení. Takhle na ně, na „máničky!“ Ale mocenská zvůle je i to, že se Topolánek někde v nějaké vile paktuje s lobbisty. Vlastně se jen zase ukázalo to, co všichni beztoho ví. Lobbismus, politika, byznys jsou korupčně propojené do nekontrolovatelného „jánabráchismu“.
Nevychází z toho všeho vlastně relativně dobře Václav Klaus?
Václav Klaus byl toho součástí mnoho let. To, že teď bude takovým dobrým pantátou, který ráno vztyčuje vlajku na Pražském hradě, mě nedojímá a nevěřím mu to. Nesmíme zapomínat na roky 1996 a 1997, kdy pod jeho vedením měla ODS jednu z největších korupčních afér. Normálního politika by to stálo nikoli místo, ale celou politickou kariéru. A my z něj máme prezidenta.
Když jste na Hradě pořádali s Davidem Černým a Davidem Kollerem akci proti Klausovi, bral jsi to jako nějaký folklor, nebo jsi skutečně věřil, že to k něčemu může být?
Samozřejmě to k ničemu není. Ale jen v tu chvíli. Kapka ke kapce… Přece nemůžeme občansky upadnout do úplné letargie. Všechno hodit za hlavu, o nic se nestarat, tedy jen sám o sebe… Tím by mě politici dostali přesně tam, kde by mě chtěli mít. Tedy do vypaseného stádečka, které si nechá kálet na hlavu, kterou už pomalu ani nezdvihne.
Kanceláři prezidenta jste předali několik otázek, ale Václav Klaus vám neodpověděl…
Neodpověděl. A nikdo to od něj ani nečekal. Šlo jen o to hlasitě vyjádřit to, co se nám nelíbí. Špinavé peníze jsou „něco naprosto falešného“, evidentně hraje ruskou kartu, je proti EU, „Země je placatá, ne kulatá“, atd.
Václav Klaus málem dostal infarkt kvůli tomu, že Česká televize dovolila odvysílat jeho rozcvičku spočívající v roztažení rukou, David Rath by od té doby, co je hejtmanem, byl nejradši, aby se hejtmanům říkalo „premiéři“…
Asi v tu chvíli měl Václav Klaus kravatu nakřivo. To je prostě jen nějaký mindrák, který mně uniká. Rath jako krajský premiér? Možná by rovnou mohl být krajským prezidentem, ne? To by se mu asi líbilo nejvíc, kdybychom mu říkali „pane prezidente“. Možná si to už cvičí před zrcadlem.
Věříš, že nespokojenost lidí povede k nějaké katarzi?
Jeden nikdy neví, co se stane. Když si vzpomeneme na akci „Děkujeme, odejděte“, která naplnila Václavák… Politici se začali třást. Stejně jako při televizní krizi, která taky měla katarzní účinek a stala se doutnákem, co dohořel k sudu prachu, a politikům se třásly půlky…
Ty myslíš, že se kvůli akci „Děkujeme, odejděte“ třásly politikům půlky? Pokud se dobře pamatuju, Zemanovi to bylo jedno, Klausovi to bylo jedno, Špidla se na Václaváku omluvil a Kühnl tamtéž prohlásil, že se za politiky stydí. A to bylo všechno…
Jedna věc je, co v tu chvíli říkají, druhá věc je, co si opravdu myslí a třetí jsou stovky tisíc lidí v ulicích. A jestli se politici něčeho bojí, tak davů, a ještě víc davů, které vědí, o co jim jde. Lidské emoce jsou tak nevypočitatelné… Politická kultura je příčinou a obecná frustrace je vždy jejím důsledkem. Nikdo neví, kam už zašla a jak je silná. K přetlaku jako v papiňáku může dojít klidně zítra a hrnec se roztrhne. Anebo taky za deset let. Anebo nikdy. To nikdo neví.
A ty jsi dnes nespokojený občan…
Já v téhle zemi žiju a mám ji rád. Nikdy bych ji neopustil. Tahle země nepatří našim politikům. Díky tomu, že hodně cestuju a byl jsem v zemích, kde lidi mají skutečné problémy a neřeší, jestli si tenhle rok koupí nebo nekoupí pračku, beru to tady všechno jako „cochcárnu“. Tady je prostě dobře. Fakt. Nás může trápit Topolánek ve vile, Paroubek na pláži, Rath v bazénu, ale ve skutečnosti to jsou vlastně jen nepodstatné malichernosti, které dokáží pořádně otravovat život. Návštěva Afghánistánu nebo Iráku vede k přerovnání hodnot a určení, co je opravdu důležité a co už je jen polická blbost, nesoudnost a nestoudnost. Jsou ale věci, které mě na tu ulici dostaly a dostanou vždycky. Nebezpečí nacismu, komunismu či hazardování s národní bezpečností.
text i foto Renata Kalenská
V tištěné Xantypě se dočtete více!
