DĚTSTVÍ NA VENKOVĚ
Nejstarší dcera bavorského vévody Maxmiliána a jeho ženy Ludoviky Helena, kterou v rodině nazývali zkráceně Nené, vyrůstala se svými sourozenci ponejvíce na venkově. Vévodský pár sice vlastnil nádherný palác na Ludwigsstrasse v Mnichově, ale daleko více miloval zámek Possenhofen u Starnberského jezera. Possi, jak všichni tento romantický zámek nazývali, se stával jejich domovem od chvíle, kdy roztál poslední sníh, a zůstávali v něm až do návratu zimy.
Princezna Helena byla dítě velice klidné a tiché. Většinu času trávila o samotě, pouze někdy se přidala k mladší sestře Alžbětě, v rodině zvané Sissi, u které obdivovala její veselost a bláznivé nápady. Společně seděly na posedu a pozorovaly pasoucí se srnky, plavaly v jezeře nebo se toulaly romantickým parkem. Schovávaly se za křovím a lezly na vysoké stromy, v jejichž korunách hledaly útočiště před všudypřítomným pohledem matky, která by je viděla raději nad knihou nebo v tanečním sále. Vévodkyně Ludovika chtěla své dcery ušetřit pedantické výchovy, které byla kdysi sama jako dcera bavorského krále vystavena, ale nechtěla, aby zůstaly nevzdělané. Snažila se je přinutit studovat, ale příliš úspěšná nebyla, protože výchova dětí a starost o rozlehlý dům ležely zcela na ní. Vévoda Max se toulal po okolí, chodil na hony a děti více rozmazloval než vedl k zodpovědnosti. Nejvíce si přál, aby uměly jezdit na koni, měly rády přírodu a žily v souladu s ní. Helena se podobala spíše matce. Nejvíce času trávila ve svých komnatách s knihou v ruce nebo se zasněně procházela parkem. Jízdu na koni si nikdy neoblíbila, koní se spíše bála. Raději než na vyjížďku si zašla do kostela. Návštěva svatostánku pro ni měla zvláštní kouzlo. Při každé návštěvě se vroucně modlila růženec, odříkávala nekonečné modlitby, rozjímala a zapomínala na okolní čas. Ostatně s časem měla problémy celý život. Bývalo pravidlem, že se někde zasnila nebo zapomněla. Velice často se nedostavila na předem smluvenou schůzku a téměř pokaždé jí ujel vlak.
NEVĚSTA PRO CÍSAŘE
Život předčasně dospělé Nené se měl změnit v okamžiku, kdy byla svou tetou, rakouskou arcivévodkyní Žofií, vybrána za nevěstu pro mladičkého císaře Františka Josefa I. V Possenhofenu nastal okamžitě zmatek, protože do císařových narozenin, kdy mu měla být princezna představena, se měla naučit všemu, co bude v krátké budoucnosti potřebovat. Od rána do večera seděla nad knihami a narychlo pozvaní učitele se ji snažili naučit vybranému chování, konverzaci, tanci a cizím jazykům. Největší problémy měla Nené s francouzštinou. Díky guvernantkám zvládala angličtinu, ale řeč diplomatů pro ni byla velkou neznámou. V rodině se hovořilo bavorským dialektem, který byl pro císařský dvůr nepřijatelný. Pilná a ctižádostivá Nené, z níž si sourozenci utahovali tím, že před ní smekali a oslovovali ji Veličenstvo, se rozhodla, že pro císaře udělá všechno na světě.
Císařská návštěva se však odehrála podle zcela jiného scénáře, než jaký byl připraven. Při odpoledním čaji se mladý císař neustále obracel na Sissi, která mu s radostí odpovídala na všechny dotazy. Nené se snažila navázat s císařem konverzaci, ale všechny její pokusy končily neúspěchem. U večeře již bylo jasné, že se František Josef zamiloval do Alžběty. I když se arcivévodkyně Žofie postarala o to, aby seděla Sissi na druhé straně stolu, císařovy pohledy patřily pouze jí. V předvečer císařových narozenin se ve slavnostně vyzdobeném hotelu Austria konal ples, na který si Nené oblékla nádherné bílé šaty z nejjemnějšího hedvábí. V širokých, krajkami zdobených šatech s přiléhavým živůtkem a zelenou myrtou ve vlasech vypadala jako královna. Veškerá snaha však byla marná, při závěrečném kotiliónu předal František Josef kytici květů Alžbětě, a bylo rozhodnuto.
v tištěné Xantypě se dočtete více!
