Vážení a milí,
Třicet písmen, třicet slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.
Romové mají jinou kulturu, tradice, odlišný způsob života než my, a proto jsou jiní. Mezi nimi existují rozdíly, právě tak jako mezi „bílými“ občany České republiky. Je pravda, že se sice jedná o problémovou menšinu, která se těžko přizpůsobuje, ale na druhé straně nelze říci, že všichni Romové jsou jen špinaví povaleči, kapsáři, lháři, pasáci a ukřičená individua.
Petra Soukupová mluví tak, jak píše. Krátkými, ale podstatnými větami. Těmi se dá popsat i její „klíčový rok“ 2008. Po několika semestrech bohemistiky na Masarykově a Karlově univerzitě dokončila studium na FAMU. V šestadvaceti letech se stala profesionální scenáristkou. Ve stejném roce vyšla i její první knížka K MOŘI. Té na svět pomohl Pavel Janoušek, Petřin vyučující české literatury na pražské filosofické fakultě. Doporučil ji nakladatelství Host. A nemýlil se. Petřin debut získal Cenu Jiřího Ortena pro mladé autory, nominaci na Magnesii Literu a Cenu Josefa Škvoreckého. S katedrou scenáristiky se Petra rozloučila scénářem NA KRÁTKO. Získal 3. místo v soutěži ceny Sazky za nerealizovaný scénář a čtenáři, kteří si záhy nato koupili její novou knihu ZMIZET, v ní našli stejnojmennou povídku, podle níž vznikl.
Asi před měsícem, poté, co arabská mediální organizace Al Jazeera publikovala článek o mé retrospektivní výstavě v pražské galerii ROXY, jsem dostal pozvání od palestinské organizace Join Advocacy Initiative z Beit Sahour ze západního břehu Palestiny na rezidenční umělecký program.
Rod jejího otce, malíře Františka Podešvy, pocházel z Beskyd. Žil tam jeho staříček a pradědeček a dodnes je v každé druhé chalupě nějaký Podešva. Rozhodl se, že na hoře Soláň postaví chalupu. Nakonec vybudoval velký, majestátný, v lesích ukrytý srub. A když Hitler zavřel pražský Salon, umělecký časopis, jehož byl šéfredaktorem, přestěhoval rodinu nadobro do hor.
