Náhodní kolemjdoucí mohli jednoho červnového podvečera roku 1921 zahlédnout T. G. Masaryka, prezidenta Osvoboditele, jak s vycházkovou hůlkou v ruce svižně rázuje od Pražského hradu ke Strahovskému klášteru. V přízemí levého křídla, v puritánsky zařízené pracovně semináře pro pomocné vědy východní a novější arabštinu žil a pracoval ten podivínský Moravan, kterého zval odpoledne na Hrad. Nemůže, protože přednáší, ale večer bude v klášteře, vzkázal hlavě státu. Tvrdá hanácká palice, za kterou ale může mluvit její dílo. Až je objeví Amerika, bude to úžasná reklama pro mladý stát! Peníze a kontakty zařídí Charles Crane, jen přesvědčit Musila. Dohodli se po dvouhodinové debatě – cesta za velkou louži byla otevřená.
POPRVÉ DO ORIENTU
Alois Musil se narodil 30. června 1868 v selské rodině v Rychtářově nedaleko Vyškova na Moravě jako nejstarší z pěti dětí. Studoval v Kroměříži, Brně a ve Vysokém Mýtě a během středoškolského studia se rozhodl ulehčit své rodině materiální strádání na zadluženém statku a vstoupit do teologického semináře. Na kněze šel nakonec ze stejných důvodů studovat i Aloisův nejmladší bratr, jmenovec jejich vzdáleného bratrance a později významného rakouského spisovatele Roberta Musila.
Po ukončení semináře v roce 1891 nastoupil Alois jako kaplan v Moravské Ostravě a v roce 1895 byl promován doktorem teologie. Když se dozvěděl, že francouzští dominikáni otevřeli v Jeruzalémě školu pro biblická studia École biblique, od svého bývalého učitele arcibiskupa Theodora Kohna si vyprosil souhlas ke studiu a malé stipendium a na podzim roku 1895 odcestoval poprvé do Orientu. Krátce po příjezdu do Jeruzaléma se počátkem února 1896 vydal se školní výpravou do Egypta. Expedice se vracela zpět po hypotetické trase Exodu přes klášter svaté Kateřiny na Sinaji. Musil si později stěžoval, že byla pojata příliš turisticky, ale z dochovaných pramenů vyplývá, že byl cestováním nadšen. Školní výprava rozhodně poskytla důležitý impuls a mladý badatel začal sám vyjíždět na krátké cesty do bližšího i vzdálenějšího okolí. Pln cestovatelského nadšení se hned o prázdninách v roce 1896 vydal za řeku Jordán, aby prozkoumal kraje druhé části Exodu. Z Musilových zpráv je patrné, jak cílevědomě budoval své rozsáhlé dílo od samého počátku svého pobytu na Blízkém východě. Vedle biblistických, etnografických a archeologických poznatků systematicky shromažďoval i topografická data.
Ambicióznímu mladíkovi nakonec přestala École biblique stačit a od února roku 1897 pokračoval ve studiu na jezuitské Université St. Joseph v Bejrútu, kde nalezl pochopení pedagogů a kolegiální atmosféru. Jeruzalémští dominikáni ale Musilův přestup na konkurenční ústav nesli velice těžce a vylíčili bývalého studenta v nepříznivém světle v dopise arcibiskupovi Kohnovi. Ten Musila z Bejrútu neodvolal jen díky zákroku jezuitského provinciála, zastavil však mladému rebelovi veškerou finanční podporu.
VÝZKUMNÉ VÝPRAVY
Zoufalý Musil se obrátil s prosbou o pomoc na sekretáře České akademie věd a umění v Praze prof. Rudolfa Dvořáka, kam ho odkázal jeden z jeho dosavadních mecenášů František Ladislav Rieger, a na orientalistu prof. Davida Heinricha Müllera do Vídně. Získané prostředky Musilovi umožnily pokračovat ve studiu a cestovat po Arábii. Pro Musila začalo období výzkumných výprav korunovaných významnými objevy. Stal se spolunáčelníkem dvou beduínských kmenů. Přivážel stovky okopírovaných nabatejských a řeckých nápisů, náčrtků, fotografií, ale i množství biblistických, topografických, etnografických a botanických poznatků. Na druhou stranu také podlomené zdraví – malárii a spoustu šrámů z opakovaných, životu nebezpečných loupežných přepadení a bitek s arabskými kočovníky.
text MARTINA VESELÁ a PAVEL ŽĎÁRSKÝ
foto: interiér vily Músa v Rychtářově
V tištěné Xantypě se dočtete více!
