Paní Sara Taylor, úspěšná americká herečka, zažila 27. února 1932 nemalý šok. Ten den se jí narodila v Londýně dcera, která dostala jméno Elizabeth Rosemond a jejíž útlé tělíčko bylo celé porostlé černými, hrůznými chloupky. Ty však po pár týdnech zmizely a objevilo se mimořádně krásné dítě s alabastrovou pletí a fialkovýma očima. Sara pochopila, že má zcela výjimečnou dceru, které se začala plně věnovat (a zanedbávat o tři roky staršího a rovněž krásného syna Howarda i manžela Francise, který se živil jako galerista) s cílem vytvořit další hvězdu Hollywoodu. Předávala jí od útlého věku nejen své bohaté zkušenosti herečky, ale zařídila Elizabeth pohádkový život, dělala z ní odmalička dámu, a tak holčička ve dvou letech „v deset hodin večer seděla v New Orleansu v restauraci, večeřela ústřice Rockeffeler a palometu pečenou v papírovém sáčku“. Hned po zabrání Československa Hitlerem odjíždí Sara s oběma dětmi do Kalifornie natrvalo. Během plavby spatřila Elizabeth film THE LITTLE PRINCESS se Shirley Temple a zašeptala: „Mami, myslím, že bych chtěla být herečkou. Filmovou hvězdou!“ což sluchu matky nesmírně lahodilo, a ta v roce 1941 přivádí do Hollywoodu devítiletou hotovou herečku. Elizabeth debutuje v krátkém snímku THERE'S ONE BORN EVERY MINUTE (1941). Nebyl to rozhodně neúspěch, ovšem její cesta za slávou nebyla tak jednoduchá. O mnohém vypovídají slova režiséra Universalu, Dana Kellyho, který o další spolupráci nestál: „Její oči jsou příliš staré. Nemá prostě tvář dítěte.“ Elizabeth ovšem nic nevzdává, odchází ke společnosti MGM, kde natáčí filmy LASSIE SE VRACÍ (1942), příběh z prostředí dostihů NATIONAL VELVET (1944; pro ni osudový snímek: velice ji proslavil, ale při filmování spadla z koně, a celý život trpí bolestmi páteře), či u společnosti Fox JANU EYROVOU (1943), ve kterých již prostě září. „Její modré oči, tmavé vlasy – bylo to jako zatmění slunce. Taková úžasná, krásná slečna. Vzali jsme ji beze zkoušek,“ vzpomíná producent Sam Marx na natáčení Lassie. A když se pak objevila poprvé před kamerou, prohlásil režisér: „Odveďte tu holku, má na sobě moc líčidel, moc řasenky!“ Odvedli ji a otírali hadříkem tvář – ale nebylo co stírat…
V Hollywoodu se zrodila nová hvězda, předurčená svou provokující krásou těla i tváře být především dalším sexidolem amerického filmu. Pouze o Marilyn Monroe se napsalo tolik bulvárních článků, brodících se skandály, ať už skutečnými či vymyšlenými. Vlastně v mnohém Marilyn i „předčila“ – před oltářem řekla partnerům své ano celkem osmkrát, na pokraji sebevraždy stála několikrát… Měla vždy mnoho přátel a obdivovatelů, málo ale těch, kteří ji chápali. K těm světlým výjimkám patřil možná překvapivě především Michael Jackson. (Na jeho ranči Neverland si v roce 1991 vzala svého posledního manžela Larryho Fortenskyho.) „Měli jsme podobné dětství,“ vysvětloval Jackson jejich přátelské pouto, „bez možností, které si užívají ostatní děti. Měli jsme společný cíl, hledali jsme přijetí od veřejnosti, která nás zbožňovala, ale nikdy nemohla pochopit, jaký v sobě máme zmatek. Elizabeth zná a chápe samotu šoubyznysu.“ A co na to Elizabeth: „Michael zažil jedno z nejhorších dětství. Já měla to druhé…“
text Jiří Vlastník
Více se dočtete v tištěné Xantypě!
