Proroctví, prokletí nebo osud?
Psal se leden roku 1930 a v římském královském paláci Quirinal se právě konala svatba italského korunního prince Umberta s belgickou princeznou Marií José. Princezna procházela špalírem svatebních hostí směrem k oltáři a v její tváři se zračilo hluboké pohnutí. Nemohla totiž nemyslet na proroctví své pratety Marie, která ji před dávnými lety, ještě jako malou holčičku, zrazovala před tímto sňatkem. A nutno říci, že k tomu měla své důvody.
Italské království pod vedením savojské dynastie vzniklo ve druhé polovině 19. století spojením drobných států, jejichž vladaři byli v zájmu celku zbaveni den ze dne svých trůnů. Téměř přes noc přišla o trůn i princeznina prateta Marie (1841 – 1925), královna neapolská, která musela spolu se svým manželem Františkem II. odejít do exilu. Exkrálovna po letech zdvihla ke své praneteři výstražně prst a varovala ji před sňatkem s mužem z prokletého savojského rodu. Tehdy ještě netušila, že se předzvěst stane skutečností a malá Marie José jednou dosedne na italský trůn a stane se poslední královnou země, která připravila její příbuznou o trůn, domov a existenci.
Šťastné dětství a válečná léta
Marie José se narodila v srpnu roku 1906 v královské vile v Ostende jako nejmladší z trojlístku dětí následníka belgického trůnu Alberta a jeho bavorské ženy Elisabeth. Společně se staršími bratry Leopoldem a Karlem prožívala šťastné dětství v zemi, kde byla královská rodina považována za posvátnou a tamní lid ji vroucně miloval.
Poklidný a harmonický život rodiny přerušila až první světová válka. Belgie stála jako první v cestě mohutnému německému vojsku při jeho tažení do Francie a belgický panovník si nemohl dovolit ohrožovat bezpečí své rodiny. Krátce po prvním útoku proto nechal Albert I. neprodleně přepravit své děti do vzdálenějších Antverp a následně přes kanál La Manche do ostrovní Anglie.
Marie José se společně s bratry ubytovala v sídle lorda Curzona v Hackwoodu a brzy se spřátelila s jeho dětmi. Válečná léta však nepřála bezstarostným hrám a belgický královský pár trval na dalším vzdělávání svých ratolestí. Následník trůnu Leopold byl poslán do prestižní školy v Etonu, princ Karel k námořnictvu a nejmladší Marie José společně s dcerami lorda Curzona, Irenou a Cynthií, do výběrové klášterní školy uršulinek v Brentwoodu.
Stupňující se letecké nálety a bombardování řady míst však způsobily, že již ani Británie nebyla bezpečná. Belgický královský pár se proto rozhodl ukrýt princeznu v Itálii a poslal ji v roce 1916 do kláštera Neposkvrněného početí v Poggio Imperiale poblíž Florencie, do školy určené ke vzdělávání dcer pocházejících z nejvyšší italské aristokracie. Během té doby se princezně podařilo navštívit své rodiče pouze několikrát. Při těchto výjimečných příležitostech se setkala také s francouzským prezidentem Raymondem Poincarém a ministerským předsedou Georgesem Clemanceauem, britským následníkem trůnu Edwardem, belgickým básníkem Emilem Verhaerenem, houslistou Eugenem Ysayem a dalšími lidmi, kteří se pohybovali v okruhu přátel belgického královského páru.
Po porážce Italů v bitvě u Caporetta v říjnu 1917 navštívil belgický panovník Albert I. s manželkou Elisabeth v Battaglii, kousek od Padovy, svůj italský protějšek, krále Viktora Emmanuela III. a jeho manželku Elenu. Rodiče tehdy doprovázela jejich nejmladší dcera Marie José. Jedenáctiletá princezna se při této příležitosti setkala prvně s třináctiletým následníkem italského trůnu, princem Umbertem, kterého zaujala její štíhlá postava, blond vlnité vlasy a bezprostřední veselá povaha.
Setkání mladých lidí a jejich defilé před rodiči zavdalo na obou stranách příčinu ke vzniku plánu, který se začal s podporou všech zúčastněných ihned realizovat. Princeznini rodiče si nepřáli nic jiného, než aby se jejich dcera provdala za prince z váženého katolického rodu, a rodiče následníka trůnu naopak počítali s tím, že sňatkem svého syna s královskou dcerou posílí své postavení mezi evropskými královskými dynastiemi. Vzájemnou rošádu měly podpořit také sňatky belgických princů Leopolda a Karla s italskými princeznami Giovannou a Mafaldou (k těmto sňatkům nakonec nedošlo, protože při plánované návštěvě belgického královského páru u Turína roku 1922 byly obě princezny nemocné tyfovou horečkou a setkání mladých lidí se neuskutečnila).
text KAMIL RODAN
Více se dočtete v tištěné Xantypě!
