Kritici hru pochválili…
Mně je to vlastně jedno. Mám radost, že se při představení diváci i moje žena smáli, že byli spokojeni kamarádi a že na něj mám dobré ohlasy od lidí, jejichž názoru si vážím a které mám rád. Samozřejmě, že si kritiky přečtu, protože mi od slečny dramaturgyně chodí odkazy na stránky, kde vycházejí. Zdá se mi ale podezřelé, že se jim to všem najednou líbí, když předtím se jim tolik věcí, které jsme dělali s upřímnou snahou, nezamlouvalo.
Během představení vyvolává smích třeba elektronická tužka…
Jsme asi hloupí, že nedoceňujeme něco, co dělá televizní pořady o sportu zábavnější. Moje žena Káča se vždycky nechápavě ptá: Na co se to díváš? Je to jako kdybychom se my, chlapi, koukali do mraveniště, viděli tam to hemžení a nic by nám neříkalo. Takhle ženský vnímají hokej. Pro ně je to jen shluk magořiny. Ti kluci jsou sice barevně odlišení, to jo, ale proč přestali hrát? – Ofsajd. – A co je ofsajd? – Hráč tam nemůže jet dřív než puk. – Proč by nemohl, vždyť může dát gól? – Ne, to pravidla nedovolují… Elektronická tužka sice pomáhá lidem ty situace přečíst, ale ve skutečnosti je legrační.
Uráží vás, když se někdy diváci smějí na místech, která by měli brát vážně?
Neuráží, ale zaskočí. Je to naše chyba, že to nepochopili, jak měli. Hlavní postava umírá a oni se chechtají. Někde jsme četl, že se zbavují stresu. Možná to tak je. Já přehnaně uctivé přijímání představení moc neuznávám. Myslím, že lidi mají dokonce právo z něj odejít. Nebo usnout, když je nezaujmeme. Hlavně ať netelefonujou! To se stává skoro pořád. I v Národním. Přitom se před začátkem hlásí, aby si vypnuli mobily. Nedávno jsme kvůli tomu přerušili veřejnou generálku. A představte si, že oni ten hovor nejen vezmou, ale ještě si ho vyřídí, to je hrozný!
Ve hře vystupují kromě Jaromíra Jágra i další konkrétní osoby – Robert Záruba, Andrea Verešová, Ina Puhajková. Ptali jste se jich, jestli jim to nevadí?
Kluci autoři se dotázali Jágrova agenta, jestli ta hra může vzniknout. A protože je Jaromír v pohodě – aspoň jsem o tom přesvědčený – , tak souhlasil. Na premiéru přišla jeho maminka, což je hodně důležitá persona – a byla spokojená… i si poplakala. Na první repríze se ukázala Jaromírova přítelkyně Ina Puhajková a klobouk dolů – pak šla za holkama do šatny a Daně Markové, která ji hraje, poděkovala a podepsala se jí do programu. Říkala, že Jardovi ještě večer zavolá. Snad to i on někdy uvidí. Taky Robert Záruba sliboval, že přijede a zajímal se, kdo to hraje. Kluci odpověděli, že já – a on na to: To mě nezajímá, já chci vědět, kdo hraje mě (úsměv). To se v normálním dramatu nestane.
Prý se na konci hry objeví na scéně i Ivan Hlinka a pronese památnou větu: „Hlavně se z toho neposerte…“
Jelikož tam vystupují i nežijící paní Poldi a filosof Ludwig von Wittgenstein, může v klidu přijít taky on. Zdeněk Dolanský, který ho hraje, je mu neuvěřitelně podobný, takže by byla škoda toho nevyužít.
text JOSEF JÍLEK
V tištěné Xantypě se dočtete více!
